Zato letos?
Časovka přímo kvete, zažívá renesanci.
Vzpomeňte na předposlední den Tour. Desetimiliony televizních diváků při časovce na Planinu krásných dívek omámeně hleděly na ohromující zvrat a na grimasy euforie i bolesti, když Tadej Pogačar sebral titul Primoži Rogličovi.
V poslední den Gira to potom byla znovu časovka, která u impozantního milánského Dómu definitivně rozsekla setinový thriller outsiderů Taa Geoghegana Harta a Jaie Hindleyho. Brit vysvlékl z maglia rosa Australana.
A nezklamala ani v úterý na Vueltě. Primož Roglič ji ovládl o jednu jedinou sekundu před americkým specialistou Willem Bartou z týmu CCC (který do té doby stále neměl nikde smlouvu na další sezonu) a současně sebral červený trikot lídrovi závodu Richardu Carapazovi.
„Šlo to docela dobře,“ pochvaloval si Slovinec.
#LaVuelta20
Eyes on the prize https://t.co/wLh4LWMOZ1
Zároveň však ekvádorského soupeře neporazil natolik jasně, aby Vueltu už na prahu třetího týdne víceméně rozhodl. Carapaz nyní ztrácí 39 sekund a na dosah zůstává i Hugh Carthy s mankem 47 sekund.
Tak si to organizátoři přáli.
Zvraty na VueltěZtratili dres lídra a získali ho zase zpět 1948 Bernardo Ruiz |
Loni na Giru, kde také spolu bojovali o vítězství, najel Roglič na Carapaze v podobně dlouhé časovce 1:55 minuty. Letos, přestože Ekvádorec ujišťoval, že se na tuto disciplínu speciálně zaměřil, mnozí experti očekávali, že Slovinec ho porazí aspoň o minutu.
Nestalo se.
Carapaz sice podle očekávání přišel o „la roja“, který po neděli držel s náskokem 10 sekund, ale dokázal limitovat hrozící ztráty a dojel sedmý.
„Byla to tvrdá časovka a my jsme vážně spokojení s jejím výsledkem,“ ujišťoval pak lídr týmu Ineos. „Přijeli jsme sem s cílem vyhrát tuto Vueltu, a o to se budeme snažit i nadále. Připravení jsme dobře.“
A fantastic effort from @RichardCarapazM sees him finish seventh on stage 13, 49 seconds behind stage winner Roglic. All to play for in the final week #FuerzaRichie https://t.co/36WkAoMyQZ
A Hugh Carthy? „Mé tělo se cítí dobře a hlava ještě lépe,“ prohlásil Brit z týmu Education First po své zatím životní časovce, ve které obsadil skvělé čtvrté místo.
Jen brutální test koňské síly?
U zrodu individuální časovky stál roku 1932 reportér Gaston Bénac z listu Paris Soir, když v ní uspořádal závod na 170 kilometrů a nazval jej Velká cena národů.
Nápadu se chytli organizátoři Gira a do programu ročníku 1933 zařadili 62kilometrovou časovku do Boloni, ve které exceloval legendární Alfredo Binda.
Henri Desgrange, ředitel Tour, sice zprvu takové novoty odmítal, ale už v následující sezoně se po Giru opičil a měl v itineráři závodu časovku rovněž. Miláček fanoušků René Vietto ji pokazil a brblal: „Je to jen brutální test koňské síly. Tour přece nemá testovat jen nohy, ale i hlavu.“
Desgrange se ovšem do časovky rychle zamiloval a opakovaně vyhlašoval: „Je etapou pravdy.“
Nová disciplína si razila vítěznou cestu světem.
Triumf a červený dres k tomu. Roglič ovládl časovku a opět vede Vueltu |
V 70. až 90. letech minulého století měla na scéně Grand Tour dominantní roli. Extrémem byla Tour 1979 s pěti individuálními a třemi týmovými časovkami o celkové délce 341 kilometrů.
Později se časovka stala i základním stavebním kamenem pěti triumfů Španěla Miguela Induraina.
Ale všeho do času.
Nové trendy a upřednostňování soubojů muže proti muži vytlačovaly tuto nekontaktní disciplínu z itinerářů Tour a Vuelty, často nabízely jen jedinou v každém ročníku. Pouze Giro, závod staré školy, k ní bylo mnohem milosrdnější.
Až letošní dramata opět polila časovku živou vodou. K čemuž pomohly atraktivní profily. Ať už v září na Planině krásných dívek nebo i v úterý, kdy po 32 kilometrech rovinaté trati čekalo krátké, drsné a v některých pasážích dokonce až 30procentní stoupání do cíle na Ézaro.
Time trial madness #LaVuelta20 #TheWolfpack
Photo; @GettySport https://t.co/E8Hy4xOVW3
„V této etapě budou muset favorité vyložit všechny karty na stůl,“ připomínal před úterním startem Miguel Indurain.
Dva muži se už na Vueltě dva týdny přetahují o červený dres. Od úvodní etapy ho vlastnil Roglič, pak Carapaz, potom znovu Roglič a po nedělním výšlapu na Angliru znovu Carapaz.
Přesto Jonathan Vaughters, manažer týmu Education First, před 13. etapou upozorňoval: „Nepodceňujte časovkářské schopnosti Hugha Carthyho. Může předvést cosi mimořádného. A může na konci tohoto týdne bojovat o titul z Vuelty.“
Vuelta 2020Speciální příloha iDNES.cz |
Carthy vzal svého šéfa za slovo. Na prvním mezičase, tedy po 12 z 33 kilometrů, Rogliče o dvě sekundy porážel! Evidentně velmi vzrušený Vaughters nadšeně oznamoval: „Hugh jede ještě lépe, než jaké byly naše propočty před startem.“
Na druhém mezičase zůstával o pouhé dvě sekundy za Rogličem.
„A výměna časovkářského speciálu za klasické kolo se nám pod Ézarem povedla perfektně, ještě lépe, než když jsme ji ráno třikrát nebo čtyřikrát nacvičovali,“ hlásil Carthy.
Až na závěrečném prudkém stoupání měl Roglič přece jen výrazněji navrch a v cíli byl o 25 sekund dříve než Carthy. Slovincova přilba tentokrát na rozdíl od Tour pevně držela na jeho hlavě a jeho projev působil mnohem energičtěji.
„Na rovinaté pasáži jsme byli nervózní, čekali jsme, že už tam bude mít Primož větší náskok,“ líčil Frans Maassen, sportovní ředitel Jumba. „Naštěstí nakonec se ukázalo, že Primož výdej své energie dávkoval skvěle.“
Což tak trochu překvapilo i samotného Rogliče.
Vyhráli ve čtyřech a více etapáchna Vueltě za posledních 20 let Pět: Čtyři: |
„Cítil jsem se nečekaně silný,“ líčil. „Myslel jsem si, že budu trpět mnohem víc. Po časovce na Tour jsem měl o svých schopnostech trochu pochybnosti. Ale byl to mimořádně povedený den. Je bláznivé, že už jsem na téhle Vueltě vyhrál čtyři etapy.“
Nebývá obvyklé, aby všichni tři nejlepší jezdci celkové klasifikace dávali po časovce najevo, jak moc jsou s vlastním výkonem spokojeni.
Tentokrát se to stalo.
„Byla to tvrdá časovka. Vypořádali jsme se s ní dost dobře,“ pronesl Carapaz. „Naštěstí ani ta rovinatá část nebyla až tak plochá, jak na papíře vypadala, což nám vyhovovalo.“
Vše pro červenou
René Vietto se před 87 lety pletl. Časovka není jen hrubým testem koňské síly. Přináší bolest fyzickou, ale i psychickou. Je osamělou bitvou. S materiálem, terénem, počasím, vlastním tělem i pochybnostmi. Je záležitostí strategie a rozložení sil.
FOTO DEL DÍA | PIC OF THE DAY
Powered by @fenieenergia
#LaVuelta20
@charlylopezph https://t.co/NgU9jyryHY
Na Vueltě si jich jezdci museli ponechat dostatek pro zbylých pět dnů závodu.
Také proto Roglič za cílem pronesl: „Rozhodně je lepší mít náskok 39 sekund než 39 sekund ztrácet, ale ještě to bude boj.“
Carapazova stáj Ineos hned hlásala: „Zůstáváme ve hře o titul.“
14. etapa VueltyPodrobná online reportáž |
Jonathan Vaughters jásal: „Naděje žije.“ K čemuž přidal na Twitteru scénu z Hvězdných válek, kde princezna Leia říká: „Jsi má jediná naděje.“
Že Vaughtersovo eso Hugh Carthy nyní aspiruje na madridské pódium pro tři nejlepší, je nesporné. Před průběžně čtvrtým Danem Martinem si vypracoval náskok 55 sekund, před pátým Enrikem Masem 2:36 minuty.
„Chcete ještě víc?“ zeptal se ho reportér v úterý večer.
„Ano.“
„Chcete vyhrát Vueltu?“
„Myslím, že ano. Budu o to usilovat až do Madridu.“
¡Qué últimos dos días! A 47 segundos del liderato
Hugh Carthy (@EFprocycling) consolidates himself on podium standings!
: @PhotoGomezSport
#LaVuelta20 https://t.co/As95u12FJW
Před pelotonem jsou tři zvlněné etapy v Galicii a Extremaduře a potom v sobotu poslední horský dojezd na La Covatillu, obtížnou prémii první kategorie. Právě tam vybojoval v roce 2018 červený dres jiný britský cyklista Simon Yates.
Vuelta byla vždy zrozena pro překvapení, k nimž docházelo i ve zdánlivě nezákeřných etapách. Tak jako v případě rozhodujícího útoku Alberta Contadora na prémii 3. kategorie Fuente Dé v ročníku 2012.
„Už v minulosti jsme viděli, že i ve snazších etapách se tu dá červený dres ztratit,“ uvědomuje si Frans Maassen z Jumba. „Ale pokud se nám povede dojet s náskokem 39 sekund pod La Covatillu, tak věřím, že Primož tam naši práci úspěšně dokončí.“
„Stále je to zcela otevřené,“ je přesvědčen Richard Carapaz.
„Vše pro červenou,“ burcuje náladu v Ineosu i Chris Froome.
Časovka ani Vueltě na dramatičnosti rozhodně neubrala.
Naopak.
