Před třemi dny ještě sám povzbuzoval vysílačkou svého trpícího parťáka Gianluku Brambillu: „Pojeď, ještě to zkus, tohle je Tour, ta se nevzdává.“
V úvodu středeční 16. etapy se však i Marcel Kittel, vítěz pěti etap a majitel zeleného dresu, ocitá sám na hraně propasti. Padl před úvodní vrchařskou prémií dne, musel měnit zničené tretry a hlavně by potřeboval vyměnit vlastní rameno. Zajíždí k lékařskému vozu, dostává tejp i led, se sebezapřením se ještě vyškrábe na Croix de Fer, jenže tam definitivně slézá z kola.
„Kittel abandon!“ zní éterem.
Lídr bodovací soutěže vzdal!
Started @LeTour with tears of joy & finished with tears of big disappointment. Thank you ALL for your support,most of all my @quickstepteam! https://t.co/Lj0TE2E28R
Thibaut Pinot z týmu FdJ se téhož dne potácí na kole na úplném konci závodu. „Odvahu, Thibaute,“ povzbuzují čtvrtého muže z Gira členové týmu. Ale ani sebevětší odvaha nespasí zmátořené tělo, od úterka bojující s horečkou. Vzdává i on.
„Vše se mu nasčítalo. Zaplatil i za předchozí vyčerpání z Gira,“ říká Jacky Maillot, lékař stáje FdJ.
Marcel Sieberg z týmu Lotto Soudal pro změnu prohrává souboj se střevními potížemi a odstupuje.
Stejné trable vyhnaly o den dříve z Tour exmistra světa Philippa Gilberta a sužují i Zdeňka Štybara, dalšího jezdce Quick-Stepu, jenž byl Gilbertovým spolubydlícím.
„Třetí týden na Grand Tour je úplně specifickým závodem uvnitř jiného závodu,“ poukazuje Romain Bardet, lídr stáje AG2R a třetí muž celkové klasifikace.
Fyzických i psychických sil nesmírně rychle ubývá. Přibývá naopak ztrát koncentrace, nemocí, stavů naprostého vyčerpání.
Drtivá slabost vás může přepadnout náhle. George Bennett z LottaNL-Jumbo dva týdny srdnatě bojoval o Top Ten, držel průběžně dvanáctou příčku, ale v úterý se zčistajasna jeho nohy přestaly točit. Seděl pak celý zoufalý na silnici a smutně říkal: „Jsem prázdný. Bolí mě i místa, o kterých jsem si myslel, že nikdy nemohou bolet.“
Neexistuje kouzelný recept, jak přežít třetí týden. Často jezdce paradoxně setne i den volna, jako v minulosti opakovaně Tejaye van Garderena, lídra stáje BMC.
„Právě ten klid volného dne totiž může narušit zaběhlý rytmus v těle, které najednou postrádá každodenní stres a protestuje,“ upozorňuje Roman Kreuziger.
Sérii střevních potíží dokáže zavinit i nedostatek živin. „Nezapomínejte jíst a pít,“ neustále opakuje svým jezdcům do vysílačky Matt White, sportovní ředitel Oriky.
Tělo se může vzbouřit i proti jindy obvyklé závodní stravě, kterou už v závěru Tour odmítá akceptovat. Mnozí cyklisté vyprávějí, že jim po dvou týdnech energetické tyčinky a gely lezou ven i ušima.
Zdeněk Štybar své stravovací zvyklosti nemění: „Za pětihodinovou etapu spotřebuji asi pět tyčinek, dva gely a k tomu nějakou tu rýži s jablkem. Gely si beru pořád jen s kolovou příchutí, jsem na ně zvyklý.“
Také Roman Kreuziger si na Tour objednal velkou krabici gelů, při pohledu na ni nicméně hlásí: „Zatím jich moc neubylo.“ Mezi gelové gurmány nepatří.
„Věřím, že čím víc normálního jídla během etapy na Grand Tour sníte, tím víc oddálíte možné problémy. Ať už jde o malé housky se šunkou nebo rýžové koláče, obojí je lepší než gely a tyčinky, které pro žaludek nikdy nejsou jednoduché.“
Po etapě mu v týmovém autobuse masér hned dává proteinový nápoj, trochu usrkne, osprchuje se, během půlhodiny ho dopije. Navrch si dopřeje opět rýži, případně ovoce nebo sendvič. „A na hotelu mi vyhovuje, když do mě potom masér pořádně hrábne. Zhruba obden dělám i strečová cvičení s fyzioterapeutem.“
Třetí týden Tour je v polovině.
Každý detail může rozhodovat – i ten sebemenší.
A každý z nich může posunout jezdce blíž k Paříži.
