Ve žluté do něj vstupoval irský hrdina Ben Healy. V úterý do Toulouse narychlo přicestovali jeho rodiče, kteří se vybavili dresy se synovou podobenkou a pro snazší identifikaci je měli popsané „Benova mamka“ a „Benův taťka“.
„Jsme na tebe tak hrdí, je úžasné vidět tě ve žluté. Hodně štěstí!“ vzkázali mu před etapou.
A štěstí rozhodně stálo při něm. Když se v bláznivém začátku dne roztrhl peloton, zůstal v jeho druhé půlce. Zároveň tam s ním byl také Tadej Pogačar nebo Mathieu van der Poel a také dostatek týmových kolegů, aby ho pohotově dotáhli zase zpět na čelo.
Po zbytek dne už bránil výsostný dres, jak se patří. A ze své pozice později přispěl k možná jednomu z nejsymboličtějších okamžiků 112. ročníku.
Pogačar na Tour spadl, balík ale sportovně počkal. Životní vítězství pro Abrahamsena |
Když se prořídlá skupina favoritů řítila do cíle, střetl se při přesouvání z jedné strany vozovky na druhou Tobias Halland Johannessen s Pogačarem a poslal světového šampiona k zemi.
„Takové věci se stávají, ale samozřejmě nechcete, aby k nim došlo. Moc mě to mrzí, hned za cílem jsem se Tadejovi omlouval,“ kál se Nor.
Slovinec po střetu ve vysoké rychlosti ztratil kontrolu nad kolem a smýkal se k obrubníku silničního ostrůvku.
„Vážně jsem se bál, když jsem viděl, že mířím hlavou přímo na něj,“ popisoval pak situaci obhájce titulu. „Naštěstí mám hrubou kůži, takže mě dostatečně zbrzdila.“
Nakonec narazil do obrubníku ramenem, hned ale vyskočil, s pomocí mechanika z neutrálního servisu nahodil řetěz a zařadil se do skupinky za hlavním polem favoritů.
Mezitím už samozřejmě vypukla panika. Největší favorit na celkové vítězství byl v problémech, zatímco se jeho soupeři hnali dál.
Šéf UAE Mauro Gianetti stál v cíli a rychle zkoumal, jestli tentokrát platí ochranná zóna pěti, nebo jen tří kilometrů. Sportovní ředitelé v autech teprve stoupali do závěrečného kopce za odpadlíky z pelotonu a pád své hvězdy sledovali v televizi.
Je snad tohle ten okamžik, kdy Jonas Vingegaard získá něco z minuty a 13 sekund, které ztratil na Pogačara v časovce? Obětuje UAE před náročným horským dnem všechny zbylé pomocníky, aby dotáhli Slovince zpět?
Takové otázky nejspíš proběhly hlavou všem v pelotonu, v cíli i u obrazovek.
Nakonec zůstaly nezodpovězené.
Tak dopadly po pádu omotávky na Pogačarových řídítkách:
Když totiž Pogačarovým soupeřům došlo, co se stalo, zaveleli ke klidu zbraní. A Healy přijel na čelo skupiny, aby dodržení příměří ohlídal.
Pogačar se tak mohl bezpečně daleko před cílem zapojit zpět do drobného pelotonu, což následně nezapomněl ocenit.
„Všechno v pohodě, všechno v pohodě. Díky balíku, že na mě počkal, díky všem!“ vzkázal do týmové vysílačky.
V ocenění gesta fair play pokračoval i před novináři.
„Už jsme byli v podstatě v cíli, ale pořád by na mě ostatní mohli aspoň pár sekund získat. Stálo by mě opravdu hodně sil dostat se zpátky,“ uznal. „Moc si vážím všech vepředu, že na mě počkali. Moc děkuju, kluci.“
Podle Healyho se ve skupině k čekání na Pogačara shodli okamžitě. „Jde o základní respekt mezi jezdci. V té chvíli jsme už nečekali, že by se vytvořili nějaké časové rozdíly, takže jsme rychle došli k tomu, že pojedeme volně a necháme Tadeje nás dojet,“ popsal dění před Slovincem lídr EF.
Vlastně to byl vhodný závěr dne, v jehož průběhu přišly útoky ve chvíli, kdy si velká část pelotonu byla odskočit – ať už do aut pro občerstvení nebo vyřešit tělesnou potřebu. Proto se pak třeba v autě Astany sportovní ředitelé rozčilovali „V cyklistice už neplatí žádná pravidla!“
Gesto Healyho a spol. dokázalo, že v těch zásadních momentech ještě stále platí.
Nemohl jsem se na to dívat
Pogačarův pád byl ale pouhou kapitolou v rozsáhlém příběhu 11. etapy.
Jednu z hlavních rolí v něm hrál náročný profil – stále nějaká stoupání, zatáčky a úzké silničky. Nejvíce pozornosti pak na sebe strhl poslední kopec dne devět kilometrů před cílem. Osm set metrů s průměrným sklonem 12,4 procenta.
„Ten kopec byl příšerný, radši jsem zavřel oči, protože jsem se na to nemohl dívat!“ hodnotil s mírnou nadsázkou člen úniku dne Fred Wright z Bahrainu.
Právě na Cote de Pech David se k vítěznému nástupu zvedl Van der Poel. Tedy, aspoň si myslel, že k vítěznému.
„Tím, jak je na Tour spousta rádiové komunikace, se často z týmových vysílaček skoro nic nedozvíme. Takže jsem měl za to, že útočím na vítězství. Ale celkem brzy jsem zjistil, že jsou přede mnou ještě další jezdci,“ líčil Nizozemec.
Táhl totiž pětičlennou skupinku, která se už padesát kilometrů snažila přiblížit k pětici na čele, ve které jel i Wright. V té chvíli už byl čelní kvintet rozložen a Van der Poel potkával jeho členy roztroušené v přetěžkém stoupání.
„Mathieu kolem mě profrčel asi tak pětinásobnou rychlostí,“ glosoval pak Wright.
Výsledky Tour de France 2025: Pogačar ani letos neměl konkurenci |
Přestože jezdec Alpecinu pojal závěr etapy vskutku působivě, na dvě jména nestačil. Pár sekund k dobru si na něj drželi Mauro Schmid a Jonas Abrahamsen, kteří iniciovali původní únik hned v prvních metrech jedenáctého dne.
Čerstvý švýcarský mistr Schmid se vzorně střídal s norským hrdinou loňského ročníku, který si 18. června na závodě Kolem Belgie zlomil klíční kost.
„Ležel jsem pak v nemocnici a brečel, protože jsem myslel, že Tour je pro mě ztracená,“ vyprávěl Abrahamsen.
Na Tour de France se zlomenou klíční kostí. Asi jsem nadčlověk, udivil Nor lékaře |
Jeho tým Uno-X mu ale dal důvěru a devětadvacetiletý Nor se v šíleně krátkém čase zvládl na závod připravit.
Dosud získal pouze jedno profesionální vítězství, před rokem na menší belgické jednorázovce. Na Tour byl už předloni těsně třetí a loni pak druhý v etapě do Boloně. Tentokrát byl odhodlaný zvítězit.
A v cílové rovince se mu podařilo posunout přední kolo na pásku o pár milisekund dřív než Schmidovi.
Dokázal tak získat historicky první vítězství severské sestavy Uno-X na Tour de France. Čtyři týdny po zlomenině klíční kosti!
„Jestli měl někdo něco takového dokázat, musel to být Jonas,“ culil se pak Johannessen. „Těším se, až uvidím jeho watty, určitě to bude něco šíleného!“
Poklonu Abrahamsenovi složil i Pavel Bittner: „Klobouk dolů, vzhledem k jeho zranění je to velký úspěch.“ Sám český sprinter pojal den ve stylu: co nejdéle být k ruce Oscaru Onleymu a pak ušetřit co nejvíce sil.
„První etapu po volném dni visí nad pelotonem vždycky otázka, jak se bude kdo cítit. Ty malé kopce, vítr a horko z toho udělaly celkem zajímavý den. Mně se nejelo nijak extra, ale věděl jsem, že můžu pomoct Oscarovi pozičně a posledních 50 kilometrů už vzít volně,“ přiblížil.
Soudruzi, Francouzi nás zvou na Tour. Ale radši nepojedeme. Nejsou lidi![]() |
Síly se přes hektický průběh dne snažilo našetřit víc členů v pelotonu. Ve čtvrtek totiž čeká závodníky první čistokrevná horská etapa v Pyrenejích s dojezdem na Hautacam.
A Pogačar do ní nastoupí s 29 sekundami ztráty na Healyho a o pár gramů kůže lehčí.
„Jsem trochu sedřený, ale jinak nic strašného. Snad budu v pohodě. Většinou na tom den po pádu nejste nejlépe, ale uvidíme, jako tým jsme myslím na Hautacam připravení.“
Jestli chce Pogačar zjistit, jak vážné následky na jeho výkon středeční pád bude mít, těžší etapu na zkoušku sil si nemohl přát.


































