V roce 2004 dominoval prologu na Tour, těsně před Lancem Armstrongem.
Letos už vydělal na kole dva miliony švýcarských franků.
Ale svůj nejkrásnější týden kariéry prožívá právě teď. Sedm dní ve žlutém trikotu lídra na závodě závodů. Kolik cyklistů to může říct? Švýcary, jen vzpomínající na bitvy Tomyho Rommingera, opět přitáhl k televizním přenosům.
Byl to totiž vzrušující týden.
Nejprve vítězný prolog. Pak hromadný pád ve druhé etapě, po němž projížděl cílem s pohmožděnou rukou, kterou ani nedržel řidítka. Vedení však uhájil. A o den později ve spurtu triumfoval, těsně před cílem prosvištěl kolem čtyř uprchlíků.
"To byl nejtvrdší závěrečný kilometr, jaký jsem kdy jel," líčil tehdy. "Nevěřil jsem, že mohu vyhrát. Nejsem stroj. Jen jsem chtěl dojet bez pádu. Ale pak se to prostě stalo."
Ve čtvrtek na něj čekalo osm vrchařských prémií nižších kategorií. "Už před startem jsme si říkali, že žlutý trikot asi budeme muset odevzdat," přiznal Stuart O’Grady, jeho pomocník ze stáje CSC.
Zatímco však favorité Vinokurov a Klöden dojížděli po pádech zakrvácení, Cancellara udržel kontakt se špicí pelotonu. Přestože se při závěrečném sjezdu vyvaroval karambolu jen díky tomu, že vyjel na trávu.
Včera se opět oblékal do žluté.
A dnes v ní zamíří do Alp. Krásný Cancellarův příběh tu skončí. Je realistou. Ví, že ve velehorách pozici lídra ztratí.
"S příchodem hor končí dny mého kralování," uznal. "Začíná mi jiná práce. Chci vrátit svému týmu, co zatím vykonal pro mě. Fränk Schleck a Carlos Sastre mohou v horách uspět. Já jim budu k ruce. A třeba se k nám žlutý trikot zase vrátí."
Ještě dva týdny se Tour povalí napříč Francií. Teprve až v Paříži vyvrcholí, Cancellara začne přemýšlet, co na "Staré dámě" dokázal. "Budu potřebovat pár dní odstupu, aby mi to došlo. Ale pošlape se mi teď mnohem snáz. Už jsem tu něco odvedl."
Žluté trikoty, rozvěšené v týmovém autobuse stáje CSC, jsou toho důkazem.
