Jak se vám sáhodlouhých 300 kilometrů do San Rema letos zamlouvalo?
Tak San Remo je vždycky takový dost nudný závod, než se začne něco dít, ale já jsem si docela máknul pro tým. Měl jsem se starat o Sama Bennetta, ale potom i Julian (Alaphilippe) chtěl, abych zůstával s ním, takže jsem pracoval pro oba, což nebylo právě jednoduché. I když se toho jinak zase tolik nedělo, pořád jsem jezdil dopředu dozadu.
Což muselo stát dost sil.
Stálo. Potom ještě Sam Bennett píchl na Bertě, která je po 260 kilometrech prvním důležitým bodem závodu, kde první kluci odpadají a vy už potřebujete být vepředu. Čekal jsem na Sama, abychom najeli dobře na Cipressu, a to se nám i povedlo. Pak jsem měl důležitý úkol najet dopředu na Poggio a i to jsem zvládl. Ale kvůli tomu, jak jsem předtím hodně dělal pro tým, jsem neměl nohy, když se na posledním kilometru na Poggiu pole nadělilo.
Stybar and LouLou at the cars ... #MSR https://t.co/DJDFj1Yl8P
Týmový plán tedy byl jet na spurtéra Bennetta, pokud by vydržel v čelní skupině až do konce, nebo na mistra světa Alaphilippa?
Přesně tak. Když jsme viděli, že Sam už na tom asi nebude moc dobře, chtěli jsme to s Julianem udělat stejně jako předloni a jet odspoda tempo na Poggiu, ale Ineos tam s Gannou sám nasadil vysoké tempo. A z toho tempa jsem pak už neměl dost sil dostat se někam k 10. pozici a ještě zrychlit.
Alaphilippe se pokusil na Poggiu nastoupit, ale největší soupeři jej velice rychle zneutralizovali.
Protože Poggio se předtím jelo vážně hodně ostře a nikdo neměl na pořádný nástup nohy. A po sjezdu z Poggia to byla v San Remu trochu loterie, všichni největší favorité se drželi pospolu, čehož Jasper Stuyven využil a dokázal jim odjet.
Zpravodajství z Milán-San Remo |
Vy jste měl při sjezdu z Poggia štěstí, když se vám povedlo vyhnout se pádu jezdce z týmu Intermarché-Wanty.
Jo, tehdy jsem byl ve druhé skupině a z rádia mi zrovna říkali, že někde za mnou by ještě měl být Bennett. Tak jsem se otáčel a hledal ho očima a za zatáčkou, ve které jsem už v minulosti s Kwiatkowským spadnul, jsem málem přehlédnul, že přede mnou leží borec z Wanty.
Potom už nejspíš ani nebylo moc reálné dotáhnout se zpět do první skupiny.
Ne, to už nešlo, protože jak ujel Jasper Stuyven, ta čelní skupina pod kopcem nezpomalila a jela v rychlém tempu dál. Ale stejně bych neměl nohy na to, abych v ní spurtoval nebo zkoušel odjet. To bych musel pojmout ten závod hned od startu úplně jinak. Jakmile začnete putovat v balíku zezadu dopředu, pracovat pro někoho jiného a vozit ho na pozice, stojí vás to strašně moc sil.
Belgičan Stuyven z týmu Trek je šampionem z druhé řady favoritů, ale jeho triumf není pro vás kdovíjakým překvapením, že?
Určitě ne. Všichni víme, že je silným závodníkem. Samozřejmě, nikdo asi takový výsledek nečekal poté, jak Mathieu (van der Poel) a Wout (van Aert) v posledních týdnech lítali, ale Jasper je zaslouženým vítězem. Už několik let má výsledky na vysoké úrovni.
Jak byste zhodnotil vaši výkonnost v celé úvodní části sezony?
Byl jsem hodně zklamaný, jak se mi nepovedlo Strade Bianche. Nedokážu si úplně vysvětlit, proč se tak stalo, snad proto, že mi ještě chyběly závodní kilometry. Vyjel jsem na Strade s nejlepšími přes nejtěžší pasáž na Santa Marii, jenže pak jsem nestíhal. Na Tirrenu už jsem potom zase fungoval dobře, což jen utvrdilo můj názor, že jsem nejspíš ještě potřeboval nějaké závodní kilometry navíc.
It was a spectacular week of racing in #tirrenoadriatico finishing with a TT today ♂️ Looking forward to the first real monument of the season... #MilanSanRemo this Saturday!
Photo: @gettysport
Takže aktuálně jste s formou spokojený?
Myslím si, že zase funguju dobře. Bohužel to není nikde vidět, protože jsem měl zatím spoustu úkolů pro tým.
Na belgických klasikách byste měl dostat volné ruce?
Tak víte, jak to v našem týmu chodí, v něm si tu pozici musíte i trošku vydobýt. Uvidíme, jak se nejbližší závody budou vyvíjet. Věřím, že E3 Harelbeke (páteční worldtourová klasika) je pro mě dobrá šance, ale jak bude nakonec probíhat, je těžké říci. Každý je teď hladový po výsledcích. Nikdy nebylo jednoduché prosadit se, ale teď je to podle mě ještě těžší.
Vracíte se po delší době z Itálie domů do Belgie, která měla relativně striktní proticovidová opatření. Jaká je tam situace nyní?
Abych pravdu řekl, už to ani moc neřeším. Tím, že žijeme trochu mimo realitu a jsme pořád v naší cyklistické bublině, pohybujeme se jen mezi hotelem, autobusem a závody. Jedině když přijdete na letiště, zase se vrátíte do reality, protože tam potřebujete štos papírů, abyste se vůbec mohli vrátit domů. A samozřejmě, když potom ke mně dorazí informace, že Roubaix je zase ohroženo, je to určité zklamání.
Tomorrow @milanosanremo_official #TheWolfpack
Photo: @woutbeel
Máte obavy, že Francouzi královnu klasik Paříž - Roubaix kvůli epidemické situaci v zemi opět zruší?
Píše se to, říká se to, ale pořád doufám, že se pojede. Profesionální závody zatím neruší, ale jaká bude situace za tři týdny, nikdo neví.
Ze San Rema jste se rozhodl cestovat domů letecky a vlakem. Na letištích si však nyní musíte připadat docela opuštěně.
Když jsem z hotelu procházel přes parkoviště na letiště v Nice, bylo úplně prázdné. Veškeré cestování je teď jiné. Nikdy předtím jsme tolik nepřemýšleli o tom, jestli máme jet ze závodů domů 1300 kilometrů autem, nebo letět. Dřív jsme byli zvyklí lítat. Ale teď jsme zvažovali, že tu štreku dáme autem a někde cestou přespíme, protože letů je minimum a sehnat nějaký vhodný je komplikované. Na let z Nice do Amsterdamu jsem musel mít PCR test a pak i rychlý test. Někdy mi připadá, že jen to shromažďování a vyplňování papírů, abych se někam dostal, je delší než cesta samotná.
