Traduje se, že organizátorům výjezd na Angliru navrhl jistý Miguel Prieto, který však byl údajně skoro slepý a nemohl vražedné proporce stoupání vidět. Jednoho dne fanatický badatel hor stoupal po svazích kopce se svou lupou a výškoměrem a byl šokován údaji na měřidlech. "Ten je prudký!"
A k organizátorům Vuelty brzo putoval dopis se slovy: "Pánové, viděl jsem krásný kopec, stálo by za zvážení zařadit ho do etap vašeho závodu." Na Prietův návrh kývli poprvé v roce 1999 a na cyklisty čekal očistec. Vlastně ne, něco ještě horšího. Tady začíná peklo.
Průměrné stoupání 10,1 procenta, to maximální 23,5 %, na 12,5 kilometrech se vystoupá o 1 266 metrů. Před závodníky stačí jméno Angliru i jen vyslovit a jejich tep rázem vyskočí vzhůru. A když do stěny nakonec svým kolem narazí, jejich plíce lapají marně po kyslíku. "Ani na chvíli se tam nedá vydechnout," popisoval Američan Chris Horner, od pátku vedoucí muž Vuelty.
Šampioni Angliru1999 - José Maria Jiménez |
Španělé hledali pro svůj závod něco, čím by mohli konkurovat Alpe d´Huez nebo Mont Ventoux, slavným kopcům Tour de France, či Mortirolu na Giru. Pětkrát už se od té doby peloton škrábal vzhůru po úzké a skoro vertikální silnici v Asturii, není tam ani výjimkou, že v těch nejprudších pasážích závodníci své kolo tlačí pěšky.
"Co chtějí vidět? Krev?" zuřil před léty Vicente Belda, manažer španělské stáje Kelme, na adresu pořadatelů. "Chtějí po nás, abychom zůstali čistí, bez dopingu, a pak závodníky vyšlou na takovou barbarskou horu." Patrice Halgand, bývalý francouzský profesionál, se ke kritice přidal: "Po sportovní stránce to místo nemůže nikoho zajímat, i vítěz tam jede pomalu."
Třeba v roce 2002 se vzhůru stoupalo v dešti a týmová auta ucpala celý kopec, když jejich pneumatiky klouzaly po nápisech, které na asfalt malovali fanoušci. Cyklisté se nemohli prodrat dál, další zase museli pokračovat vzhůru i prázdnými galuskami, protože mechanické vozy je nedokázaly spasit.
David Millar pak na protest sundal metr před cílem číslo a rozhodčí rozhodli, že etapu nedokončil a vyloučili ho. Brit se pak svému týmu omlouval za zkratové jednání, v tu chvíli mu patřilo deváté místo.
"Já se tam ale těším, bude to velká bitva," říkal Horner, který má dva dny od cíle v Madridu náskok tří sekund na Itala Nibaliho. "Mám rád, když je něco extrémně náročného. Prostě musím jet naplno a neumožnit nikomu, aby jel se mnou. Pak se moje šance vyhrát Vueltu stane realitou."
