Před startem úterní etapy tým Visma na síti X zveřejnil citát: „Ve třetím týdnu se toho může stát spoustu.“
Autor: obhájce titulu Sepp Kuss.
Ale co se skutečně stalo, byla pro celý jeho tým noční můra.
Tak moc při chuti byl předtím na španělských silnicích Wout van Aert. Tři etapy vyhrál. Vlastnil nejen zelený, ale dokonce i puntíkatý vrchařský dres.
Ještě na pondělní tiskové konferenci připomínal svůj jarní pád na klasice Dwars door Vlaanderen, při němž si zlomil klíční kost, a vykládal: „Bylo jen otázkou času, kdy budu zase silný. Potřeboval jsem jen ten čas.“
V úvodu úterní pouti k jezerům Covadongy sice upadl, přesto se vzápětí probil do úniku a v něm řádil. Ovládl dvě vrchařské prémie, navyšoval náskok v „puntíkaté“ soutěži.
A pak... cyklistika nám opět předvedla, jak ve zlomku sekundy může být úplně všechno jinak. Jak se euforie proměňuje ve sportovní tragédii.
Mokrý sjezd z prémie Collada Llomena, 50 kilometrů před cílem, levotočivá zatáčka.
Felix Engelhardt z Jayco-AlUla ji neustál.
Van Aert se snažil vyhnout pádu, ale stejně jako Isaac del Toro z týmu UAE narazil na obrubník a skálu a odporoučel se k zemi.
Když se z ní zvedl, jeho zelený dres byl potřísněný špínou, měl řezné rány na pravém lokti a pravém koleni, za které se s bolestivou grimasou v obličeji držel. Po těle mu stékala krev.
BITTNERŮV ZÁPISNÍK Z VUELTY: Sprint je o intuici. Snad přijde ještě šance |
„První část sjezdu jsme na mokré silnici absolvovali opravdu pomalu a opatrně,“ líčil Jay Vine z týmu UAE, další z uprchlíků. „Mysleli jsme si, že už máme nejhorší za sebou, jenže pak se objevila mokrá skvrna v zatáčce a došlo k takhle bizarnímu pádu.“
Van Aert dostal od mechanika nové kolo, nasedl na něj a zkusil velmi pomalu pokračovat. Jenže po chvíli do vysílačky hlásil: „Nemůžu šlapat.“
A to byl konec.
„Samozřejmě, že jsme už předtím viděli velkou ránu na jeho koleni, ale řídil se instinktem jezdce, který se chce po pádu za každou cenu vrátit na kolo,“ popisoval Addy Engels, sportovní ředitel týmu Visma, pro list Het Nieuwsblad.
Van Aert znovu zastavil, odložil kolo, usedl do otevřeného kufru týmového vozu, kroutil hlavou.
📊 Avec 8 chutes cette saison, Wout Van Aert est le coureur World Tour étant le plus tombé cette saison juste devant Primož Roglič qui est lui tombé 7 fois. #LaVuelta24 https://t.co/e2djiln9ys
„Doktor mu přišel ránu vyčistit a Wout nás rychle ujistil, že to dál nepůjde,“ informoval Engels. „Je to tak smutné. Přitom předtím měl skvělou náladu.“
Nedlouho poté tým na sociálních sítích informoval: „S těžkým srdcem musíme oznámit, že Wout van Aert vzdává tuto Vueltu.“
Vrchol Collada Llomena byl do itineráře španělské Grand Tour zařazen poprvé v ročníku 2021, rovněž v etapě vedoucí na Lagos de Covadonga. Už tehdy byl označován tento sjezd za extrémně technický, když po pádu musel odstoupit Carlos Verona z Movistaru. Ve stejné zatáčce jako nyní van Aert před čtyřmi lety upadli i v červeném dresu nečekaně jedoucí Nor Odd Christian Eiking a Alexander Vlasov.
Tentokrát tu opustil závod majitel dvou výsostných dresů a nedobrovolně je předal konkurentům. Puntíkatý připadl Vineovi a zelený Kadenu Grovesovi z Alpecinu.
„Vůbec jsem nečekal, že ho dostanu, Wout měl tak velký náskok,“ reagoval Groves. „Obléci se do zelené proto, že Wout musel vzdát, je hrozný způsob.“
Sanitka odvezla van Aerta na vyšetření do nemocnice. „Štěstí není letos na naší straně,“ posteskl si Grischa Niermann, další sportovní ředitel Vismy.
La cara cruel del ciclismo 💔
Los gritos de dolor de Van Aert tras caerse y verse obligado a abandonar.
#LaVuelta24 | #LaCasadelCiclismo https://t.co/41ADoz0tEx
Pozdě večer přišla zpráva: žádné zlomeniny, „jen“ hluboké tržné rány.
Van Aertovi nyní zbývá necelý měsíc, aby se pokusil dát dohromady do 29. září, kdy chtěl stát na startu mistrovství světa v Curychu.
Neměl jsem žádná data
Měnil se i majitel dresu bílého, od Floriana Lipowitze z Bory jej přebral Carlos Rodríguez z Ineosu, ale jen se sedmisekundovým náskokem na Mattiase Skjelmoseho z Lidl - Treku.
A málem došlo k převlékání také v červené.
Že v jedné z nejtěžších etap této Vuelty naplánují Primož Roglič a stáj Red Bull - Bora další útok na lídra závodu Bena O’Connora z Decathlonu - Ag2r bylo víceméně jisté.
Rozdíl 1:03 minuty? Ano, ten se dá při výšlapu k jezerům Covadongy snadno zlikvidovat, pokud dostanete vašeho protivníka do červených čísel.
Roglič si na Covadongu uchovával v paměti velmi příjemné vzpomínky. V roce 2021 si právě zde po dlouhém útoku ve společnosti Egana Bernala vzal zpět červený dres lídra Vuelty a dovezl jej poté až do cíle závodu.
Také tehdy si léčil ve Španělsku zklamání z Tour. Stejně jako letos.
„Stále jsme o minutu pozadu, což je rozhodně lepší než před týdnem, ale pořád je před námi kus práce. Musíme vydat ze sebe to nejlepší,“ tvrdil Slovinec před úterním startem.
Konkurent O’Connor ujišťoval, že na prahu třetího týdne není až tak mentálně vyčerpaný jako v minulosti na Tour nebo na Giru. „Potřebuju přežít Covadongu bez větších ztrát. Další etapy by mi měly mnohem víc svědčit,“ sděloval.
Ještě devět kilometrů před vrcholem se zdálo, že na cílovém stoupání překypuje energií, když ze skupiny favoritů atakoval Mikel Landa z Quick Stepu a O’Connor jej s přispěním svého pomocníka Valentina Pareta-Peintra stíhal a pacifikoval.
Jako by tím však zahltil sám sebe.
Zbývalo sedm kilometrů, když se ocitli na proslulé pasáži zvané La Huesera, považované za „křížovou cestu“ celého stoupání. Na 800 metrech se před nimi tyčila až 17procentní brutální zeď.
Je to ponuré místo. V překladu znamená Kostnice. Kosti stovek padlých vojáků z vizigótsko-maurských bitev osmého století jsou tady pohřbeny.
Povrch silnice už není až tak děsivý jako v raných časech etap na Lagos de Covadonga, kdy se závod na rozbitém asfaltu, plném štěrku a kamení, měnil občas ve slalom mezi dírami a překážkami. Přesto je strmost Huesery testem pravých vrchařů.
Kde jinde by měl Roglič zaútočit na O’Connora, jenž není milovníkem příliš prudkých pasáží, než právě tady?
Jako první nicméně atakoval Enric Mas. Za ním se vytáhli vpřed Roglič, Richard Carapaz a David Gaudu.
A O’Connor? Snažil se co nejvíc limitovat ztrátu, jenže záhy se díra, oddělující jej od unikající Rogličovy skupiny, začala rychle zvětšovat.
Ztrácel půl minuty, 40 sekund, minutu.
Konec příběhu Australana v červeném dresu?
Chvíli šlapal ve společnosti Floriana Lipowitze, Rogličova týmového kolegy, jenž týmu Red Bull – Bora do vysílačky hlásil, v jakém stavu se lídr závodu nachází.
Pak mu i Lipowitz poodjel.
„Těžké to bylo,“ vyprávěl O’Connor. „Kvůli problémům s počítačem jsem neměl k dispozici žádná data, takže jsem neměl ponětí, co dělám. Abych byl upřímný, připadal jsem si předtím docela silný. Ale zjevně jsem nebyl dost silný. Najednou jsem neměl kde brát.“
Se zaťatými zuby se rval se silnicí, která se v hustém mlžném závoji vinula směrem k jezerům. Pokračoval už i bez sluchátka od vysílačky, které si vytrhl z uší.
Kde je Ben? Ať se vrátí nahoru
Marc Soler z UAE, nejúspěšnější z uprchlíků, v cíli oslavoval, že po třech třetích místech byl na této Vueltě za své neutuchající úsilí konečně odměněn etapovým triumfem. „Zkoušel jsem to, zkoušel a zkoušel a konečně se zadařilo,“ radoval se.
Už tu byli i Mas, Carapaz a Roglič.
Už dorazil také Landa, který přiznával: „Můj útok daleko před cílem mě stál hodně sil, trochu jsem za něj zaplatil.“
A čas utíkal.
Stihne to O’Connor? Nebo ne? Támhle už se blíží.
TOUJOURS EN ROUGE ! 😍
Quelle fin de course de Ben O'Connor ! Il n'a pas paniqué en perdant contact avec le groupe des favoris et a tout donné pour conserver le maillot rouge pour 5 secondes ! 💪
STILL IN RED! 😍
Heroic ride from Ben O'Connor who fought like a lion to keep the… https://t.co/0qQM4zblIX https://t.co/OQhvySaYiw
Stihl to. Zůstalo mu v bitvě o červený dres titěrných pět sekund náskoku.
„Ještě ho mám?“ zeptal se.
„Máš.“
Přesto si na pódium pro dres nepřišel. Alespoň ne hned. Následující scény byly totiž doslova bláznivé.
Ceremoniál se měl konat na pódiu umístěném u většího ze zdejších dvou jezer, kilometr pod cílem, kde se nacházelo i technické a mediální zázemí. Jenže O’Connor mylně pochopil instrukce, kam má od cíle sjet a odkvačil rovnou až pod kopec, kde na jezdce čekaly týmové autobusy.
Teprve pak se organizátoři spojili s jeho sportovním ředitelem Michaelem Cernelem: „Kde je Ben?“
Australan Ben O’Connor z AG2R v cíli šestnácté etapy Vuelty.
„Tady, v našem týmovém autě, pod kopcem.“
„Ale má být nahoře, na ceremoniálu.“
V doprovodu dvou policejních motorek se zapnutými sirénami tak Australana vezli zpátky k vrcholu, po trase, kudy se už předtím vydrápal na kole. Takřka všichni diváci mezitím opustili prostor pro ceremoniál. Až v 18.59, s hodinovým zpožděním a před hrstkou přihlížejících Australana dekorovali. Na sobě měl stále mokrou výstroj a stěžoval si: „Mrznu, musím se převléknout.“
Pak dodal: „Všechno dnes bylo dost frustrující. Potřebuju horkou sprchu.“
Na velmi improvizované tiskové konferenci, která je rovněž povinnou součástí protokolu pro vítěze, z jeho hlasu vyvěrala jistá kapitulace. Vnímal, že se nachází na sestupné trajektorii.
What a chase from Roglič. What a fight from O'Connor 👊👏
📸 Getty Images
________
🇪🇸 #LaVuelta24 https://t.co/Amr5CbOFNb
„Mám stále tenhle speciální dres a pokusím se užít si ho, jak to jen půjde, protože mám obavy, že mi už nezůstane příliš dlouho,“ říkal.
Ano, ve středeční sprinterské etapě do Santanderu by ho uhájit měl. Ale co v dalších dnech?
„Kdybych ho oblékal ještě i po páteční horské etapě, hodně bych se divil,“ doznal. „Ovšem bylo to úžasných jedenáct dní, během nichž mi patřil. Tak se je pokusím natáhnout, jak to jen půjde.“
Španělský tisk nicméně už řeší úplně jiný souboj o titul. „A teď koalice Mas-Landa proti Rogličovi?“ ptá se titulek listu Marca.
KVÍZ: Jakou barvu vozili nejlepší? Znáte slavné kopce? Otestujte se z Vuelty |
Prozatím třetí Mas ztrácí 1:25 minuty a pátý Landa 2:18. Mezi nimi se ještě nachází čtvrtý Carapaz s odstupem 1:46 minuty.
Primož Roglič, který na konci října oslaví 35. narozeniny, každopádně po červeném dresu vztahuje ruce, už se ho málem dotýká.
Když mu připomenou věk, usměje se: „Na ten se mě neptejte. Uvnitř se stále cítím na osmnáct. Jasně, po probuzení to rozhodně není stejné, jako když mi bylo dvacet. Ale skutečnost, že mohu stále závodit s těmi mladými kluky, mě samotného udržuje mladým. Doufám, že se v takovém stavu udržím, co nejdéle.“
Tři tituly z Vuelty má. Jede si pro čtvrtý.
„A baví mě to,“ ujišťuje.
