Že by se zrovna v sobotní etapě, byť pravda s těžkými posledními čtyřmi kilometry, nadělaly mezi favority výraznější rozdíly? To se vážně nečekalo.
Jenže Roglič si právě po ní značně zlepšil náladu i sebevědomí.
Třebaže nesahá k velkohubým prohlášením, ale často sází na věty typu, že „se uvidí“. Tentokrát oblíbené spojení přidal k vyjádřením o vlastním zdravotním stavu: „Uvidíme, jak tělo zareaguje po těžkém období se zraněními... Třeba v neděli čas zase ztratím já.“
Roglič na Vueltě slaví druhou výhru, lídr O’Connor v závěrečné stěně zaostal![]() |
Je znát, jak kontrolovaně a přemýšlivě Slovinec z Bory jede. Působí klidně a přitom ho žene chuť odčinit čtvrteční zásek, kdy s týmem odevzdali červený dres Benu O’Connorovi, navrch s ohromnou pětiminutovou výhodou. Možná zdravé naštvání?
Vždyť už v pátek Roglič lídra závodu prozkoušel. Nyní mu nadělil šestačtyřicet sekund, které ještě opentlil desetisekundovou bonifikací za vítězství.
„Je to větší odstup, než bych chtěl,“ poznamenal O’Connor po závodě. „Jsem trochu zklamaný z toho, jak to dopadlo. Doufám, že přijdou lepší dny.“
I když momentálně nejsledovanější závodník zaostal, může se utěšovat tím, že nebyl sám. Popravdě mohl dopadnout mnohem hůř. Někteří soupeři v nečekaně kruté etapě vyloženě odpadli, jiní měli smůlu.
Horor po skvělém začátku závodu prožívají v UAE. Nejlepším se už dřív výrazně vzdálil Adam Yates, teď jej následuje Joao Almeida. Portugalský Eurosport tvrdí, že měl pozitivní test na covid-19, což by jeho pětiminutovou ztrátu v andaluské výhni snadno vysvětlilo.
Naopak zatím neobjasněné trápení souží Ciana Uijtdebroekse z Vismy, jenž se už po nevydařeném pátku nechal slyšet, že „jede, jak jen může“.
„Tepově nejsem na svém limitu, ale mám necitlivé nohy, které všechno blokují. Nikdy jsem nezažil jízdu s tak otupělým pocitem, až do loňska jsem ničím podobným netrpěl. Jezdím s oteklýma nohama bez energie. Musím zjistit, co to je. Tohle není normální,“ zoufal si jedenadvacetiletý Belgičan, který nabral dalších osm minut.
A aby toho ani pro nizozemskou stáj nebylo málo, při nájezdu do závěrečné těžké rampy na Sierra del Cazorla se do hromadného karambolu přimotal obhájce prvenství Sepp Kuss.
„Měli jsme dobrou pozici, ale po pádu jsem musel dohánět. Snažil jsem se dostat zpátky, ale už to nešlo,“ pravil vytáhlý Američan, který situaci ještě v rámci možností zachránil a za Rogličem dojel o 67 sekund později.
Ve výsledku se tak blíže u aktivního Slovince drží vedle Enrica Mase, Mikela Landy nebo vynikajícího mladíka Antonia Tiberiho také jiná, překvapivá jména. Kupříkladu Lennert Van Eetvelt z Lotta či kolega z Bory Florian Lipowitz.
V elitní desítce figuruje také Rodríguez, nikoli však Carlos z Ineosu, jak by se předpokládalo, nýbrž Cristián z Arkéy. Známější z dua jmenovců je průběžně dvanáctý. Nedaleko třeba od šestnáctého Davida Gauduho (FDJ) či osmnáctého Richarda Carapaze (EF).
Kolik životů má ještě kočka Roglič? Na konci Vuelty budu v pořádku, řekl![]() |
Jistě, odstupy nejsou velké a samozřejmě zdaleka není rozhodnuto. Nikdo z uvedeného výčtu však vyjma Mase Rogličovu sobotnímu tempu nestačil. Před dnem volna se všichni dostávají pod nepříjemný tlak trojnásobného šampiona, který se chce zase jednou po nevydařené Tour de France hezky zahojit.
Zbývají mu tři minuty a čtyřicet devět vteřin, aby si zpět navlékl onen červený trikot, po němž se tak upřeně dívá a za nímž postupně míří.
„V neděli to ale bude úplně jiné,“ upozorňuje vedoucí O’Connor, jehož posun na vrchol celkové klasifikace také nelze snižovat, vysloužil si ho úžasným čtvrtečním výkonem v úniku. „A v Sierra Nevadě mi stoupání nevadí,“ poznamenává směrem k nadcházející bitvě.
Asi ovšem tušíte, jak by před devátým pokračováním ve slavném andaluském pohoří nejspíš reagoval jeho nejbližší pronásledovatel.
Nicneříkajícím a současně nadužívaným „uvidíme“.