Pravda, neměl předtím nejlepší sezonu. Neměl ani jistotu smlouvy na rok následující. V sobotním večeru i proto líčil: „Letos spousta lidí pochybovala o mé schopnosti stále vyhrávat závody. Dnes jsem umlčel největšího pochybovače, sám sebe. Nevěřil jsem, že to mám stále v nohách. Ale dokázal jsem si, že jsem se mýlil.“
Stal se stěžejní postavou 21členného úniku dne, tahounem uprchlíků. A byl i tvůrcem klíčového momentu, když se 43 kilometrů únik rozdělil, a on šlapal ve vedoucí pětičlenné skupině i s Harmem Vanhouckem, parťákem z Lotta Soudal, zatímco za sebou nechali i Mathieua van der Poela a Biniama Girmaye.
„Normálně jsou v únicích ostatní kluci nalepení na mé kolo, ale když tam byl s námi Van der Poel, hlídali si jeho. Čehož jsme před prudkým stoupáním využili,“ popisoval De Gendt.
Ve zredukované vedoucí skupince pracoval pro Vanhouckeho, který měl zaútočit na závěrečném stoupání dne. Jenže týmový kolega mu sdělil: „Už na to nemám dobré nohy.“
Proto změnili strategii a udržovali vysoké tempo do posledního kilometru, kde se De Gendt odpálil k mocnému vítěznému spurtu.
„O únicích vím všechno. Vím, kdy je vhodné zrychlit, a dokážu odhadnout, co udělají ostatní. Po vší té smůle a pádech, které jsem letos měl, je to pro mě nesmírně emotivní vítězství,“ radoval se.
„Ukázal zabijácký instinkt,“ velebili jej organizátoři Gira na sociálních sítích. „Proměnil slogan Vidět Neapol a zemřít ve Vidět Neapol a vyhrát.“
Dokázal to ve 426. etapě své kariéry na Grand Tour. „V součtu mám na kontě rok a dva měsíce nepřetržitého závodění na silnicích Gira, Tour a Vuelty,“ připomněl.
Takřka na počátku této fušky senzačně ovládl 20. etapu Gira 2012 vedoucí na mýtické Stelvio a vykročil tak k senzačnímu třetímu místu v celkové klasifikaci. Teď, po 9 letech a 353 dnech vyhrál na Corsa rosa znovu. Statistici vyštrachali, že šlo o druhou nejdelší pauzu mezi dvěma triumfy na Giru od Alfreda Sivocciho, jehož dvě prvenství v letech 1911 a 1922 dělilo 10 let a 360 dnů.
De Gendt ovšem mezitím oslavoval také vítězství na Tour 2016 (v památné etapě na Mt. Ventoux, kdy Chris Froome chvíli běžel bez kola) a znovu na Tour v roce 2019, ale i na Vueltě 2017.
Vždy po únicích, jak jinak.
O jeho kouscích si fanoušci vyprávějí. O těch závodních, ale i bez startovního čísla.
Za posledních šest let žádný jiný cyklista nestrávil v únicích více času než Thomas De Gendt:
In last 6 seasons, Thomas de Gendt raced most kilometers at UWT-level of all male cyclists. @DeGendtThomas is leading by more than 10,000 (‼️) kilometers.
Luis Leon Sanchez raced most kilometers in all professional races since 2016. https://t.co/lu7tKoo1Sr
Thomas je podivný chlapík
V létě 2017 jel během Tour v únicích 1280 kilometrů, čímž vytvořil nový rekord slavného závodu.
Tehdy o něm olympijský vítěz Greg van Avermaet s úsměvem prohlásil: „Thomas je podivný chlapík. Většina jezdců přemýšlí, jak během etapy co nejvíc ušetřit energii. Zato Thomas ji jen utrácí, utrácí, utrácí. Jeho útoky nebývají logické. A když náhodou neuniká, šlape pro Andreho Greipela na špici pelotonu. Je nesmírně silný.“
O rok později (kdy strávil během sezony v únicích více než 3000 km) si s týmovým kolegou Timem Wellensem řekli o pozornost, když se po posledním závodě sezony, monumentu Kolem Lombardie, vrátili do Belgie na kole, i s připevněnými zavazadly. Tisícikilometrová akce, kterou nazvali „Závěrečný únik“, jim trvala šest dnů.
V roce 2019 nejen že De Gendt absolvoval a dokončil všechny tři závody Grand Tour v jediné sezoně, zároveň ovládl kopcovitou 8. etapu Tour poté, co jel 200 kilometrů v úniku a v závěru dne ho ve zběsilé honičce marně stíhali i Julian Alaphilippe a Thibaut Pinot.
NEDOSTALI MĚ. Thomas De Gendt projíždí vítězně cílem 8. etapy Tour 2019 v St. Etienne, za ním se řítí dvojice Francouzů Julian Alaphilippe a Thibaut Pinot.
Během covidového jara 2020 poté nikdo závodit nemohl, a tak si v březnu toho roku uspořádal na počest monumentu Milán - San Remo aspoň desetihodinový 300 kilometrový trénink po trase přes hlavní města belgických provincií. „Nejdelší trénink v mém životě. Těžší než San Remo,“ glosoval.
K závodům se v roce 2020 cyklisté vrátili až v srpnu, sezona byla prodloužena do listopadu a záhy začínala další. Později přiznal: „Bylo toho na mě moc.“ Během třinácti měsíců absolvoval 135 závodních dnů včetně čtyř podniků Grand Tour, připadal si i přetrénovaný.
Navrch byl často nemocný, padal, necítil se dobře.
„Musel jsem se překalibrovat.“
Can you tell it was a hard day. @Toshvds https://t.co/vwbt2aqJFB
Na letošní Giro přijel s úkolem starat se ve sprinterských etapách o tempo na špici pelotonu, aby byly úniky včas dojety a jeho lídr Caleb Ewan mohl spurtovat o etapu.
Jenže Ewan se trápil a na vítězství ne a ne dosáhnout.
Postaral se o něj tedy De Gendt. Svým typickým způsobem. Na technické trati kolem Neapole využil veškerého závodnického umu, aby se zbavil i soupeřů z první ligy klasikářů.
POVEDLO SE. Thomas De Gendt oslavuje na podiu vítězství v osmé etapě Gira.
„Je stále těžší a těžší vsadit na dobrý únik,“ uvažoval. „Dnes jsem ale měl jeden z těch opravdu dobrých dnů. Do závěrečného sprintu jsem vložil veškeré své emoce. Nemohl jsem selhat, nepřipadalo to v úvahu.“ I proto, že se jeho tým Lotto Soudal pohybuje v sestupových vodách žebříčku UCI a hrozí mu ztráta worldtourové licence. Stáj nutně potřebuje pořádný bodový přísun.
Jens Voigt 2.0
V mládí De Gendt čtyři roky hrál fotbal. „Byla to zábava, ale nepřipadal mi dost zajímavý a nebyl jsem v něm ani moc dobrý,“ vyprávěl. „V deseti letech jsem s fotbalem skončil a začal brát vážněji cyklistiku.“
Coby Belgičan byl zdánlivě předurčen ke kariéře klasikáře. Jenže po ní netoužil. Svoji sílu objevil v jiné činnosti než v bitvách na kostkách a hellingenech.
Dokládá to i statistika, podle níž největší úspěchy sbíral v Itálii, Francii a Španělsku, zatímco na domácí půdě získal pouze jedno ze svých čtrnácti vítězství v profipelotonu, etapu Kolem Valonska.
Stal se v pelotonu tím, komu fotbalisté říkají libero. Tak označují mimořádně talentované jedince, kteří dovedu bez námahy proplouvat mezi obranou a středem hřiště, kde jako tvůrci hry tahají za nitky a diktují průběh hry, než přispějí nějakým, často velmi efektním gólem.
Když v roce 2012, v dresu mezitím zaniklé stáje Vacansoleil, vybojoval po dechberoucím výkonu na Stelviu i celkové třetí místo na Giru, belgická média jej hned pasovala do budoucí hvězdy celkových klasifikací.
DLOUHÁ CESTA NA ZASNĚŽENÝ VRCHOL. Cíl 20. etapy Gira 2012 ležel v nadmořské výšce 2757 metrů. Podporován fanoušky míří na vrchol po úniku Thomas De Gendt.
„To vítězství všechno změnilo,“ vzpomínal. „Kdybych mohl prožít nějaký den ze své kariéry znovu, tak ten na Stelviu. Moc jsem si tehdy ten okamžik neužil, protože jsem na Stelviu tolik trpěl, přesto bych si rád ten den zopakoval. Ze závěrečných tří kilometrů si moc nepamatuji, v hlavě jsem měl temno, kolem sebe jsem viděl černý sníh místo bílého, ale i tak bych to vše rád viděl znovu.“
Jezdcem na celkové pořadí se však nestal.
„Očekávání na mě kladených bylo příliš mnoho. Nebyl jsem kvůli tomu ve stresu, ale nechtěl jsem lidi zklamat. Takže jsem o rok později zkusil Tour na pořadí. Po třech dnech jsem měl 40 minut ztráty a mé ambice v tomto směru tím skončily.“
Zato si postupem času za své odvážné úniky vysloužil i přezdívku „Jens Voigt 2.0“. Nesmírně jej to potěšilo, protože právě Němec Jens Voigt byl jezdcem, jehož agresivní styl závodění nejvíce obdivoval.
Mnozí nyní De Gendta považují za jakéhosi šéfa úniků.
„Myslím, že ode mě ostatní kluci očekávají, že se ujmu role patrona úniku, ale někdy neřeknu v úniku nic a oni se pak na mě dívají, jako by se ptali: ‚Co budeme dělat?‘ Odpovídám jim tedy: ‚Co? Pojedeme do cíle, nic jiného nemůžeme dělat.‘ Myslím, že ode mě očekávají, že budu pořád na špici, jenže někdy, když se dostanu do úniku, prostě cítím, že to nakonec bude jen tréninková jízda a 25 kilometrů před cílem nás chytí, takže nevynakládám žádné extra úsilí, prostě si jedu svoje a hotovo. Ale takový pocit nesmíte dát ostatním najevo, jinak ztratí motivaci k jízdě.“
„Zato jindy, když potřebuji, aby jeli parťáci z úniku opravdu tvrdě, začnu na ně křičet - no, ne úplně křičet - ale snažím se je motivovat: ‚No tak, máme dnes šanci, musíme jet všichni naplno a ne šetřit síly až na finiš.‘“
Tvrdí, že specifický trénink na úniky je v podstatě nemožný.
„Natrénovat je můžete jen v podmínkách závodu. Když máme v týmu sprintera, jsem tím prvním, kdo zvedne ruku a řekne: ‚Chci na čele balíku stíhat uprchlíky.‘ Vyžaduje to stejné úsilí a máte stejné pocity jako při jízdě v úniku. Na Tour Down Under 2018 jsem tři dny stíhal úniky a pak jsem jeden den sám v úniku jel. Což byl dobrý trénink na pozdější část sezony, produkujete 300-350 wattů tři nebo čtyři hodiny. V tréninku by něco takového bylo nemožné. Možná by to šlo hodinu, ale pak... psychicky to prostě nejde.“
Kdo mu nabídne další smlouvu?
Buď pomáhat týmovým lídrům a nebo mít volné ruce pro vlastní úniky, taková je jeho kariéra.
„Kdybych ji měl shrnout, řekl bych, že 50 procent závodů jsem domestikem a zbylých 50 procent jakýmsi vlkem samotářem.“
Věří, že tato pouť ani letos neskončí. Sobotní prvenství by mu mělo dopomoci k dalšímu kontraktu.
"I want to thank you all for all the work, the long hours..."
A grateful @DeGendtThomas makes a toast to his #Giro stage win
And sorry for the bad sound, there was a wedding going on next door, the glamour of cycling right https://t.co/Gr278ZP9Kp
„Pokud to bude možné, ano, chci dál závodit. Ale ne vždy to máte ve svých rukou,“ podotkl. „Jsem připraven i na možnost, že když nedostanu smlouvu, je konec.“
Bylo by nicméně velkým překvapením, kdyby ho nikdo nechtěl. A zdaleka nejen proto, o jakou atraktivní podívanou se v sobotu na Giru postaral.
Mimořádně atraktivní bude i podívaná nedělní. První z etap ročníku 2022, které organizátoři co do obtížnosti přidělili nejvyšší počet pěti hvězdiček. Z Isernie napříč Apeninami. Obtížné stoupání na Rocarasso, těžší Lanciano a pak ještě těžší výšlap na Blockhaus, slibující tuhou bitvu největších favoritů.
Giro servíruje lahůdkové menu, který bude cyklisty bolet podobně jako De Gendta jeho dávný kousek na Stelviu.
