V úterním večeru ještě odmítl propadnout zmaru a vyřknout konečné slovo. „Vyspím se a až potom se rozhodnu, co dál,“ prohlásil tehdy Tom Dumoulin po těžkém pádu v koncovce 4. etapy.
Při karambolu zaviněném Italem Pucciem z týmu Ineos v ní letěl do příkopu, dopadl koleny na přehazovačku. Nabral čtyřminutovou ztrátu, za cílem kulhal, zakrvácené levé koleno měl oteklé.
Naštěstí žádnou zlomeninu rentgen neodhalil.
„Tom je obrovský bojovník, nebude chtít vzdát,“ věštil vzápětí týmový kolega Nicolas Roche, který Giro komentuje v roli experta Eurosportu. „Pokud to jen trochu půjde, určitě tu zkusí jet aspoň o etapy, aby zviditelnil tým.“
Jenže ono to vážně nešlo.
Ve středu dopoledne Stephan Jacolino, lékař týmu Sunweb, sdělil: „Z lékařského pohledu jsme Tomovi dali zelenou, aby pokračoval dál. Ovšem až průběh dne ukáže, jak velká bude jeho bolest.“
Dumoulin před 5. etapou nejprve v ústraní otestoval sám sebe. Na týmovém hotelu stáje Sunweb, nacházejícím se na Grande Raccordo Anulare u dálničního obchvatu Říma, si na pokoji sedl na trenažér.
„Není to O. K.,“ usoudil záhy. „Volně a vsedě mohu celkem dobře šlapat. Bohužel, jakmile se v pedálech zvednu nebo přidám sílu, je to takřka nemožné. Koleno je příliš oteklé. Nejsem z toho vůbec nadšený.“
Takže... konec, Tome?
Ne, ještě ne.
V hustém dešti skrápějícím střední Itálii se ve středečním poledni objevil v nepromokavé bundě na startu ve Frascati. Živil v mysli poslední obláček naděje.
Když ještě doufal, na startu 5. etapy:
Looking forward for your signature in 2020 @tom_dumoulin! #Giro https://t.co/danNpOEWEo
„Přinejmenším to chci zkusit, abych si později nic nevyčítal,“ vysvětloval. „Kdybych to nezkusil, neustále bych si v budoucnu pokládal otázku: A co kdyby to přece jen šlo?“
Pokus však trval jen krátce.
„Zeptal jsem se sám sebe a rychle jsem dostal odpověď.“
Už za neutrálním startem silnice mírně stoupala vzhůru. Tady pochopil. Pátá etapa byla teprve kilometr stará, když šampion ročníku 2017 opustil peloton, přijel k týmovému autu Sunwebu, slezl z kola, předal ho mechanikovi a usedl na sedadlo spolujezdce.
Tom Dumoulin právě vzdal Giro.
„Už před etapou jsem si byl na 99 procent jistý, že ji nedokážu objet,“ řekl. „Hned po startu jsem poznal, že nohy pořádně neroztočím. Kdyby to dnes byla jen tréninková vyjížďka o volném dni, zvládl bych to. Ale celou etapu ne.“
One of the top favourites for the maglia rosa in Verona, @tom_dumoulin gave it a try but he has abandoned the @giroditalia. Let´s hope to see him back at his best at the Tour de France. Photo: Cor Vos and via @cyclingtips #Giro https://t.co/uZtq6dTbeF
Vzdát bylo logickým rozhodnutím. Další trápení na Giru by nemuselo přinést žádný pozitivní efekt, zato by mohlo výrazně prodloužit rekonvalescenci a ohrozit jeho ambice na Tour.
Veškerou logiku přesto přebíjelo zklamání, když v cíli 5. etapy v Terracině uspořádal ve dveřích autobusu Sunwebu improvizovanou tiskovou konferenci . Stále pršelo, teplota klesala k 10 stupňům. Studený, šedivý den. A velmi smutný muž.
„Je to pro mě strašná situace,“ svěřoval se Dumoulin. „Týdny a měsíce příprav a odhodlání jsem investoval do tohoto Gira a v jednu jedinou chvíli je najednou všechno pryč. Přijel jsem sem za třítýdenním dobrodružstvím. Chtěl jsem Giro dokončit, chtěl jsem ho vyhrát. Cítil jsem, že mám po přípravě kvalitní formu a dobré nohy. Věřím, že kdybych zůstal zdravý, držel bych se tu s nejlepšími. Nejsem psychicky připraven jet domů.“
Z kvinteta největších favoritů Gira se jeden ocitl velmi brzy mimo hru.
„Tohle Giro je snad prokleté,“ ulevil si Mauro Vegni, ředitel závodu. „Už před jeho startem jsme kvůli zraněním přišli o Bernala a Valvrdeho a teď i o Toma.“
Primož Roglič v růžovém trikotu lídra pronesl: „Je mi Toma líto.“ Vincenzo Nibali, průběžně třetí muž pořadí, říkal: „Je to smůla, co se mu stalo. Vždy je lepší, když spolu mohou soupeřit všichni nejlepší jezdci.“
Nibali po úterním hromadném pádu (kterému se on sám ekvilibristicky vyhnul) zkritizoval Salvatora Puccia z týmu Ineos, jehož nepozornost „valnou hromadu“ způsobila. Dumoulin ale hovořil jinak.
„Nechci na nikoho nic svalovat,“ řekl lídr Sunwebu. „Jel jsem předtím v pelotonu na dobré pozici a Puccio najednou prostě udělal chybu. To se stává. I já jsem v minulosti udělal chyby, co byly u zrodu pádů, které někoho jiného poškodily. Je nešťastné, že úterní hromadný pád mě stál tohle Giro. Ale takové situace jsou součástí našich závodů. Musíte s nimi počítat.“
Kdo jej poslouchal, musel si pomyslet: Tak opouští Giro opravdový velikán současné cyklistiky. Velikán nejen svými výkony, ale i slovy, pronášenými mimo trať.
#Giro @tom_dumoulin's injuries have proved too painful and he is forced to abandon the @giroditalia in the early kilometres of stage 5. All the best for a speedy recovery, Tom ❤️ https://t.co/ULSjAdM0Pa
„To koleno je pořád hodně moc nateklé, je tam velká rána. Naštěstí by mělo být opravdu jen naražené. Třeba už za dva dny bude otok splasklý,“ doufal.
Jeho sen o double Giro - Tour zmizel pro letošek v nenávratnu. Loni se k němu ocitl nejblíže ze všech, kteří se o prestižní vítězný dvojboj od roku 1998 pokusili, když skončil druhý na Giru i na Tour.
Při závěrečné tiskové konferenci na loňské Tour poté Dumoulin tvrdil: „V roce 2019 nejspíš pojedu buď jen Tour, nebo Giro. Je mi teprve 27 let, jsem pořád dost mladý na to, abych absolvoval dvě Grand Tour každý rok. Mé tělo stále nabírá vytrvalostní objem.“
K takovému rozhodnutí jej údajně přiměla rovněž skutečnost, že mezi Girem a Tour je v letošní termínové listině o týden méně času na regeneraci než v té předchozí.
Ale nakonec mu to stejně nedalo.
Opět se rozhodl o double usilovat.
„Co jsme se loni během šesti týdnů Gira a Tour naučili, nám letos může výrazně pomoci,“ doufal před Girem Luke Roberts, sportovní ředitel Sunwebu. Šéf týmu Iwan Spekenbrink poukázal, že v sezoně 2018 na závodech Grand Tour teprve sbírali data, která jim pomohou k útokům na double v následujících letech.
„Za poslední dva roky jsem dost změnil trénink,“ hlásil Dumoulin letos v březnu. „Mnohem víc jsem se zaměřil na přípravu v horách. I proto věřím, že double je možný.“
Faktor „sražen jiným jezdcem“ nicméně pro letošek přebil veškerá nashromážděná užitečná data i odvážné plány.
KRVAVÉ ZRANĚNÍ. Tak vypadalo Dumoulinovo koleno po čtvrté etapě.
Minulý týden ještě Dumoulin na startu celého závodu v Boloni říkal: „Miluju Giro. I letos ho pojedu srdcem.“
Teď hlava přemluvila srdce: Neblázni, slez, musíš.
Co bude dál?
„Vrátím se domů, počkám až otok a bolest zmizí a začnu přemýšlet o nadcházejících týdnech a o Tour.“
Ovšem ještě předtím... „Udělám to samé, jako po každé mé Grand Tour. Dám si pizzu a pivo,“ usmál se.
Určitě si v tu chvíli vzpomněl i na svoji nejslavnější a nejbláznivější pizzu, jakou kdy na Giru měl.
Tehdy ukazoval kalendáři 28. května 2017, Corsa rosa měla poprvé v historii nizozemského vítěze a Nizozemsko po 37 letech čekání konečně mohlo opět oslavovat svého šampiona závodu Grand Tour. Tom Dumoulin, který to vše zařídil, byl v maglia rosa na pódiu v Milánu dekorován nádherným spirálovitým pohárem, pozdvihl ho, pak sešel dolů a dal najevo docela prostou lidskou touhu: „Já mám ale hlad.“
VZPOMÍNKA NA ROK 2017. Tom Dumoulin s kulisou milánské katedrály oslavuje triumf na 100. ročníku Gira.
Jeho maminka, která na tu slávu dorazila, neotálela, skočila do obchůdku u milánské katedrály a koupila mu tam kus pizzy. Ládoval se s ní hned pod pódiem. Na tiskové konferenci pak nadšeně vyprávěl: „Tolik lidí si myslelo, že se tu sesypu jako v roce 2015 na Vueltě. Ale to mé růžové puzzle do sebe zapadlo.“
Gazzetta dello Sport přejmenovala Piazza del DUOMO na Piazza DUOMOlin. Daleko odtud, na jihu v Římě, byla nizozemská ambasáda slavnostně nasvícena do růžova. A Chad Haga, člen vítězovy podpůrné kohorty, vykládal: „Tom není člověk, Tom je dinosaurus. Dumoulinous Rex. Nejraději požírá malé vrchaře.“
Když se Dumoulin druhý den ráno po bujarém a dlouhém oslavném večírku probudil, na Twitter napsal: „Co se to stalo?“
Vzápětí si tam sám odpověděl: „Myslím, že jsem vyhrál Giro!! Páni!!!!“
Také nyní, o dva roky později, psal na Twitter, když opouštěl Giro. Přesto, že to mu tentokrát ukázalo i svoji odvrácenou tvář.
„Jsem zničený z toho, že musím odjet, ale je to takové, jaké to je. Teď je čas na krátkou pauzu, než se zase začnu dívat před sebe. Díky, Itálie. Díky, Giro.“
