Skromný cyklista s úžasnou časovkou a velkým motorem, který se nikdy nevzdával. Takový Alex Zülle byl.
Uměl to skvěle v horách i na rovině. Jen déšť a mlhu nemiloval.
Kvůli svým brýlím, které se mu často zamlžily tak, že neviděl a kvůli tomu upadl. Měl totiž 4,5 dioptrie na každém oku a když pršelo a on jel z kopce dolů, měl jedinou možnost – modlit se a následovat kola svých kolegů.
Alex Zulle. pic.twitter.com/hUvLWW2QVv
— The World of Cycling (@twocGAME) December 11, 2018
„Teď to možná vypadá vtipně, ale tehdy to legrace nebyla. Kvůli pádům jsem nedokončil tolik závodů,“ litoval později.
Ale právě pádu vděčí za celou svou kariéru.
Lyže, lyže a lyže
Vyrůstal v městečku Wil ve východním švýcarském kantonu St. Gallen a odmala toužil po jediném: být úspěšným lyžařem.
On sám investoval spoustu času do potenciální kariéry na sněhu. Když v dětství přišel ze školy, vzal lyže a mířil na sjezdovku. Rodiče mu také věřili, platili mu všechna soustředění, vybavení. Většina rozpočtu šla na Alexovu lyžařskou kariéru.
„A pak bylo najednou všechno pryč. Když mi bylo osmnáct, to už jsem byl blízko reprezentaci, tak jsem nepříjemně upadl a zranil se tak, že pokračovat v lyžování nedávalo smysl,“ popisoval.
V tu chvíli byl na dně.
Po tolika letech dřiny přišel o věc, která mu v životě dávala největší smysl.
Že by tu mezeru zaplnila cyklistika?
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Zprvu to tak nevypadalo.
Zülle si jízdu na kole vyzkoušel nejprve v rámci rehabilitace. Problémem bylo, že ji absolvoval v Nizozemsku, zemi své matky, kde neustále foukalo.
„A já to nesnášel. Ať jsem jel kterýmkoliv směrem, vždycky mi foukalo proti. Byl jsem z toho tak zoufalý, že jsem kolo schoval do garáže a dlouho se na něj nepodíval,“ popisoval.
To ale nepotěšilo otce Waltera, který do kola investoval pořádný balík. Syna tak přesvědčil, aby dal cyklistice ještě jednu šanci, tentokrát ve Švýcarsku.
V džínách a teniskách tak mladý Zülle vyrazil na kolo znovu, potkal skupinu cyklistů, které považoval za hobíky a několik hodin se s nimi držel.
Později zjistil, že šlo o nejlepší cyklisty v zemi.
„Nechtěl byste syna dát na profesionální cyklistiku?“ ptal se pak otce tamní trenér.
„Vždyť on neumí ani přehazovat,“ smál se Zülle senior.
Přesto souhlasil.
Mistr světa i dvě Vuelty
Zülle se rychle zlepšoval. Netrvalo dlouho a patřil mezi nejlepší švýcarské cyklisty. Po několika velmi dobrých letech mezi amatéry toužil v roce 1991 pokročit k profesionálům. Ve švýcarském týmu Helvetia se jim ale nezdál dost dobrý.
Zkoušel se dostat k Monolo Sainzovi, ale ten nepodepisoval smlouvy s cyklisty, kteří nosili náušnice. Tedy aspoň ze začátku.
Züllemu dal šanci ukázat se na závodě Kolem Katalánska, kde Švýcar neustále útočil a celkově dojel třetí. Sainz změkl a smlouvu mu nabídl.
Ve španělské stáji ale tehdy nikdo německy nemluvil. Zülle se tak z rozhovorů, televize a knížek musel rychle naučit španělsky. Zvládl to tak rychle, že v roce 1993 při svém debutu na Vueltě už zvládal plynule rozhovory.
V Once zažil nejlepší roky své kariéry. V roce 1996 se stal mistrem světa v časovce a poprvé také ovládl španělskou Vueltu, na což navázal i o rok později.
Pak ale přišla tvrdá rána.
Zülle přestoupil do Festiny v roce, kdy byl celý tým včetně něj vyloučen kvůli dopingu z Tour. On se navíc spolu s dalšími čtyřmi cyklisty přiznal k tomu, že bral EPO.
„Asi čtyři roky, ale jen proto, abych se zavděčil sponzorům. Byl na nás vyvíjen ohromný tlak,“ líčil v policejních výpovědích. „Bral jsem ho vždycky několik týdnů před velkými závody a pak i během nich.“
Měl také problémy s hematokritem (poměr mezi objemem červených krvinek a plné krve) a na podzim se upsal španělskému Banestu.
Alex Zülle (vlevo) po boku Lance Armstronga.
Dojel ještě druhý na Tour v roce 1999 za Lancem Armstrongem, ale na úspěchy z Once už nenavázal.
Hlavně kvůli tak často zmiňovaným pádům.
První slavný přišel v roce 1993, kdy strávil 13 dní ve žlutém trikotu na Vueltě a mohl ji celkově vyhrát.
V roce 1997 si na závodě Kolem Švýcarska zlomil klíční kost. Vrátil se na Tour, ale ani tu nedokončil po dvou pádech.
Asi nejslavnější karambol přišel v roce 1999 na Tour de France, kdy hned v druhé etapě skončil v hromadném pádu na Passage du Gois. Ten rozdělil peloton a Zülle přijel do cíle se ztrátou více než šesti minut na Lance Armstronga.
Při dojezdu do Paříže na něj na druhém místě ztrácel 7 minut…
V pozdějších letech už Zülle tak úspěšný nebyl, stal se spíše pomocníkem druhých.
Když v roce 2004 ukončil kariéru, uspořádal party pro všechny občany jeho rodného Wilu.
