Netrvalo to dlouho.
Už během letošní Tour se dost nahlas mluvilo o tom, že Wout van Aert, trojnásobný mistr světa v cyklokrosu, výborný klasikář, famózní časovkář a skvělý sprinter, by mohl útočit na nejvyšší příčky i na etapových závodech.
On se tomu zprvu bránil.
„Prioritou pro mě zůstávají klasiky, kde chci dál rozšiřovat svoje úspěchy. Možná se to jednoho dne změní, ale takhle to je,“ tvrdil ještě nedávno.
Teď ale přiznal, že v sezoně 2021 by se rád kromě všech klasik zaměřil také na týdenní etapové závody.
„Rád bych zazářil na kláních typu Tirreno-Adriatico, Critérium du Dauphiné nebo Kolem Švýcarska. Z krátkodobého hlediska je to možné, zejména v těch závodech, kde je časovka, jako je Tirreno,“ říká.
Vyjmenoval tak víceméně největší etapové závody po velké trojce - Giru, Tour a Vueltě. Zároveň prozradil, že by chtěl také okusit kopcovité klasiky jako Lutych a Lombardii. Doteď se zaměřoval spíše na ty kostkové.
Jednoduše, Wout van Aert začíná mít chuť vyhrávat úplně vše.
Po letošním roce se není co divit.
S takovou lehkostí!
Po restartu sezony na začátku srpna vyhrál Strade Bianche, třetí dojel na Milán-Turín a dočkal se také prvního triumfu na Monumentu - na Milán-San Remo. Následně ovládl bodovací soutěž na Dauphiné a obhájil titul v časovce na belgickém šampionátu.
„A všechno s takovou lehkostí,“ kroutil hlavou i šampion Tour z roku 2012 Bradley Wiggins.
To ještě netušil, co uvidí na Tour.
Van Aert tam znovu ukázal, že těžko hledá limity. Vyhrál dvě etapy, ale nelze se ubránit dojmu, že kdyby mohl, vyhrál by jich daleko víc.
Pouze v pár dojezdech mohl jet na sebe, a bojoval tak o vítězství. V jiných etapách musel dřít na čele pelotonu na rovinách. A jindy zase v horách pečoval o lídra týmu Primože Rogliče.
Vypadal vlastně tak trochu jako neúnavný Robocop. Aby výjimečný klasikář (je jedno jestli kostkových, nebo ardenských klasik), výsostný časovkář a skvělý spurter tahal skupinu největších favoritů do nejtěžších kopců Tour? Aby za jeho zády zůstalo sotva deset cyklistů? A aby o den později vyhrál spurt nejrychlejších mužů pelotonu?
Nevídané, naprosto šokující.
NA ČELE. Wout van Aert tahá tempo v kopci na Tour de France a vrchaři za ním trpí.
„Co jsem? Těžko říct. Všichni rádi znají favority na různé typy etap. Já se víc soustředím na výhry. Jsem něco mezi sprinterem a vrchařem,“ smál se dotazům novinářů.
Stačí se podívat do celkových výsledků letošní Tour. Van Aert v nich leží přes všechnu pomoc Primoži Rogličovi, přes všechny odčerpané síly v hromadných dojezdech na 20. příčce, na kterou se posunul až v posledním třetím týdnu!
Před Marcem Solerem, Danielem Martínezem, Thibautem Pinotem, Julianem Alaphilippem, Emanuelem Buchmannem a dalšími famózními vrchaři.
Když se ho před startem Tour ptali na jeho limity, odpověděl: „Jdou mi sprinty, klasiky, časovky a jezdím i docela slušně do kopců. Cokoliv kromě celkového vítězství na Grand Tour je v mém dosahu.“
Teď už to platit nemusí.
Zklamaný ze dvou stříber
Po Tour ještě sebral dvě stříbra na mistrovství světa, když v časovce nestačil na Filippa Gannu a v hromadném závodě na Juliana Alaphilippa.
A byl zklamaný.
„Přijel jsem s velkými očekáváními. Přijel jsem sem vyhrát, proto je pro mě těžké přijmout fakt, že si domů vezu dvě stříbra. Je pro mě příliš brzy na to, abych na ně mohl být pyšný,“ řekl Van Aert v italské Imole.
Stupně vítězů časovky na mistrovství světa v Imole. Zleva: druhý Belgičan Wout van Aert, první Ital Filippo Ganna, třetí Švýcar Stefan Küng.
V posledním Monumentu sezony - závodě Kolem Flander - pak znovu jen těsně prohrál s Mathieum van der Poelem.
I tak to pro něj byla neuvěřitelná sezona, ve které patřil k favoritům prakticky každý den, kdy se objevil na startu.
„Přitom před rokem jsem se teprve učil chodit. Po tom těžkém pádu na Tour, kdy jsem často jen ležel na posteli, jsem si uvědomil, jak velká je cyklistika zábava. Jak moc bych se chtěl vrátit a všechno to zase zažívat,“ popisoval.
Vrátil se v úžasném stylu, plný očekávání a touhy dokázat, jak moc výjimečný je.
Příští sezona to může jen potvrdit.
