Cesty k tomuto dresu bývají různé a nejednou jej na tradičně kopcovité Vueltě urvali i vrchaři. Ovšem strategie, kterou letos zvolil Van Aert, je vskutku originální.
Ve sprinterských etapách, kde se rozdává nejvíc bodů, učebnicově rozjíždí spurty rychlíku Brennanovi a obětovává se pro něj.
Tím víc se sám snaží bodovat na prémiových spurtech či ve středně kopcovitých etapách.
Etapový hattrick pro Brennana. Britský mladíček dál vládne spurtům na Vueltě |
„Když pomáhám týmovému kolegovi k vítězstvím, mám z toho skoro stejně dobrý pocit, jako kdybych vyhrával sám,“ tvrdí.
Reportérský matador Ned Boulting, jenž dvě dekády komentoval závody Grand Tour pro britskou ITV, na jeho slova reaguje: „Musím před Woutem hluboce smeknout. U velkých silných týmů často vzniká chaos kolem toho, kdo je lídr. Wout ale coby velký šampion odvádí pro Brennana dokonale nesobeckou práci. Co on podstupuje pro ostatní, žádná jiná z největších hvězd cyklistiky v takové míře nedělá.“
Poslední kilometr 11. etapy:
Final nervioso en Lorca, gran lanzamiento de van Aert y victoria para Brennan, que suma su tercer triunfo en esta Vuelta. Revive el último kilómetro gracias a @CarrefourES pic.twitter.com/BQcVzjsH4E
— La Vuelta (@lavuelta) September 2, 2026
Van Aert si navíc i v situacích, kdy se ocitá pod značným tlakem, dokáže udržet nadhled, lidskost – a svůj suchý vlámský humor.
V úvodu Vuelty měl na závodě s sebou rodinu. Když se s ní po druhé etapě setkal Tadej Pogačar, daroval staršímu z Van Aertových synů své červené cyklistické brýle, na něž byl malý Georges náležitě hrdý.
V páté etapě potom Van Aert opět jednou skvěle rozjel koncovku Brennanovi, přičemž mu v poslední zatáčce uletěly brýle. Do mikrofonů vzápětí vtipkoval: „Jestli je někdo najdete, vraťte mi je, prosím. Nejsem jako Tadej, který dostává každý den nové.“
Přitom by mohl. S ročním platem 3,8 milionu eur patří jednatřicetiletý Belgičan k nejlépe vydělávajícím světovým cyklistům. Více berou podle neoficiálních informací pouze Pogačar (8 milionů), Vingegaard (5 milionů) a Van der Poel (4 miliony).
Navíc i Pogačara dokázal letos na Pekle severu vyškolit.
Tehdy byl Van Aert nahoře. Úplně nejvýš.
Zato už dvakrát během sezony také pořádně dole.
Přestřižené řazení, otrava, klády na trati. Jak se rodil double, který Pogačar nemá |
V jeho podání jde doslova o sezonu na tobogánu emocí. Zima plná obav, jaro snů, smolné léto a potom další vzkříšení směrem k přicházejícímu podzimu.
Svůj bláznivý rok 2026 v podstatě zahájil z nemocničního lůžka. Zkraje ledna upadl při cyklokrosu v Molu a zlomil si kotník, který lékaři museli operačně stabilizovat osteosyntetickým materiálem.
„Vaše klasikářská sezona je vážně ohrožena,“ řekli mu. Cože? Temný scénář odmítal poslouchat. Co nejrychleji naskočil do tréninku a koncem února do závodů.
Na trati Paříž–Roubaix se pak konečně zbavil visačky dlouholetého smolaře monumentů. Triumfoval! Dočkal se.
Wout van Aert slaví výhru na Paříž-Roubaix.
„Musíte závodit agresivně a nechat na trati všechno. A věřit, že můžete vyhrát. Jinak nemá smysl startovat,“ řekl.
Vítězství v Roubaix v sobě obnášelo tak velké emocionální vypětí, že se v dubnu radši sbalil a s rodinou odjel na dovolenou do Marbelly. Po návratu z jihu si navrch dopřál ještě několikadenní cyklovýlet po Beneluxu s přáteli.
Však i Maarten Wynants, sportovní ředitel Vismy, přiznával: „Skutečnost, že přece jen vyhrál Roubaix, byla pro Wouta obrovský šok, z nějž se musel delší dobu vzpamatovávat.“
V květnu se vrhnul do přípravy na Tour.
Jenže žádná Tour jej nečekala.
Co se děje při otřesu mozku? A jak léčit klíční kost? Pogačarův pád očima lékaře |
Z tréninkového karambolu vyvázl začátkem června s odřeninami lokte. Nic strašného, pomyslel si. Se zafačovanou rukou nastoupil do přípravného závodu Tour Auvergne-Rhône-Alpes (někdejší Dauphiné) a dokonce vyhrál dvě etapy.
Do rány na lokti však vnikla agresivní infekce, silně otekl a začal hnisat, hrozila sepse. Odstoupil a zase ležel v nemocnici.
Lékaři mu ránu hloubkově vyčistili a nasadili antibiotika, nicméně infekce odcházela pomalu a s oslabeným tělem nedokázal trénovat.
Tým Visma tudíž v půli června oznámil: Škrtáme Wouta ze sestavy pro Tour, nedostane se včas do formy.
Byl naštvaný, smutný, ale nesesypal se. Mocnou podporou se mu jako už tolikrát stala manželka Sarah, pocházející ze slavného cyklokrosového rodu De Bieových, s níž jsou spolu už od patnácti let. „V krizích je mojí největší oporou,“ ujišťoval Van Aert.
Po rehabilitaci se v létě opět pustil do tréninku. Při soukromém kempu na Stelviu vyjížděl na slavný vrchol i po kamenitých kozích stezkách. Načež dorazil na závod Kolem Dánska a dominoval.
A teď je tady. Na vedrem spalovaném španělském jihu.
📸 PIC OF THE DAY | FOTO DEL DÍA 😍
— La Vuelta (@lavuelta) September 2, 2026
Powered by @atrapalo #LaVuelta26 #LaVueltaEsMás #MásPorDescubrir
📸 @cxcling pic.twitter.com/1SVdNMlT2j
Vlastně se jeho sezona tak trochu podobá historii středeční cílové Lorky v regionu Murcia. I v případě tohoto 95tisícového města můžeme hovořit o cestě dějinami nahoru – dolů – a nyní snad zase nahoru.
Lidé tu žili už v neolitu, ve starověku se zdejší osada stala římským městem Elicrocou, ležícím na Via Augusta, později zde zřídili biskupství a po další změně režimu byla Lorca dokonce hlavním městem malého muslimského království Taifa Lorca, které dalo ráz malým uličkám starého města.
V roce 1244 ji dobyl kastilský král Fernando III. a v následujících staletích se proměnila v pohraniční město mezi muslimským a katolickým Španělskem a v prosperující obchodní centrum. Od 18. století nicméně začal její význam upadat, obchod také, biskupství už tu dávno nebylo a těžké rány zasadily Lorce opakující se zemětřesení a povodně. Ta v roce 1973 si vzala životy padesáti lidí.
Až v posledních letech zažívá vzkříšení spojené i s návratem biskupství. Na město shlíží starý maurský hrad a také tým Visma tu v koncovce 11. etapy působil jako pevnost s mocnými hradbami.
Nikdo je nepřekonal.
V REŽII TÝMU VISMA. Peloton v 11. etapě Vuelty.
Záludnou vratnou zatáčku 400 metrů před cílem sice vybíral rozjížděč Van Aert po nepatrně širším oblouku, než si naplánovali, přesto z ní vyjeli ve skvělé pozici. „Bál jsem se, abych do ní nevletěl příliš agresivně, ale možná jsem byl až příliš opatrný,“ popisoval. „Přesto jsem byl nakonec schopný vysadit Matthewa na skvělé pozici.“
Brennan poté dokončil skvěle odvedenou práci kolegů, ještě na kole jej hned za cílem za cílem Van Aert objal a když u maséra Vismy sesedli, vmísili se do radostného týmového hloučku i Kuss, Laporte a další.
Jednadvacetiletý Brennan si připsal už třetí vítězství na svém debutovém závodě Grand Tour. Schválně, víte, kdo se takovou bilancí při premiéře na závodech Velké trojky mohl pochlubit naposledy?
Jistý Tadej Pogačar to byl. Při Vueltě 2019.
„Jsem tady v týmu plném skvělých šampionů,“ nadšeně sděloval Brit, přičemž vedle Van Aerta vypadal jako střízlík. „Vždyť tu máme kluky, kteří stáli na stupních vítězů Grand Tour (Kuss) i vyhráli velké klasiky (Van Aert, Laporte). Jsem nesmírně vděčný, že mi pomáhají.“
𝗕𝗥𝗘𝗡𝗡𝗔𝗡. 𝗕𝗥𝗘𝗡𝗡𝗔𝗡. 𝗕𝗥𝗘𝗡𝗡𝗔𝗡 ❤️🔥
— La Vuelta (@lavuelta) September 2, 2026
Three wins at his first Grand Tour 😎
Tres victorias en su primera Gran Vuelta 😎#LaVuelta26
🎨 Saúl De la Rosa pic.twitter.com/lTJzLasGmd
Soupeři se po matu, který jim chlapíci z Vismy uštědřili, pochopitelně nadšeně netvářili. V cíli druhý Brian Coquard z Cofidisu jen rozhodil rukama: „Nic jsem nemohl udělat líp. Když však proti sobě máte tým s Van Aertem, Laportem a Brennanem, moc s tím nenaděláte.“
Za vítězem dne si dojel Van Aert coby rozjížděč pro páté místo.
Očekával původně, že se o bodovací dres na Vueltě utká s Madsem Pedersenem a Tadejem Pogačarem. Jenže Slovinec je po operaci a nemocný Dán ve středu vzdal.
Van Aert je tedy k ruce Brennanovi a zároveň si drží veliký 57bodový náskok v zelené.
Zní to podivně, ale je to tak.
Ale nemyslete si. I on je odhodlaný zanechat na této Vueltě vítězný etapový otisk. Příležitostí bude mít v klasikářských etapách či v rovinaté dlouhé časovce stále dost.
Wout van Aert na Vueltě odpovídá na novinářské otázky.
„Na Grand Tour bývá Wout nejsilnější ve třetím týdnu. Což dokazoval, i když v minulosti na Tour pomáhal Jonasi Vingegaardovi,“ připomněl Serge Pauwels, sportovní ředitel Vismy.
A pak? Až španělské putování skončí?
Duhový trikot silničářského mistra světa ještě nikdy nezískal, zatím dvakrát dojel na šampionátu druhý. „Je na čase to změnit,“ usmál se, už teď natěšený na souboj o titul.
Bude v Montrealu bezesporu patřit k největším favoritům.
Obzvlášť když Pogačar vyklidil pole.
