Kdo jen trochu zaváhal a nezabral si místo hodiny dopředu, byl bez výhledu. Lidé v několika řadách obestoupili hrazení. Směsice vlajek, hudba, křik. A co teprve, když se tudy prohnali cyklisté!
Montmartre.
Před poslední etapou Tour de France se na vás název téhle čtvrti valil ze všech stran. Po úspěchu na loňských olympijských hrách, kdy tudy stoupal peloton, ji organizátoři zařadili i na trasu 112. ročníku francouzské Grand Tour.
Lehce přes kilometrový výšlap se jel třikrát, naposledy vrcholil jen šest kilometrů před cílem.
Chyba, vždyť o poslední etapě s finišem na Champs-Élysées se říká, že je neoficiálním mistrovstvím světa sprinterů, tak proč jim ho kazit kopci? A co závodníci na celkové pořadí, vždyť pro ně jde o obrovské riziko?
Ale kdepak, půjde přece o úžasnou podívanou. Jako loni při hrách!
Názory se dost různily.
Neuvěřitelné, bláznivé, šílené. Stejně silné jako na olympiádě. Dokonce možná i víc.
