Ještě v květnu netušil, že pojede Tour. „Kdybychom se drželi původních plánů, asi bych teď odjížděl na vysokohorský kemp a chystal se až na srpnové závody,“ líčil Wout van Aert.
Ale je tu. Poprvé na nejslavnějším závodě.
Ještě v polovině pondělní etapy jeho tým neplánoval, že bude Van Aert spurtovat. Naopak, měl ve sprintu pomoci Dylanu Groenewegenovi.
Nepomohl. Groenewegen na větru odpadl. „Tým mi tedy dal svolení, že si smím zaspurtovat sám.“
Tak vyhrál!
Rozjel spurt v historickém akvitánském městě Albi relativně brzy, načež demonstroval mimořádnou sílu a udržel všechny za sebou.
„To přece není možné, já porazil nejlepší světové sprintery, Vivianiho, Ewana, Sagana, Matthewse,“ chytal se za hlavu trojnásobný mistr světa v cyklokrosu, když cílová fotografie prokázala, že opravdu proťal cíl o 10 centimetrů před Eliou Vivianim.
„V posledních deseti dnech jsem pochopil, jak neskutečně velký závod Tour je. A teď jsem hned při debutu vítězem etapy. Nechápu to,“ nacházel se v Jiříkově vidění.
Ve 24 letech prožívá Van Aert rok velkého silničního průlomu. Na jaře dojel při klasikách druhý na E3 BinckBank Classic a třetí na Strade Bianche, patřil rovněž k hrdinům Paříž-Roubaix.
V květnu vyrazil se Stevenem Kruijswijkem na kemp do Sierry Nevady. Po něm se i Kruijswijk u sportovních ředitelů týmu Jumba Visma přimlouval: „Mohli byste Wouta vzít i na Tour.“ Otestovali si ho na přípravném závodě Dauphiné a on tam všechny šokoval triumfem v časovce a spurtu.
Přesto před startem Tour v Bruselu skromně tvrdil: „Hlavním cílem je celou ji objet, učit se a pomáhat našim lídrům ve spurtech nebo kopcích.“
Teď se to vyvrbilo poněkud jinak.
Desátá etapa do Albi měla být relativně klidná se sprinterskou tečkou, jenže změnila se v bláznivou silniční „přestřelku“, když se na bočním větru peloton roztrhal na cucky.
Už v poledne na startu v Saint-Flour si cyklisté nemohli nevšimnout všudypřítomného větru, měnícího směr, přesto málokdo věřil, že by právě tato etapa, určená sprinterům, mohla mít větší vliv na celkovou klasifikaci.
„Ale riziko bočního větru jsme si uvědomovali,“ říkal Gianni Moscon z Ineosu. „Proto jsme se jako tým drželi celý den na špici.“
PIC OF THE DAY Powered by @century21fr #TDF2019 - © A.S.O / Gruber https://t.co/yVSWctxJP6
Padesát kilometrů před cílem v Albi se na silném bočním větru skutečně ocitli. „Roztrhá se to. Buďte připraveni,“ řekl v tu chvíli Luke Rowe, režisér týmu Ineos, Geraintu Thomasovi a Eganu Bernalovi.
U stvoření chaosu poté asistovala stáj Education First. „Na 174. kilometru jsme za to vzali, chtěli jsme rozpojit peloton,“ líčil Michael Woods. Simon Clarke vedl jejich úder.
Záměr se jim dařil, peloton se trhal. Vzápětí se opět spojil. Načež se iniciativy chopili cyklisté Deceuninck-Quick-Stepu. A rázem se i jezdci Education First, včetně jejich lídra Rigoberta Urana, ocitli při dalším dělení „balíku“ až ve druhém pelotonu, kterému ujížděla čelní čtyřicetičlenná skupina.
„Útočili jsme předtím bohužel o chvilku dříve, než jsme měli,“ bilancoval Woods. „A pak jsme ve vzniklém chaosu skončili tam, kde jsme neměli.“
Klíčové dělení nestihli ani Richie Porte, Jakob Fuglsang, Fabio Aru, Giulio Ciccone... a ani Thibaut Pinot, třetí muž celkového pořadí!
Fuglsang si chvíli předtím bral od pomocníka týmu Astana na kraji silnice bidony, když zjistil, že se peloton roztrhl. „Snažili jsme se zase vše spojit, ale marně. Tohle není způsob, jak chcete dojet k volnému dni,“ říkal.
V první skupině Rowe organizoval navyšování tempa partou Ineosu, mocně přispěla i Bora, dočasně také Movistar.
Lídři Ineosu Thomas a Bernal se zde ocitli ve skvělé situaci. Z jejich týmu pouze Wout Poels a Jonathan Castroviejo nepronikli do vedoucí skupiny. Naopak silné motory Luke Rowe, Gianni Moscon a Dylan Van Baarle společně s Michaelm Kwiatkowskim roztočily na špici kolotoč, dostávající jejich zaostávající soky do úzkých. „A teď si dáme týmovou časovku až do cíle,“ pronesl Rowe.
„Vidíte, a to o nás říkají, že závodíme nudně,“ glosoval po etapě Thomas.
Ve zběsilé jízdě této skupiny 20 kilometrů před cílem Warren Barguil z Arkey Samsic zavadil o zadní kolo Juliana Alaphilippa, ztratil rovnováhu a srazil vedle jedoucího Mikela Landu ze silnice do trávy.
Alejandro Valverde, který předtím jel těsně před Landou, najednou ve vysílačce uslyší: „Mikel upadl.“ Pomyslel si: Co se to děje? Ohlédl se a týmový kolega za ním opravdu nebyl.
Landa musel měnit kolo, týmové auto nebylo hned po ruce a než jej zaopatřilo, propadl se dokonce až do třetí skupiny. Sportovní ředitelé Movistaru stáhl všechny své domestiky, kteří byli v tu chvíli s Nairem Quintanou a s Valverdem v popředí a poslali je na pomoc Landovi. Spasit ho nedokázali.
„Moc se omlouvám,“ tweetoval po etapě Barguil.
Druhá skupina s Pinotem, Portem a dalšími se mezitím ve stoupavé pasáži 18 kilometrů před cílem dotáhla na pouhých 12 sekund k vedoucí skupině, už ji viděli před sebou. Zvládnou to?
Nikoliv.
„Jeli příliš dlouho na plný plyn a zčistajasna byli úplně prázdní a jejich ztráta na posledních kilometrech o tolik narostla,“ poznamenal Thomas. „Je to pro ně velká rána. Speciálně v takový den, kdy nikdo neočekával rozestupy. Udělali na větru chybu v poziční jízdě, a proto ztratili tolik času.“
Druhá skupina se posléze ještě více nadělila, zůstali v ní jen lídři a několik pomocníků a ti neměli kde brát.
„Panika se stupňovala, lidé odpadávali“ podotkl Woods. Také on už byl na konci sil a propadl se do třetí skupiny.
Ještě za nimi, až v té čtvrté, šlapal Novozélanďan George Bennett z Jumba, před etapou čtvrtý muž celkového pořadí. Tým ho tu nechal napospas. Koneckonců před etapou přece Bennett ujišťoval: „Bez ohledu na mé současné umístění jsem tu na 100 procent kvůli tomu, abych byl v horách k ruce Stevenu Kruijswijkovi, ne abych jel na sebe.“
Za cílem Van Aert, borci Ineosu, Alpahilippe i další muži z první skupiny mohli oslavovat, že přežili nečekaně kritický den bez ztráty jediné sekundy.
Ale i tolik zklamaných tváří tu bylo vidět.
Manko 1:40 minuty nabrali Pinot, Fuglsang, Urán i Porte, 2:09 minuty ztratili Ciccone, Landa a Aru, 9:41 minuty Bennett..
Landa přijel k týmovému autobusu Movistaru, slezl z kola, praštil do řidítek a beze slova prošel dovnitř.
„Byl to pro něj šok,“ říkal pomocník Imanoel Erviti. „Držel se bez problémů v prvním pelotonu a najednou se ocitl na zemi. Naštěstí si neodnesl fyzické následky, zato ta psychická bolest musí být obrovská.“
Pinot, který klesl ze 3. na 11. místo Tour, jen procedil mezi zuby: „Nemám co říct. Byl to den na h...o.“
Sportovní ředitel Groupamy-FdJ Philippe Mauduit přiznával: „Prožili jsme zlý den. Nebyli jsme tam, kde jsme měli být. To k cyklistice patří. Až v Paříži zjistíme, jak velké následky bude dnešní chyba mít. Teď se musíme zase semknout. Nic není rozhodnuto, to vám garantuju.“
Pinotův domestik Matthieu Ladagnous se snažil znovu nahodit bojovnou náladu: „Thibaut se vrátí do popředí. Ztratit 1:40 je hodně, ale s pohledem na ty hory před námi to není zase až tak moc,“
Richie Porte, lídr Treku, se o den dříve radoval, že přežil svoji jindy likvidační 9. etapu. Teď si opět připsal jeden ze svých špatných dnů na Tour. „Je to velké zklamání. Nehledám výmluvu, byla to otázka síly, když Quick-Step udeřil,“ řekl. Jeho ztráta na Alaphilippa narostla ze 2:19 na 3:59 minuty, je nyní dvacátý.
„Teď musíme vymyslet odpověď. Pořád máme na ni spoustu dnů,“ řekl.
Podobně smýšlel Woods, stále věřící v úspěch parťáka Urana: „Tenhle závod nerozhodnou sekundy, ale minuty.“
Přesto se mohl Geraint Thomas spokojeně usmívat: „Dostali jsme dnes dárek, který jsme nečekali,“ říkal v cíli. On a spolulídr Egan Bernal se posunuli na druhé a třetí místo pořadí za žlutého Alaphilippa.
V první skupině dorazil bezpečně rovněž Roman Kreuziger, což pro něj znamenalo vzestup z 25. na 18. místo celkově.
Ovšem nade všemi toho dne čněl Wout van Aert.
„S týmem Jumbo tu zažívá neuvěřitelnou Tour,“ vyzdvihl Kreuziger. Jen považte, nizozemský tým ovládl čtyři z deseti etap. Úvodní v Bruselu se sprinterským náhradníkem Teunissenem, pak týmovou časovku, spurt 7. etapy s Groenewegenem a v pondělí s van Aertem.
#TDF2019 Wout van Aert wins stage 10 in @LeTour! https://t.co/foYaRaGBBH
Poslední stájí, které se předtím v jediném ročníku Tour podařilo dosáhnout na čtyři takto odlišná prvenství, byla neblaze proslulá Festina před 22 lety.
„Máme víc, než jsme mohli očekávat. Dokázali jsme, že umíme reagovat na všemožné kritické situace. V tom spočívá naše největší síla,“ říkal van Aert.
Z terénu se v minulosti odrazili na silnici Peter Sagan, Jakob Fuglsang, Zdeněk Štybar či Mike Teunissen. Ale letos je expanze cyklokrosařů drtivá zásluhou van Aerta a dalšího mistra světa Mathieua van der Poela, šampiona jarní klasiky Amstel Gold Race, který zatím na Tour nestartuje.
„Cyklokros je skvělá věc, jak začít s cyklistikou,“ soudí van Aert. „Naučíte se při něm explozivitu i velmi dobré ovládání kola a nikdy se nenudíte.“
Když se ho na závodě Dauphiné ptali, jakým je vlastně typem cyklisty, odvětil: „To je těžko zodpověditelné. Ještě neznám své limity.“
Loni se oženil. Letos v únoru vyhrál právní bitvu se svou bývalou stájí Verandas, která ho odmítala pustit do Jumba. Od března je prvodivizním silničářem. Teď vítězem etapy na Tour.
Nedivte se, že říká: „Posledních dvanáct měsíců mi zásadně mění život. A nejen na kole.“
