Na tiskové konferenci pak dostává otázku: „Co tento triumf znamená pro vaši budoucnost?“
Odpovědět odmítne. Jen požádá: „Prosím, dovolte mi užít si Vueltu.“
Je realista.
V 31 letech v éře Pogačara, Vingegaarda, Del Tora a Seixase ví, že tohle je téměř jistě to nejlepší, co kdy na kole zažije. Že Pogačarův těžký pád způsobil na Vueltě mimořádný okamžik v čase, který on naplno využil. Sáhl po příležitosti, jaká se před ním s vysokou pravděpodobností už nikdy neotevře.
Bojoval během kariéry s psychickým blokem ze sjezdů i kupícími se zdravotními potížemi. Postupně se v očích fanoušků stal ze spasitele věčným příslibem a pak už jen solidním profesionálem, jenž se ocitl za zenitem.
