Nadcházejí tři dny, které mohou rozřešit osud letošní Tour. Anebo až o týden později v Pyrenejích?
A proč zrovna kopce, proč není důležitější časovka, kde jede každý sám za sebe, jen proti stopkám? "Při stoupání se nikdo neschová, každý jede za svoje. Tam se ukáže," tvrdí Konečný. "Buď na to máte, nebo ne."
Ullrichův tým se předvedl v sobotní etapě ve Vogézách, kde roztrhal peloton a zneklidnil i Armstronga. Jeho pomocníci totiž "Bosse" opustili. Zůstali zamčeni ve druhé skupině, která nabrala ztrátu.
Že by žlutý král tentokrát v kopcích zaostal? Před měsícem při závodě Dauphiné Liberé nabral na dalším legendárním kopci Mont Ventoux ztrátu 37 vteřin právě na Vinokurova z T-Mobile. "Většinou platí pravidlo, že jezdec, který září na Dauphiné, je potom na Tour horší," nebojí se Lance Armstrong.
Takže co uvidíme v Alpách?
Úterý: Pantaniho tryzna (Grenoble-Courchevel 192,5 km, 2 vrchařské prémie) Ostrý nástup. Dvě stoupání měří 20 a 21,5 km - etapa končí ve dvou tisících metrech v olympijském Courchevelu. V roce 1996 tu Virenque pobil Ullricha, což byla francouzská odplata za všechna německá příkoří v historii. A před pěti lety tu napsal poslední slavnou ódu nebožtík Pantani. Nadělil 50 vteřin i Armstrongovi. Takže oba lídři tu zažili kruté prohry.
Středa: až k vrcholu Tour (Courchevel-Briancon 173 km, 3 prémie, z toho dvě největší obtížnosti) Col de la Madelaine (2000 m), Col du Télegraphe (1566 m) a Col du Galibier (2645 m) - to jsou legendární pojmy Tour de France. Tyhle vrcholy nahánějí léta strach. Na Galibier se jelo v historii závodu už 52krát. Stoupá se 1500 výškových metrů v 17,5 km dlouhém kopci s převýšením 6,9 procenta. Když neztratíte vědomí, prohlédnete si nedaleký Mont Blanc. A Ullrich si možná vzpomene na triumfální jízdu v roce 1998.
Čtvrtek: kamikaze střemhlav dolů (Brinacon-Digne-les-Bains 187 km, 5 prémií) V den francouzského národního svátku by to chtělo domácího vítěze. Ale cestu z Alp vyhraje ten, kdo zavře oči, vypne mozek a pustí to střemhlav. Což je přesně to, co umí Savoldelli z Armstrongova týmu Discovery Channel. Dvaadvacetikilometrový sjezd do Digneles-Bains si pamatuje, co tady předvedl Eddy Merckx v roce 1969. Je tak dlouhý, že na něm doženete i ztrátu z předchozích stoupání.
