Dosud nikdy se však nestalo, aby se tři podniky Grand Tour v sezoně staly kořistí tří různých jezdců z jediné země.
V neděli už to platit nemusí.
Chris Froome na Giru.
Geraint Thomas na Tour.
A nyní Simon Yates na Vueltě?
Nacházíme se v britské éře silniční cyklistiky – a zároveň v éře triumfujících dráhařů. Vždyť už druhou Grand Tour po sobě může vyhrát jezdec, jenž předtím získal duhový dres mistra světa na dráze.
Thomas se stal do roku 2012 hned třikrát šampionem ve stíhacím závodě družstev (a navíc přidal i dva olympijské tituly), Yates byl mistrem světa v roce 2013 v bodovacím závodě.
Oba pak hledali na silnici novou motivaci a usilovně shazovali kila, tak jako kdysi další zlatý dráhař Bradley Wiggins.
Vuelta 2018Všechny články ke slavnému závodu na iDNES.cz. |
Čím jim dráha pomohla, aby mohli sahat po titulech z Grand Tour?
„Díky ní mám v sobě na silnici silný motor,“ povídá Thomas.
„Dostával jsem coby elitní dráhař všestrannou péči britské asociace. Tak jsem rostl,“ říká Yates.
BRITSKÁ ÉRA. Chris Froome triumfoval letos na Giru
Exprofesionál René Andrle, nyní sportovní ředitel stáje Israel Cycling Academy, připomíná: „Ti britští kluci si z dráhy přinesli skvělou motoriku. Dráhaři mají jen jeden převod, na začátku musí točit pomaleji a na rovině naopak co nejvíc roztočit nohy. Nevyhoví si jako na silnici.“
Návyky z dráhy dokázali Wiggins a Thomas proměnit ve vynikající výkony v klíčových časovkách. Také Yates se v ní postupně zlepšuje.
„Na rozdíl od vrchařů typu Quintany jim nedělá problémy udržet při časovce ideální pozici a předvádět propracované šlapání,“ říká František Raboň, bývalý jezdec stájí T-Mobile, HTC a Quick-Step.
Zatímco v 60. či 70. letech jezdili špičkoví silničáři v čele s Eddy Merckxem v zimě šestidenní dráhové závody, později se trend změnil na snahu o výchovu čistokrevných silničářů. „Ještě před 10 lety by zarytí silničáři řekli: Kombinace dráhy a silnice je blbost. A vidíte, dnes například Elia Viviani dokonce zvládá úspěšně obojí,“ vykládá Raboň.
V prvním desetiletí 21. století se podle něj v pelotonu vyznávala německá škola, kterou sám zažil i v T-Mobilu: sedneme na kolo a drtíme 250 kilometrů. „Zato dnes jsou tréninky silničářů mnohem víc o rychlých intervalech. K tomu je dráhařská průprava skvělá.“
BRITSKÁ ÉRA. Geraint Thomas kraloval na Tour
Je zde však ještě cosi, proč se právě z britských dráhařů rodí šampioni největších silničních závodů. „Jejich systém výchovy mládeže je neuvěřitelně propracovaný,“ poukazuje Andrle. „I proto, že do něj před olympiádou v Londýně nacpali ohromnou spoustu peněz.“
Raboň přidává konkrétní příklad, jak tento systém funguje: „Za půl miliardy postavila britská asociace BMX dráhu v Manchesteru. Ta je celý týden beznadějně zamluvená. Malí školáci se tam chodí se svými třídami dívat, jak mladí kluci dělají triky, líbí se jim to, přihlásí se, potom v klubu vyzkouší kromě BMX kola také dráhové a už to jede. Čím širší základnu máte, tím víc talentů i pro silnici chytíte.“
Z vědeckých výzkumů britské asociace těžil v minulosti rovněž tým Sky. Dráhařům přecházejícím na silnici dokážou Britové poskytnout detailní vědecké programy, jak efektivně shazovat kila, aby byli v horách konkurenceschopní a neztratili ani časovkářské schopnosti.
Thomas a Yates byli zároveň coby junioři přijati do programu Britské olympijské akademie. Tam jejich cesta na trůn Grand Tour začala.
#OnThisDay in 2008: Great Britain’s cycling quartet of Paul Manning, Bradley Wiggins, Ed Clancy and Geraint Thomas won an Olympic gold medal in the men’s team pursuit in a world record time of three minutes 53.314 seconds in Beijing #TeamGB https://t.co/jlClU0AXKQ
Dnes dokazují efektivnost britského systému.
„I u nás jsme kdysi měli fungující systém,“ posteskne si René Andrle. „My ho ale zničili a nevěřím tomu, že ho někdo někdy zase nastartujeme.“
