Porazil Wouta Poelse – vítěze Lutychu a jednoho z nejlepších domestiků Chrise Frooma.
Porazil Enrika Mase – druhého muže loňské Vuelty a nástupce Alberta Contadora.
Porazil i devátého muže Gira Sama Oomena nebo dvojnásobného vítěze závodu Kolem Švýcarska – Simona Špilaka.
Tadej Pogačar se ve velkém světě dvou kol uvedl parádně.
Na závodě Kolem Algarve čekalo ve čtvrteční druhé etapě v závěru náročné osmikilometrové stoupání s průměrným sklonem 6,1 procent až na vrchol hory Fóia.
„A už před ním pro mě kluci z týmu udělali úžasnou práci,“ popisoval dvacetiletý klouček.
Ze začátku se v čele objevovaly modré dresy Quick-Stepu i se Zdeňkem Štybarem. Český cyklista jel výborně. S lídrem týmu Masem zůstal nejdéle z celé stáje.
Šest kilometrů před cílem si z ostrého tempa vystoupil a cílem projel na 24. místě se ztrátou minuty a 46 sekund.
¡Tadej Pogacar! El esloveno de @TeamUAEAbuDhabi se presenta en sociedad a sus 20 añitos pintándole la cara a Poels, tras un brutal ataque de este. Brutalísimo. #VAlgarve2019 pic.twitter.com/d9EZPWyitm
— Alpe d'Huez B&T (@Alpe__dHuez) 21. února 2019
Na čele totiž zatápěl Tao Geoghegan Hart z týmu Sky. Čtyři kilometry udával brutální tempo, na které nestačil ani vítěz Vuelty Fabio Aru.
V čele nakonec zůstalo jen šest lidí.
Jako první kilometr před cílem zaútočil Amaro Antunes z CCC. Za ním se vydali Sam Oomen, Wout Poels, Enric Mas a Tadej Pogačar. Byl to poté Poels, který Portugalce 500 metrů před cílem dojel a okamžitě předjel.
Na výhru to ale nestačilo.
Za zády si totiž vezl právě Pogačara, který sto metrů před cílem vypálil a dojel si pro první profesionální vítězství kariéry a trikot lídra závodu k tomu.
„Vlastně jsem se jen snažil reagovat na všechny útoky a na posledních 100 metrech jsem zaútočil sám. A vyšlo to,“ popisoval klíč k úspěchu nadějný cyklista.
Potvrdil, že v něm dříme obrovský talent.
Nemusím být nejlepší, ale snažím se o to
Že jste o něm ještě neslyšeli?
Možná to je dáno tím, že před touto sezonou nepřestoupil do nejmocnějšího týmu Sky, ale stále poněkud podceňovaného UAE Emirates.
Tím druhým důvodem může být, že nemá zrovna obvyklé jméno a spousta zahraničních komentátorů vlastně neví, jak jej vyslovovat.
Ve 20 letech patří spolu s Remkem Evenepoelem k nejmladším tvářím v elitní World Tour. A je v ní zaslouženě.
„Jsem profesionální cyklista. Nemusím být nejlepší, ale snažím se o to. Možná se na vrchol nikdy nedostanu, ale nikdy se nepřestanu snažit,“ má napsáno na svém Instagramu.
A tak se snaží.
Už v šestnácti letech dojel na Závodě míru juniorů osmý. O rok později už vyhrál Giro della Lunigiana. V osmnácti začal vystrkovat růžky mezi třiadvacítkáři a loni?
Loni doslova explodoval.
Vyhrál Závod míru do 23 let, vyhrál Giro della Regione Friuli a přidal i výhru nejcennější.
Tadej Pogačar na Závodě míru do 23 let.
Žádný závod není pro mladé cyklisty tak cenný jako Tour de l´Avenir. Odsud pochází budoucí vítězové velkých Grand Tour – Gira, Tour a Vuelty.
V posledních letech vyhráli Avenir třeba Nairo Quintana, Bauke Mollema, Esteban Chaves, Warren Barguil, Miguel Ángel López, Marc Soler, Egan Bernal. V minulosti to byli Denis Menčov, Miguel Indurain, Greg Lemond nebo Felice Gimondi. Všechno velká jména.
„Ale to pro mě není tlak. Je to spíš motivace,“ říká Pogačar.
Právě na Aveniru se rodí příběhy budoucích šampionů. Tady se zrodil i ten Slovincův.
Nevyhrál sice žádnou etapu, ale v těch horských patřil k nejaktivnějším. Vždycky dojel v první skupině, v soutěži o krále hor skončil druhý a celý závod s přehledem vyhrál. O minutu a půl!
„Byl jsem na tom dobře všech deset etap, pořád jsem se pohyboval vepředu, zatímco jiní kluci si prožili třeba jeden špatný den,“ popisoval.
Porazil Ivána Ramira Sosu – novou akvizici týmu Sky. Porazil i další velké talenty let budoucích – Thymena Arensmana, Gino Mädera nebo Aleksandra Vlasova.
„Byl to můj hlavní cíl celé sezony. Připravoval jsem se na něj, doufal jsem v nejlepší pětku, ale i tak mě překvapilo, že jsem na tom byl až tak dobře. Vážně jsem nečekal, že bych mohl vyhrát,“ tvrdil.
Nestarám se o to, jestli prohraju
Bylo jasné, že se o něj na přestupovém trhu strhne boj. Zaznívaly hlasy, že stejně jako Sosa skončí po boku Chrise Frooma v britské sestavě Sky. Mluvilo se i o Bahrainu-Merida.
Jenže on už skoro dva roky věděl, že zamíří jinam.
Ze slovinské kontinentální formace Ljubljana Gusto Xaurum do UAE Emirates.
„Kontaktovali mě už před dvěma lety. Od té doby jsme se o smlouvě bavili a byli jsme i předběžně domluvení. Proto jsem podepsal,“ popisoval.
V UAE na něj nebude vyvíjen takový tlak jako ve Sky. Za šampionem Fabiem Aruem, mistrem světa Ruiem Costou, šestým mužem Tour Danem Martinem může v klidu růst.
„Zrovna Fabio je člověk, ke kterému můžu vzhlížet, ale nechci být jako on. Od těchto kluků se toho můžu dost naučit, ale chci být jiný. Chci být sám sebou,“ říká.
V týmu má i kamaráda Slovince Jana Polance, se kterým si dobře rozumí. Není extrovertem. Mluví spíše tiše, pečlivě volí každé slovo. Názory má ale pevné a vyzrálé.
„Nestarám se o to, jestli prohraju. Spíš vždycky uvažuju, co udělat pro to, abych byl lepší. Když si nevedu dobře, chci se zlepšovat,“ říká. „Zároveň jsem z toho nervózní, protože co když přijde doba, kdy se přestanu zlepšovat? Kdy se zastavím a dál to nepůjde? Toho se bojím.“
Zatím ten strach mít nemusí. Před startem sezony tvrdil, že by rád jel pár týdenních závodů a sem tam nějakou klasiku.
„Chci se učit, získávat zkušenosti, dojíždět závody a pomáhat svým kolegům,“ tvrdil. „Zároveň chci některé závody zkusit jet na sebe a občas i něco vyhrát.“
Povedlo se mu to hned při třetím závodu roku.
V pátek ho v Portugalsku čeká 20kilometrová individuální časovka. V ní bude chtít svůj žlutý dres lídra závodu udržet.
„Bude to teď celé na mě a já i mí kolegové uděláme všechno pro to, abychom celý závod vyhráli,“ říká odhodlaně.
Bez šance není.
