Až na nejlepší desítku se slunce schovalo za mraky a spustil se déšť. Zlatý déšť pro Toma Dumoulina.
Nizozemský cyklista znovu dostál své přezdívce „Motýlka z Maastrichtu“, když prolétl podél červeného koberce, na kterém před závěrečným stoupáním polovina cyklistů měnila časovkářská kola za ta klasická.
Některým to šlo hůř a jiným pochopitelně lépe. Třeba Alexej Lucenko při výměně ztratil skoro 20 vteřin, zato Belgičané vesměs prokazovali své cyklokrosové kvality.
Však i Adam Blythe v tu chvíli na Twitteru psal: „Šílené. Vsadím se, že Wout van Aert (dvojnásobný mistr světa v cyklokrosu a zároveň skvělý silničář) si teď přeje, aby tuhle časovku mohl jet.“
Dumoulin se ničím podobným nezdržoval, vždyť měl 50vteřinový náskok! „A tak jsem nechtěl riskovat,“ přiznal později.
Na posledních 3 400 metrech vzhůru k vrcholu hory Fløyen ho mezi norskými kříži provázela horda bláznivých fanoušků jako v horských etapách Grand Tour.
On si to užíval, přejížděl bílé nápisy „Go Tom“ na silnici, které ho hnaly za velkým rivalem Chrisem Froomem po úzké až kozí stezce k vrcholu horní stanice lanovky, odkud v zimě děti sjíždějí na saních dolů zpátky do Bergenu. On dolů na saních nemusel, vždyť se právě stal mistrem světa.
„Wow, nemůžu tomu uvěřit. Myslel jsem, že můj wattmetr přestal fungovat, když jsem viděl ta čísla, která ukazuje. Cítil jsem se vážně skvěle,“ bavil za cílovou čarou přítomné novináře.
Úsměv hrál na tvářích i druhého Primože Rogliče a nakonec třetího Chrise Frooma. A to i přesto, že čtyřnásobný vítěz Tour nedosáhl na ceněnou cyklistickou Trojkorunu.
Tak za rok na Tour
„Ty jsi největší favorit.“
„Ne, ty jsi největší favorit,“ hádali se před startem Dumoulin s Froomem.
Dva muži, kteří letos prožili zatím životní sezonu. Oba ji chtěli zakončit titulem mistra světa z časovky.
Dumoulin v květnu ovládl svou první Grand Tour kariéry, když na italském Giru porazil Naira Quintanu. Froome zase jako teprve třetí cyklista v historii zvládl vítězně dvojkombinaci Tour de France se španělskou Vueltou a cílil na jeden z nejcennějších zápisů do historie - chtěl být první, kdo zároveň vyhraje i časovku na mistrovství světa.
O cyklistické Trojkoruně se sice nejčastěji hovoří ve vítězné kombinaci Giro, Tour & hromadný závod na mistrovství světa, čehož v minulosti dosáhli jen legendární Eddy Merckx v roce 1974 a Stephen Roche o třináct let později.
Blízko Trojkoruně byli i Fausto Coppi, Bernard Hinault nebo Miguel Indurain, který byl na světovém šampionátu v roce 1993 druhý za Lancem Armstrongem.
Stejně ceněná by ale byla i tato lehce modifikovaná verze a možná i o to víc, kdyby byl Froome jejím průkopníkem.
A co takhle Giro?Na ten souboj se těší celý cyklistický svět. Chris Froome versus Tom Dumoulin na Tour de France. Co kdyby se ale Brit rozhodl upřednostnit Giro ve snaze získat všechny tři po sobě jdoucí Grand Tour? I tím by se zapsal do historie, vždyť něco podobného dokázal jen Bernard Hinault, který vyhrál Giro-Tour a rok na to ještě v jarním termínu Vueltu. „Pokud se chce zapsat do historie, musí teď vyhrát Giro. Ta šance ho musí motivovat a my doufáme, že bude,“ říká ředitel italské Grand Tour Mauro Vegni. |
Byť se na 31 kilometrů v Bergenu nepřipravoval skoro čtvrt roku jako právě Dumoulin, který po Giru tři týdny netrénoval, než odjel na vysokohorské soustředění právě kvůli časovce, tu šanci si Froome nemohl a ani nechtěl nechat ujít.
„Že bych seděl doma a říkal si: Co kdyby? To ani náhodou,“ usmál se dvaatřicetiletý rodák z Nairobi po příjezdu do Norska.
Jenže od úvodních mezičasů ztrácel, Nejprve deset, poté dvacet, třicet vteřin. Pod kopcem už to bylo 51 vteřin a při stoupání na Fløyen měl Nizozemec britského cyklistu skoro na dohled.
V cíli odstup mezi oběma dělal nakonec až brutálních 81 vteřin. Takovou převahu v Norsku Dumoulin měl. Stal se teprve pátým cyklistou, který vyhrál časovku na mistrovství světa a k tomu jednu Grand Tour.
A o jejich plánovaném souboji na příští Tour se tak znovu mluví o něco hlasitěji.