Pohled na vyvrcholení sobotní horské etapy, při němž Primož Roglič ujížděl Remkovi Evenepoelovi, dokáže být velmi odlišný podle toho, kdo o této koncovce právě hovoří.
Grischa Niermann, sportovní ředitel Rogličovy stáje Jumbo-Visma, za cílem nadšeně vykládal: „Chtěli jsme Evenepoela unavit a povedlo se nám to. Nečekal jsem, že může mít po Primožově útoku až tak velkou krizi. Ale je pro nás samozřejmě velmi dobré, když vidíme, že je zranitelný.“
Rogličův atak a první krize lídra. Stále však vede Evenepoel, etapu má Carapaz |
A reakce konkurenčního Quick-Stepu? Nedlouho po dojetí etapy zveřejnila belgická stáj oslavný tweet: „Neuvěřitelná jízda Remka Evenepoela. Nezpanikařil, jel svým tempem a dokázal neztratit příliš mnoho času, čímž si zajistil udržení červeného dresu!“
Faktem je, že Evenepoel navzdory své „neuvěřitelné jízdě“ ztratil na největšího rivala 48 sekund (plus 4 sekundy bonifikace). A co víc, dopřál Rogličovi a Jumbu injekci sebevědomí.
Faktem ovšem také je, že za dojezdem v nadmořské výšce 1815 metrů nevypadal belgický majitel červeného dresu kdovíjak zničeně. Unavený, ano, to jistě byl. Ale aby se vyčerpaně skulil na asfalt, nebo aby se zhrouceně opíral o řidítka?
Kdepak, nic takového.
Prostě slezl z kola, dal ho pomocníkovi, vzal si pití a za chůze se napil.
Večer pak sám tweetoval: „Byl to těžký den v práci, ale zítra bude jiný den.“
Jeho náskok v čele závodu se smrskl z 2:41 na 1:49 minuty.
Co vše tomu předcházelo?
„Jumbo chtělo Evenepoela naplno prověřit a odhalit nějakou jeho slabinu. A skutečně ji našlo,“ konstatoval Alberto Contador, komentátor Eurosportu.
„Chci jet na etapu,“ prohlásil Primož Roglič před sobotním startem v týmovém autobuse Jumba. Ale bude na to mít dost dobré nohy? Když se blížili k posledním třiceti kilometrům, které v sobě obsahovaly stoupání na Los Villares a takřka vzápětí následující výšlap na Sierra de la Panderu, sdělil do vysílačky svým parťákům: „Cítím se dobře, udělejte to co nejtěžší.“
Tempa se ujali Robert Gesink a Chris Harper a způsobili mocnou selekci ve skupině favoritů. Zároveň připravili Rogličovi odrazové prkno.
Pak přišly poslední čtyři kilometry, které změnily mnohé. Na strmé silnici, vinoucí se mezi nehostinnými kamenitými svahy, Roglič zaútočil.
Co na to Evenepoel?
Nic!
Muž v červeném nedokázal reagovat, mezera mezi ním a Slovincem se rychle zvětšovala. Takový pocit za dosavadní dva týdny Vuelty nezažil.
„Určitě nešlo o můj nejlepší den,“ doznal později. „Neměl jsem nejlepší nohy a nedokázal jsem zrychlit, když Roglič vyrazil. Byl to jeden z nejtěžších dnů, které jsme zatím na Vueltě zažili, protože se začínalo rychle a trvalo 80 kilometrů, než odjel únik.“
Za Rogličem se vydali Enric Mas a Miguel Ángel López a přitáhli se k němu. Evenepoelovi naopak postupně ujížděli i další cyklisté. Jen průběžně pátý Juan Ayuso nikoiv, španělský teenager z UAE Emirates měl defekt a musel čekat na výměnu kola.
Dva a půl kilometru před cílem vytvořil Ayuso stíhací dvojici s Evenepoelem. Po krizovém kilometru, kdy rychle ztratil na Rogliče tři čtvrtě minuty, se lídr Vuelty vzchopil a jeho ztráta už dále nenarůstala.
„V závěru etapy mi chybělo trochu svěžesti, abych mohl jet za nejlepšími,“ říkal Evenepoel. „Ale vzniklou škodu jsme dokázali dobře limitovat. Jel jsem si své tempo. Ve velkých stoupáních, jako je toto, je to boj muže proti muži. Tady už vám nikdo nepomůže.“
Způsobila jeho slabost únava ze dvou týdnů závodu, která si podobně jako loni na Giru vybrala příliš velkou daň? Nebo může ještě cítit následky čtvrtečního pádu? To mezitím rozebírali experti.
„Druhý den po pádu se často necítíte dobře. Mám trochu bolavé svaly, ale nebudu to používat jako výmluvu,“ konstatoval Evenepoel.
Na posledním kilometru, kde se ostře stoupající silnice zlomila dolů, si nejsilnější z původních uprchlíků Richard Carapaz z Ineosu uháněl pro etapové vítězství a pouhých osm sekund za ním se Roglič, dojíždějící společně s Lópezem, stal vítězem dne z pohle du celkové klasifikace.
Enormní úsilí mu vyneslo první výrazný zisk na belgického soka na této Vueltě.
„Byl to pěkný den,“ vykládal lídr Jumba, evidentně v dobré náladě. „Někdy vyhrajete, jindy prohrajete. Snad to takhle půjde dál. Cítím se už lépe, než na začátku Vuelty. To je závod, co?“
Před etapou poněkud skomírající naděje, že vytvoří historický rekord Vuelty v podobě čtyř triumfů v řadě, opět ožila. Jumbo už kvůli nemoci přišlo o Seppa Kusse a kvůli covidu o Edoarda Affiniho, tým jede v šesti, v minulém týdnu se Roglič marně snažil vyrovnat Evenepoelovi ve strmých stoupáních na severu Španělska, ale výšlap na Sierra de la Pandera se mohl stát bodem obratu.
Alespoň tomu Roglič a spol. chtěli věřit.
Zatímco Quick-Step si podobné myšlenky vůbec nepřipouštěl.
„Pořád mám v celkovém pořadí náskok 1:49 minuty, takže není důvod k panice,“ tvrdil Evenepoel. „Pokusím se co nejvíc zregenerovat a zítra přežít. Jeden špatný den si na Grand Tour vybere každý.“
Optimismus mu dodávali i týmoví kolegové. Jeho pomocník Ilan Van Wilder vykládal: „Remco neztratil patnáct minut, ale jen pár vteřin. Příště může mít problémy zase Roglič.“
Příště... bude na programu královská etapa.
4018 výškových metrů na 152,5 nedělních kilometrech.
„Čeká nás nejtěžší den celé Vuelty,“ připomněl Grischa Niermann, sportovní ředitel Jumba. „A my se zase pokusíme něco vymyslet.“
Po startu v provincii Jaén, kde se očekávají vysoké teploty, přijde nejprve sto kilometrů na rozjezd, s jedinou horskou prémií třetí kategorie.
Zato posledních 50 kilometrů bude likvidačních. Jedničkové Alto del Purche a potom Hoya de la Mora, dlouhý a záludný horský průsmyk v Sieře Nevadě, dvaadvacetikilometrové stoupání mimořádné kategorie.
„Bydlím nedaleko odtud, dobře to tady znám. Tak to znovu zkusím,“ říká Richard Carapaz, sedmnáctý cyklista celkové klasifikace.
Ovšem nejostřeji sledovanými budou opět dva jiní muži.
„Uvidíme, co s Evenepoelem provede řídký vzduch ve 2500 metrech,“ nadhodil Niermann.
Ano, to je téma, které od prvního týdne mnozí řešili. Právě ve výškách nad 2000 metrů by Belgičan mohl mít největší problémy.
A právě tam teď Vuelta míří.