Jezdec týmu UAE se nad otázkou novinářů jen pousmál a zdvořile prohodil: „Uvidíme. Může se toho stát spousta.“
I kdyby sokům prozradil kopec, kde zabere, je dost možné, že stejně nic nezmůžou.
Šestadvacetiletý Pogačar je už zkrátka tak výkonnostně odskočený. V minulé sezoně absolvoval 58 závodních dní, během nichž si připsal pětadvacet vítězství, což je na poměry cyklistiky naprosto neskutečná bilance.
Ovládne cyklista Tadej Pogačar klasiku Strade Bianche?
Slovinský démon kromě Strade Bianche ovládl italské Giro, Tour de France, monumentální klasiky Lutych a Lombardii či mistrovství světa, kde se vytáhl dokonce únikem dlouhým přes sto kilometrů.
„Nedá se s tím nic dělat,“ kývl Alberto Bettiol pro web CyclingNews. „Podle mě ve startovní listině Strade není nikdo, kdo by se ho mohl pokusit byť jen udržet. Musíme být realisté, jedeme o druhé místo. Pogačar závodí, aniž by nějak musel kalkulovat, kolik mu zbývá sil, my smrtelníci jsme jiní.“
Tadej Pogačar jako vítěz třetí etapy Kolem SAE
Ředitel Pogačarovy stáje Joxean Fernández Matxín to tak černě pro zbytek pole nevidí.
„Marc Hirschi, Richard Carapaz, Diego Ulissi, Magnus Cort, David Gaudu, Matej Mohorič. Silných jezdců je na startu spousta,“ jmenuje, na koho si budou dávat pozor.
Ve výčtu Matxín neopomenul ani Mathiase Vacka, který bude jediným Čechem na startu. A zapomínat se nesmí ani na Toma Pidcocka, vítěze z roku 2023, který po přestupu z Ineosu do sestavy Q36.5 letos už čtyřikrát zvítězil.
Ale stejně... Ačkoliv na trasu dlouhou 213 kilometrů vyrazí plejáda slavných, o největším favoritovi snad nikdo nepochybuje. Tadej Pogačar.
Pogačar se pořád baví
Kurzy na vítězný hattrick, kterým by se Slovinec dotáhl k rekordmanovi podniku Švýcaru Fabianu Cancellarovi, ještě snižuje fakt, že Matxín prozradil, že se jeho svěřenec oproti loňsku podle výkonnostních čísel zlepšil.
„Trochu ano,“ pověděl. „Je nejlepší cyklista na světě, takže je jasné, že už se nemůže lepšit o desítky procent každý rok. Ale i kdyby šlo třeba jen o jedno procento, v případě Tadeje udělá hrozně moc.“
Zrozený k dominanci. O Pogačarových wattech, tepech a fyziologii nejlepších |
Pogačar letošní sezonu zahájil na etapovém klání Kolem spojených arabských emirátů, kde vyhrál dvě etapy a získal celkové prvenství.
Jestli skutečně dokáže vyprodukovat více wattů než loni Matxín prozradit nemohl. Naznačil ale, že Slovinec se povahově nijak nezměnil.
Stále je to ten usměvavý chlapík, co se snaží využít každou šanci k útoku. Vrhá se do úniků, nad kterými všichni kroutí hlavou. Je patrné, jak ho šlapat na kole baví.
V první čistě sprinterské etapě se s parťáky pokusili v mírném stoupání roztrhnout peloton, načež se pustil do závěrečného spurtu, v němž byl desátý.
Tadej Pogačar vítězí ve dvacáté etapě Tour.
V pátém dějství, které podle profilu opět směřovalo k hromadného dojezdu, se zase v dresu celkového lídra pustil do jedenáctičlenného denního úniku.
„Bylo to z legrace, abychom se nenudili,“ prohodil poté a připustil, že ho k činu trochu dohnala i sázka.
UAE před sezonou totiž posílil z Lotta Florian Vermeersch, kterému hned podle kreslené želví pohádky dali přezdívku Franklin.
„Ve slovinském znění se jmenuje Franček. Normálně se nesázím, ale Florian řekl, že kdybych dnes vyhrál, tak si Frančeka vytetuje na předloktí. Tak jsem to musel zkusit,“ culil se.
Vermeerschovi i sprinterům v balíku v průběhu etapy do smíchu jistě nebylo, Pogačar neustále boří hranice a ukazuje, že triumf v jakémkoliv profilu pro něj nemusí být nereálný. Naštěstí pro ně ovšem 39 kilometrů před cílem peloton uprchlíky pohltil.
Posléze se Slovinec přesunul zpět do Evropy, kde už ladil formu na Strade. Do Toskánska odcestoval v předstihu a projížděl si vyhlášené úseky po bílé šotolině.
„Ve formě je pořád,“ informoval reportér belgického deníku Het Nieuwsblad, který ho pozoroval při finálním stoupání do cíle na náměstí Piazza del Campo v Sieně.
„Kolem mě za tu chvíli projelo sedm jezdců. Všichni jeli celkem lidské tempo, jen Pogačar kopec doslova vyletěl a celou dobu držel stejný výkon. Asi o patnáct sekund za ním následoval jeho kolega Isaac del Toro,“ pokračoval.
Tadej Pogačar vstoupil do sezony vítězstvím na Strade Bianche. Na trati si užil i přízeň fanoušků.
Více kilometrů po šotolině
Je otázkou, jestli se v tomto kopci bude rozhodovat. Poslední ročníky závodu, mezi jehož vítězi figuruje i Zdeněk Štybar, hovoří jinak. Loni a v roce 2022 se Pogačar blýskl zmíněnými dlouhými sóly, předloni slavil Pidcock po útoku 23 kilometrů před cílem.
Naposledy před čtyřmi roky se triumf zrodil až v Sieně. Tehdy zde van der Poel udolal Juliana Alaphilippa a Egana Bernala.
Letošní trasa je navíc zase o kousek náročnější a slibuje, že se hlavní pole začne dělit poměrně brzy. Organizátoři navázali na minulý ročník, kdy celková porce kilometrů povyskočila ze spíše tradičních 180 na více než dvě stě.
Tentokrát závodníci urazí 213 kilometrů, z nichž poprvé v devatenáctileté historii klání celková porce po šotolině přesáhne během šestnácti úseků 80 kilometrů.
„Když Tadej loni zaútočil, připadal jsem si jako v grupettu. Všude kolem mě byli totálně vyřízení lidé,“ vracel se Pidcock. „Už na 140 kilometrech byli všichni mrtví. A to ještě zbývalo přes 70 kilometrů. Strade je jako závody dřív, prostě tvrdý boj.“
Což pro fanoušky znamená parádní podívanou.
