V únoru se stal nejmladším mistrem světa v historii cyklokrosu. Tehdy mu bylo teprve dva týdny dvacet let, ale v Táboře, kde se světový šampionát uskutečnil, to nebylo znát. Už během sezony ukázal, že bude největším favoritem, když vyhrál celkově Světový pohár, i série Bpost Bank a Superprestige.
„Chci toho vyhrát co nejvíc,“ říkal tehdy. „Nastala éra van der Poela,“ šeptalo se.
Nizozemský mladík vtrhl do cyklistického světa jako uragán. Byl prvním, kdo vyhrál světový šampionát juniorů v cyklokrosu dvakrát, k tomu přidal zlato z juniorského mistrovství světa v silniční cyklistice ve Florencii v roce 2013. Bylo jasné, že jde o další mimořádný talent nizozemské cyklistiky.
Jak by taky ne, když jeho otec Adri je vítěz tří slavných klasik – Lutych-Bastogne-Lutych, Amstel Gold Race, Okolo Flander – dvou etap na Tour de France nebo světový šampion v cyklokrosu z roku 1996. A když máte za dědečka Raymonda Poulidora, jednu z legend světové silniční cyklistiky a vítěze Vuelty z roku 1964, prostě musíte být skvělý cyklista.
„Bude pokračovat v cyklokrosu?“ ptali se cyklokrosaři po mistrovství světa. „Nebo přejde definitivně na silnici?“ strachovali se silničáři.
Van der Poel má v cyklokrosu smlouvu až do roku 2017, proto je zatím přechod na silnici hudbou budoucnosti. Silničními závody si tak jen zpestřuje přípravu na zimní cyklokros. A letos si ji zpestřil až moc.
Na konci srpna jel zrovna Tour de l ́Avenir, nejprestižnější etapák pro závodníky do 23 let, když v páté etapě nepříjemně spadl a kvůli bolavému koleni musel odstoupit. Myslel si, že z toho nic nebude, otok zmizí a on se pomalu začne připravovat na cyklokrosovou sezonu.
Ale ono ne. „Dneska měl dokonce problém dojít na konec ulice,“ hlásil začátkem října sportovní ředitel stáje BKCP Christoph Roodhooft, za kterou mistr světa jezdí. „Celý měsíc po Aveniru se tak nějak potloukal, což bylo frustrující. Rozhodli jsme se, že půjde na operaci.“
Bylo jasné, že van der Poel nestihne start sezony, tedy první Světový pohár v Las Vegas. „Nejspíš nepojede žádný závod během celého října,“ předpovídal Roodhooft.
Měl pravdu, první zpráva o návratu mladého suveréna přišla až v půlce listopadu. „Odjel jsem nějaké čtyři a půl hodinové tréninky, což je pro cyklokros víc než dost. Ale potřeboval jsem dohnat to dvouměsíční manko. Mám ještě trochu oteklé koleno, ale to někdy není na škodu. Na první závod se chystám na Světový pohár do Koksijde,“ prozradil na tiskové konferenci.
„Všichni se na něj už těší, já samozřejmě taky, mám rád závody proti němu. Lidem se líbí naše duely, a když porazím i jeho, budu opravdu nejlepší,“ komentoval návrat svého vrstevníka dosavadní suverén letošní cyklokrosové sezony Wout van Aert.
Grateful for the people who helped and supported me during the last months. 3th place #wckoksijde... https://t.co/0Sx3NKAapf
V Koksijde tak po dlouhé době byla celá cyklokrosová špička a možná i proto byl dvacetiletý Nizozemec nesvůj. „Abych se přiznal, jsem nervóznější než před světovým šampionátem v Táboře. Pokud se mi nepodaří dojet mezi nejlepšími deseti, bude to pro mě zklamání,“ říkal Snajpr, jak sám sobě přezdívá.
Svůj cíl naplnil, ba co víc, o hodně ho překonal. Hned od startu se držel mezi nejlepšími třemi a nakonec nestačil jen na vítězného Nijse a druhého van Aerta. „Možná jsem začal moc rychle, ale nemohl jsem si to odpustit. Taky jsem na začátku udělal pár chyb, což je dobré do budoucna, mám se v čem zlepšovat,“ těšilo ho van der Poela.
O dva týdny později, v sobotu 5. 12. už znovu po trati letěl, to se jel závod série Bpost Bank a van der Poel přišel o svou první letošní výhru v terénu jen kvůli mechanickým potížím. „Zítra chci vyhrát,“ hlásil do světa.
Co si mladý pán z Nizozemska zamane, to taky dostane.
Belgické městečko Overijse hostilo v neděli další Druivencross, jak se tamní cyklokrosový závod jmenuje a nic nenasvědčovalo tomu, že by se aktuální mistr světa dočkal první výhry. Když totiž poprvé zaútočil, musel stejně jako den předtím řešit technické problémy. „Tentokrát to byl řetěz. Když jsem poprvé zabral, kouknu pod sebe a řetěz je dole. Myslel jsem, že pro mě závod skončil, ale dostal jsem se znovu dopředu a pomstil se. Byla by škoda, kdybych podruhé za sebou přišel kvůli tomuhle o výhru,“ říkal vítěz.
V cílové rovince napodobil trojnásobného vítěze slavné klasiky Paříž-Roubaix Johana Museeuwa, který si v roce 1998 právě na Pekle severu poranil nohu takovým způsobem, že málem ukončil kariéru. Když o dva roky později Roubaix vyhrál podruhé, cílovou rovinkou projel se zdviženou nohou. Rukou ukazoval na zmíněné koleno.
Stejným gestem projel v neděli cílem van der Poel. „Jako Museeuw. Chvíli jsem nad tím přemýšlel. Jeho zranění bylo samozřejmě o dost horší, ale i pro mě to bylo psychicky náročné. Jsem prostě šťastný, že jsem zpátky ve své staré formě,“ povídal spokojeně.
Cyklokrosoví fanoušci jásají, cyklokrosaři naopak pláčou. Snajpr je zpět a většinou svůj cíl zasáhne.
