Nejprve v sobotu legendární Zoncolan v mírném dešti. Vzápětí v neděli dolomitské průsmyky a znovu na mokru. Dvojitou porci bolesti servírovalo Giro o víkendu jezdcům. Klíčová otázka tudíž zněla: Jak po jedné zničující etapě přes noc zrestartovat tělo, aby likvidační porci práce vydrželo znovu?
Kouzelný recept neexistuje.
„Nepomůže vám, že si dáte delší masáž, delší fyzio nebo o talíř těstovin navíc,“ říká František Raboň, který kdysi tahal přes kopce na Giru i Marka Cavendishe a teď se přijel podívat na někdejší parťáky a mladou krev.
Giro d´Italia 2018Speciální příloha iDNES.cz |
„Když Grand Tour dorazí na pomezí třetího týdne, je mnohem víc než předtím o hlavě,“ připomíná. „Fyzička a psychika lídra jsou důležité fifty fifty.“
Roman Kreuziger před sobotním výšlapem na Zoncolan o lídrovi svého týmu i celého závodu tvrdil: „Simon Yates je tu pořád v úžasné pohodě.“
Jenže právě na Zoncolanu se z úst hlasatele poprvé ozvalo: „Yates má potíže.“ To když zaútočil mnohými odepsaný Chris Froome, lídr Sky.
Yates tehdy králi Tour i Vuelty nestačil, zato všem dalším soupeřům opět ujížděl. Přesto Raboň u tratě pozoroval: „Poprvé na tomhle Giru mám z jeho grimasy pocit, že je toho na něj už dost.“
SOBOTA NA ZONCOLANU. Velké víkendové divadlo, díl první.
Více než 100 tisíc diváků sledovalo v přírodním amfiteátru na Zoncolanu strhující bitvu dvou Britů. „Chris sem pospíchal, jako by chtěl stihnout královskou svatbu,“ vtipkoval Chris Juul-Jensen, pomocník Yatese z týmu Mitchelton-Scott.
„Yes, I can,“ vyřvával poté anglicky psaný titulek italské Gazzetty u fotografie Frooma triumfujícího na nejtěžší hoře celého závodu.
Ano, já mohu! Už zase mohu!
Yates sice na Zoncolanu opět navýšil náskok před celkově druhým Tomem Dumoulinem, ale za cílem se sesunul na asfalt u bariéry a dlouze na něm seděl. Když chtěl vstát, nohy se mu podlamovaly.
Matt White, šéf jeho týmu Mitchelton-Scott, moc dobře ví, co je nutné v sobotním večeru učinit. „Mentální aspekt přichází nyní do hry stále silněji. Musím připravit na neděli i Simonovu mysl,“ říká.
Jak se to dělá? František Raboň to mnohokrát zažil: „Sportovní ředitel jde za lídrem a osobně ho ujistí, že právě hovořil s ostatními z týmu a že ti se cítí dobře, že se na ně může spolehnout. Přestože sám lídr na trati viděl, že pomocníci mají stále dost sil, jeho hlava to od někoho důvěryhodného potřebuje slyšet nahlas.“
Kdo vyhraje letošní Giro d´Italia?
White je zjevně úspěšný. V Tolmezzu, na nedělním startu, Simon Yates vykládá reportérům: „Nechci znít příliš sebevědomě, ale v horách prostě sebevědomý jsem. Stejně jako budou pro změnu Dumoulin a Froome sebevědomí v úterý před časovkou.“
Profil dolomitské etapy do Sappady se tváří zrádně. Zdeněk Štybar z Quick-Stepu proto věští: „Může to být divočina s útoky hned od začátku.“
Zdá se, že neexistuje lepší návod, jak překonávat bolesti těla, než euforií z výhry. Froome, jenž dostává na startu dort ke 33. narozeninám, má být mužem, který bude v neděli nabuzen. Od týmu Sky se tudíž očekává časný gejzír útoků na Mitchelton-Scott.
SLAVÍME. Chris Froome dostal na startu patnácté etapy dort ke svým třiatřicátým narozeninám.
Jenže všechno bude jinak.
Ve skutečnosti totiž Froome naprosto selže. „Naše strategie vůbec nefungovala,“ přizná Sergio Henao, další vrchař Sky.
Nejenže lídr Sky nezaútočí, naopak se bude jen neúspěšně bránit.
Dostihne ho chyba, na jejíž hrozbu Yates už před dvojblokem horských etap důrazně upozorňoval: „Nesmíte nechat na Zoncolanu přespříliš sil, jinak za to v neděli zaplatíte.“
On to the descent. With Yates (MTS) now off the front Froome is 1'14" back on the maglia rosa, and around 50 seconds back on the next group of GC men. 13km to go #Giro101 https://t.co/74gqcUFe8E
Další z bývalých šampionů závodů Grand Tour, domácí Fabio Aru, je na tom ještě mnohem hůř. Odpadá 70 kilometrů před cílem, v jednu chvíli se dokonce zdá, že chce vzdát. Posléze nabere manko 19 a půl minuty!
„Něco opravdu podivného se se mnou děje,“ říká šampion Vuelty 2015.
Zato Yates... Jen se na něj podívejte. Dvacet kilometrů před cílem ponouká ve skupině favoritů pomocníka Jacka Haiga: „Ještě tahej na špici, ještě, unav je.“
Pak na předposledním stoupání do průsmyku Sant’Antonio osmnáct kilometrů před cílem útočí. Poprvé, podruhé. Tak nekompromisně. Tak odhodlaně. Froome nenalézá odpověď a propadá se až do třetí skupiny.
That Moment! (@SimonYatess - @MitcheltonSCOTT) #Giro #Giro101 https://t.co/aDtfbaIX4e
„Dnes jsem věděl, že každý je ze Zoncolanu unavený,“ poví Yates. „I já jsem byl extrémně unavený, ale zároveň i mimořádně motivovaný najet co nejvíc času. To mě hnalo, tahle vášeň. Přesto, že těch posledních 15 kilometrů bylo nejtvrdších v mém životě.“
Na vrcholu stoupání Sant’Antonio má 18 vteřin k dobru, po sjezdu do údolí půl minuty. A při závěrečném stoupání v Sappadě náskok stále navyšuje.
Za ním se skupina pěti pronásledovatelů víc dohaduje, než spolupracuje.
„Totálně na mě kašlali, vytočili mě,“ rozčílí se Tom Dumoulin. „Kdybych začal natvrdo stíhat Yatese sám, ztratil bych na něj míň času, než když jsem se spolehl na to, že si budeme ve skupině pomáhat.“
Rozčileně mává na ostatní paží ve snaze donutit je protáčet se v čele. Marní snaha. Jen Thibaut Pinot mu občas potáhne delší špici.
Vzápětí zaútočí Richard Carapaz v bílém dresu a Dumoulina dokonce dočasně odpáří ze skupiny, kam se opět obtížně dotahuje.
Ovšem to už Yates projíždí cílem a třikrát se zaťatou pěstí udeří do hrudi.
Najel 41 vteřin na Dumoulinovu partu. A 1:22 minuty na Frooma, s nímž by bylo ještě hůř, kdyby jej do cíle netáhl pomocník Wout Poels.
Simon Yates, teprve 25letý muž v maglia rosa, tenhle drobný chlapík z Manchesteru, ukazuje v pokročilé fázi Grand Tour úžasnou sílu těla i mysli. Nelze se divit, že se stává velmi žhavým a drahým zbožím na cyklistickém trhu, že jej chtějí přeplatit v Emirates, Treku i jinde.
Vyhrát na jediném Giru tři etapy v růžovém dresu se za posledních 50 let povedlo jen Eddy Merckxovi, Gilbertovi Simonimu a Vincenzovi Nibalimu.
„Vážně? To je velká pocta. Jsem opravdu hrdý,“ říká Yates na tiskové konferenci. „Přijel jsem sem vyhrát závod, ale rozhodně jsem neočekával, že tady vyhraju i tři etapy. O tom se mi ani nesnilo. Teď nemám slov, abych popsal, jak se cítím. Je to velmi emocionální.“
Má před úterní dlouhou časovkou 2:11 minuty k dobru na druhého Dumoulina a 4:52 minuty na sedmého Frooma.
„Mám i dobré nohy a skvělý pocit,“ říká. „Tým mě perfektně podporuje. Máme nejsilnější tým, jaký tu je. Plně mu důvěřuji a tým důvěřuje mně. Vše funguje.“
Zasměje se a přidá: „Ale říkat, že jsem teď největší favorit Gira... Nejsem si jistý. Dvě minuty náskoku je sice spousta času, ale ne proti takovému časovkáři, jakým je Dumoulin. Útočil jsem v horách tak často, aby ten náskok byl co největší. Ale celý se může vypařit během 34 kilometrů jediné časovky.“
Což je pravda, jenže Tom Dumoulin jako by už sám ztrácel víru ve zvrat.
„I kdybych Yatesovi v časovce růžový dres vzal, tak nejspíš jen na chvíli,“ usoudí obhájce titulu. „Bude pak na mě útočit v Alpách a zase mi ho sebere, kdykoliv si zamane. Abych vyhrál tohle Giro, muselo by se stát něco bláznivého.“
Chris Froome mezitím vychází z dveří týmového autobusu, vyjíždí se na válcích a hovoří při tom s reportéry o svém zpackaném dni.
„Jsem velmi zklamaný, ale to je cyklistika. Když jeden den odčerpáte příliš mnoho energie, další den za to zaplatíte. Sáhl jsem si na Zoncolanu tak moc hluboko, abych tam vyhrál, že jsem dnes neměl nohy.“
O 500 metrů dál panuje u autobusu Mitcheltonu-Scott úplně jiná nálada. Každý z jezdců stáje, který sem po etapě přijíždí, je realizačním týmem bouřlivě vítán.
DOBRÁ PRÁCE! Roman Kreuziger a členové realizačního týmu Mitcheltonu-Scott oslavují.
„Simon je neuvěřitelnej,“ kroutí hlavou Roman Kreuziger. Z útrob autobusu se ozývají oslavné výkřiky. Jack Haig si na misku naloží kousky melouna, vyjde ven a nadšeně vypráví: „Simon se prostě jen zvednul, ujel všem a po 30 metrech jsem ho neviděl.“
Na Frooma už čeká na nedaleké louce týmem Sky zaplacená helikoptéra, aby jej odnesla do 200 kilometrů vzdáleného Trenta. Tam cyklisté stráví volný den, odtud vyrazí také na trať úterní časovky.
Mitchelton-Scott žádnou helikoptéru neobjednával.
„To je v pohodě, já si to užiju s klukama v autobuse,“ zasměje se Yates před tříhodinovou rozjásanou cestou napříč severní Itálií.
