V bodovací soutěži už vede Peter Sagan o 228 bodů před Alexandrem Kristoffem. Šestý zelený dres na něj čeká v Paříži.
Pokud tam dojede.
„Teď už mé vítězství v bodovačce ani tak nebude o dalších bodech jako o přežití hor a o tom zůstat zdravý,“ nezastírá. Příklady z Alp důrazně varují, co i jeho může příští týden v Pyrenejích potkat.
Pomalu totiž abychom do Červené knihy ohrožených druhů vedle pandy velké, lenochoda trpasličího, leguána jamajského a dalších živočichů přidali rovněž položku: sprinteři na Tour de France.
Tour de France 2018Přehled etap |
Letošní ročník k tomu vybízí.
Kde jsou? Kam se poděli?
Co by... Většina už je doma. Alpy jim vystavily letenku k rodinám.
Ve středu nestihli časový limit Marcel Kittel, loni vítěz pěti etap, a Mark Cavendish, který už za život posbíral na Tour 30 prvenství.
Ve čtvrtek vzdali letošní dvojnásobní vítězové Fernando Gaviria a Dylan Groenewegen i veterán André Greipel, jenž má na kontě 22 etapových zářezů z Grand Tour.
Celkem dvanáct cyklistů během dvou dnů vzdalo, nebo byli vyloučeni.
Rolf Aldag, sportovní ředitel stáje Dimension Data a v minulosti aktér deseti Tour, to vše udiveně sledoval: „Nepamatuji si takový exodus, jaký jsme viděli letos. Vždy se na Tour mnozí sprinteři ocitali v potížích, ale nikdy to nebylo až tak drastické jako nyní v Alpách.“
V POTÍŽÍCH. Takhle ležel Dylan Groenewegen na zemi po pádu na kostkách. V Alpách potom jeho putování na této Tour skončilo definitivně.
Někteří ze sprinterů končili s noblesou.
Mark Cavendish dlouho před cílem etapy do La Rosiere věděl, že není v lidských silách, aby ještě limit stihl, přesto se trápil a šlapal zarputile dál. „Nečekejte na mě, dojedu sám,“ řekl kolegům, snažícím se mu pomoci.
Proč to dělal? „Protože nikdy nevzdávám, pokud mohu dojet.“
Dárek pro Frooma a adieu. Jak se Cavendish znovu rozloučil s Tour |
Jakmile se o jeho úsilí dozvěděl ředitel závodu Christian Prudhomme, přikázal, ať jsou uzavírky silnic na trati do La Rosiere prodlouženy, jen aby mohl Brit dojet až do cíle. Načež vyhlásil: „Markova jízda nám ukazuje, jaký respekt má k Tour nejlepší sprinter v její historii.“
Limit toho dne organizátoři určili na 31:27 minuty za vítězným Geraintem Thomasem. Cavendish dorazil se ztrátou 1:05 hodiny.
Greipel: Jsem realista, nebudu podvádět
André Greipel následujícího dne slezl z kola ve chvíli, kdy ztrácel 20 minut a do cíle mu stále zbývalo 70 kilometrů. I on věděl, že se ocitl mimo dosah limitu.
Večer poté německý sprinter sympaticky vyhlásil: „Ano, mohl jsem se v nestřežené chvíli pokusit chytit za týmové auto jako někteří jiní. Ale pokud nedokážu dojet do cíle včas vlastními silami, raději jedu domů. Jsem realista a férový sportovec.“
Peter Sagan soudí, že k nebývalému exodu sprinterů v Alpách přispěla velká vedra a rychlé tempo. „Za tři dny jsme nastoupali 13 tisíc výškových metrů,“ připomíná.
Pojetí horských etap na Grand Tour se přitom v posledních letech změnilo. „Dřív se první dva kopce jely v klidu, zato teď se od startu závodí na doraz,“ poukazuje v roli pozorovatele Roman Kreuziger. „Ve čtvrtek pod prvním průsmykem Madeleine dosahovali jezdci i v protivětru na mírném sjezdu průměru 60 km/h.“
Moderní tréninkové metody zároveň roztáhly v horách nůžky mezi vrchaři a sprintery.
Omezení počtu jezdců v týmu z devíti na osm současně vedlo i ke snížení počtu pomocníků. Grupetto, v němž na konci závodu překonávají hory sprinteři, je tudíž menší a nemá takovou sílu jako dřív.
„Pokud sprinter musel jet v krátké a útočné horské etapě do La Rosiere od začátku na plný plyn, nebyla šance, aby pak dostatečně zregeneroval před obtížnou etapou do Alpe d’Huez,“ zdůraznil Rolf Aldag.
„Problémem je i to, že tým Sky je tak silný,“ usoudil John Degenkolb z Treku, vítěz z kostek do Roubaix. „Sky nasadí v horách své vysoké tempo a je stále s celým svým týmem na špici pole, a distance mezi čelem závodu a sprintery narůstá.“
Jedním ze zásadních důvodů soumraku sprinterů na Tour má být i špatná volba přípravných závodů. Mnozí z nich dávají před Tour přednost kláním Kolem Kalifornie a Kolem Slovinska a vynechávají naopak klasické hornaté generálky v podobě závodů Dauphiné a Kolem Švýcarska.
Peter Sagan a Arnaud Démare naopak letos ve Švýcarsku startovali.
„Mnozí sprinteři nemají ve svých tělech před Tour žádné opravdu velké kopce, což se projeví,“ uvedl Thor Hushovd, v minulosti dvojnásobný majitel zeleného trička na Tour. „Já jsem naopak vždy jezdil na Dauphiné, abych si na pořádné kopce zvykl. Bylo důležitou součástí mé přípravy na Tour. Že někteří dnešní sprinteři tak neuvažují, je chyba.“
UŽ JSOU DOMA TAKÉ. Fernando Gaviria a André Greipel.
Mají se limity ještě zmírnit?
Pokud by ve třetím týdnu Tour alpský exodus sprinterů pokračoval i v Pyrenejích, mohli by si to s jistou nadsázkou rozdat na Champs-Elysées o etapu vrchaři Froome, Valverde a spol.
Limit, do nějž se musí cyklisté vejít, vypočítávají organizátoři procentuálně dle typu etapy na základě času vítěze. Pro velmi krátkou alpskou 11. etapu, v níž se očekával tuhý boj od prvních minut, obvyklý časový limit ještě umírnili.
Později jej upravili i v průběhu 12. etapy do Alpe d’Huez, ze 30 na 40 minut, jenže učinili tak až v průběhu etapy. „To bylo z hlediska sprinterů nešťastné, mnozí z nich šli už předtím za hranu, když se snažili jet s myšlenkou na třicetiminutový limit,“ podotkl Alexander Kristoff.
Navzdory těmto opatřením Roman Kreuziger upozornil: „Rozhodčí musí zvážit, zda není vhodné na určité horské etapy limit ještě více zmírnit, jestliže chtějí v Paříži vidět spurt sprinterů, a ne vrchařů.“
Totéž navrhuje Dmitrij Konyšev, šéf Kittelovy stáje Kaťuša: „Současné krátké horské etapy jsou pro sprintery jako časovka o přežití od úvodního kilometru. Pro chlapce vážící 90 kilo je drsné našplhat 5000 výškových metrů za den.“
Mezinárodní rozhodčí Miroslav Janout, jenž v minulosti působil také na Tour, nicméně namítl: „ASO (organizátoři Tour) mělo limity vždy perfektně vymakané, aby nebyly ani moc lehké, ani zvrhlé. Ti sprinteři taky musí něco vydržet, ne? Nemůžou si jen jezdit pro spurt. Sagan nebo Démare to v Alpách zvládli, je to jen o výkonnosti.“
Zvládl to rovněž John Degenkolb, se svým pragmatickým pohledem na věc: „Pravidlo o časovém limitu není žádná záhada ani tajemství. Všichni víme, do jakého času se musíme vejít. Ti, kteří vzdali, to věděli také.“
V kritické 12. etapě Degenkolb záměrně už na prvním stoupání do průsmyku Madeleine zvolnil, za pelotonem s ním zůstal pomocník Michael Gögl.
„Pro mé tělo bylo důležité, aby se hned na prvním stoupání nezahltilo,“ vysvětloval Němec. „Nechal jsem tedy peloton jet a stoupal vlastním tempem. Díky tomu jsem pak snáz než jiní sprinteři překonal následující kopce.“
Sagan tehdy zvolil jinou strategii. Závodil na hraně svých schopností na vrchol Madeleine, aby zůstal co nejblíže čelní skupině. Tu potom stíhal ve sjezdu. Načež přešel v závodě na pohodlnější rytmus a za pomoci Daniela Osse pokračoval vzadu.
„Na zbývajících dvou kopcích tak mohl ztratit celkem 38 minut, 19 na každém. To bylo pro Petra přijatelné,“ podotkl jeho kouč Patxi Vila.
Posléze Sagan dojel do cíle na 109. místě s 31minutovým zpožděním a ulevil si: „Nepamatuji si žádnou podobně těžkou etapu. Ale přežil jsem.“
V pátek nadšeně přivítal návrat do rovinatého terénu a ve městě Valence oslavoval svůj letošní hattrick na Tour.
PIC OF THE DAY Powered by @century21fr #TDF2018 - © A.S.O / Alex Broadway https://t.co/6y5vXWg3G8
„Už jsem si myslel, že je vítězství moje, když jsem se vypořádal s Démarem,“ posteskl si druhý v cíli Kristoff. „Bohužel, Sagan byl na posledních metrech rychlejší. Nemohl jsem udělat nic víc, prostě byl o kousek lepší. Je to mistr světa, není ostuda s ním prohrát. Ale.. občas bych ho taky chtěl porazit.“
Tour nyní dělí 1171 kilometrů, včetně tří pyrenejských etap, od Paříže.
Sagan je opět o kousek blíž zelené radosti na Champs-Elysées.
Zároveň však připomíná: „Cokoliv se na cestě do Paříže může stát. I mně.“
