Když se v neděli rozšířila zpráva, že Jonas Vingegaard a Tadej Pogačar měli ve dvě a v pět ráno návštěvu antidopingových komisařů, napadly mě k tomu dvě myšlenky.
První, že eticky je to úplně za hranou.
Druhá, že to je pro cyklistiku dobře. Právě díky tomuto přístupu je jedním z nejčistších sportů.
 |
Samozřejmě pak je tu pád a odstoupení Jonase Vingegaarda, které můžeme přičíst i tomu, že je jezdec na Grand Tour vzbuzený ve dvě ráno, nemá ideální spánek a regeneraci a potažmo druhý den i koncentraci.
Udělat rychlé soudy typu, že je to všechno špatně a že by se to nemělo vůbec dít, je jednoduché. Můžeme se bavit i o tom, proč vybrali zrovna Vingegaarda s Pogačarem, proč nebudili ve dvě ráno Evenepoela nebo Seixase. Samozřejmě už jsem slyšel i názor, že ty kontroly udělali Francouzi kvůli Seixasovi. Ale to jsou všechno takové konspirační teorie.
Dopovat v případě dvou nejviditelnějších jezdců pelotonu je prostě úplný nesmysl.
