„V osm jsme na hotelu, děláme přípravu na další den, před desátou večeříme. Hodinu před půlnocí se jdu lehce projít, aby mi vytrávilo, po půlnoci usínám. A ráno zase nanovo.“
Souboje na trati a emoce v cíli vidí fanoušci na obrazovkách. Ale život na Grand Tour je mnohem víc. Obrovská mozaika drobných příběhů, vážných i veselých.
Tak za tu oponu s Andrlem nahlédněme...
O tom, jak semknout tým
Vueltu, která v těchto dnech píše už svůj 81. ročník, kdysi zažil i coby závodník španělské stáje ONCE. „Pro nás byla nejdůležitějším závodem celé sezony. A když jsme ji dokázali s Robertem Herasem vyhrát, slavilo se v Madridu divoce.“
Pokud však srovnává tehdejší závodnickou komunitu se současnou, povzdychne si: „Dnes jsou ti kluci chováním dost jiní, někdy bych i řekl, že měkčí. Furt jen čučí do mobilu. My bývali víc společenští.“
Jedeme za grupetem a najednou k našemu autu přijede kluk z jiného týmu a natáhne ruku, jestli nemáme pití. Pokud nám zbylo, dáme mu.
