Na startu, stejně jako v případě červencové Tour de France, tak budou chybět jezdci, jejichž jména v kauze Fuentese figurují. A řada z nich by za normálních okolností patřila k top favoritům - Němec Jan Ullrich z týmu T-Mobile nebo Ital Ivan Basso z dánské ekipy CSC určitě.
Právě Bassovi se letos prorokovalo, že by mohl vyhrát všechny tři nejprestižnější etapové závody, jenže po triumfu na Giro d'Italia teď má italský cyklista jiné starosti. Stín dopingu dopadl i na něho.
Do skupiny skandálů zapadá také dopingový škraloup, který ulpěl na loňské, jubilejní 60. Vueltě. Roberto Heras si k rekordní čtvrté výhře pomohl podobně jako americký hříšník Landis nedovolenou látkou (EPO). Titul místo něj dodatečně získal Rus Denis Menčov, Heras dostal od týmu Liberty Seguros vyhazov a obdržel dvouletý distanc.
Po tomto odhalení ztratily částečně na váze i předchozí úspěchy španělského závodníka. O rok dříve Heras svým třetím triumfem totiž vyrovnal rekord do té doby jediného trojnásobného vítěze Vuelty Tonyho Romingera ze Švýcarska.
Závod poznamenaný válkami
Poprvé se jela v roce 1935 a je tedy výrazně mladší než Tour de France (1903) i Giro d'Italia (1909).
Úvodní ročník Vuelty zorganizoval deník Diario Informaciones. Padesátka cyklistů se tehdy musela na těžkých železných bicyklech ve 14 etapách popasovat s 3411 kilometry, délka deseti úseků se přehoupla přes 250 kilometrů.
Roli favoritů splnili Gustave Deloor z Belgie a Mariano Caňardo - Deloor zvítězil právě před španělským jezdcem.
Na kvalitě pelotonu se ale neblaze odrazil květnový termín závodu, neboť ve stejné době se jelo italské Giro.
V letech 1936-39 ve Španělsku zuřila občanská válka, proto se třetí ročník Vuelty jel až v roce 1941. Poprvé byl naplánován na červen, jenže kvůli světové válce nepřijel až na čtyři Švýcary žádný zahraniční jezdec.
Rok nato se podobný scénář opakoval a v dalších dvou letech, kdy válka poznamenala také Španělsko, byla Vuelta opět přerušena. Bohatší zahraniční zastoupení zpestřilo teprve druhý poválečný ročník.
Poslední markantní změnu prodělala již uznávaná akce v roce 1995. Na přání Mezinárodní cyklistické unie UCI se z tradičního jarního termínu Vuelta přesunula do období babího léta. Mezi ní a Girem totiž bývala stěží dvoutýdenní přestávka a někdy se oba závody dokonce překrývaly.
Romingerův hattrick
S 90. léty se pojí i jméno prvního ze dvou nejúspěšnějších závodníků Vuelty. V roce 1994 se Švýcar Tony Rominger stal prvním trojnásobným vítězem, navíc triumfy posbíral bez přerušení.
Roku 1996 se svými krajany Laurentem Dufauxem a celkovým vítězem Alexem Züllem dokonce kompletně zabrali stupně vítězů, což do té doby dokázali jen domácí Španělé.
Předloni se na Romingera dotáhl Heras, dalších šest cyklistů - Belgičan Deloor, Švýcar Zülle, Francouz Bernard Hinault a trojice Španělů Julian Berrendero, Pedro Delgado a José Manuel Fuente - má na kontech dvě prvenství.
Vuelta, neboli závod Kolem Španělska, patří ke třem největším a nejlépe bodovaným podnikům profesionální cyklistiky. Na jeho letošní start se postaví 21 týmů, každý s devíti cyklisty. Před nimi bude celkem 3129 kilometrů rozdělených do 21 etap, vítěz bude korunován 17. září v Madridu.
