Roglič a Vingegaard ukázali prsty na jezdce v červeném dresu, v jehož tváři se mísil úsměv s nezměrným dojetím. Ano, já jsem opravdu šampionem Vuelty. Pohádka skončí happy endem.
„Těch posledních sto metrů byl naprosto výjimečný moment,“ vyprávěl Kuss a přiznával: „Ještě mi to všechno nedochází.“
Ta fotografie, jak se trio Jumba blíží do cíle, se stane ikonickým snímkem celé této cyklistické sezony. Tři šampioni letošních podniků Grand Tour vedle sebe při své triumfální jízdě.
Primož Roglič - vítěz Gira.
Jonas Vingegaard - vítěz Tour.
Sepp Kuss - vítěz Vuelty (s podmínkou, že se v nedělní rovinaté etapě do Madridu nic mimořádného nestane).
Zároveň však tato fotografie bude i unikátním snímkem do Zlaté knihy historie cyklistiky, jež se už od 19. století píše. Vždyť vůbec poprvé se stalo, aby jedna stáj ovládla v jediné sezoně všechny tři podniky Grand Tour.
A co víc, každý s jiným jezdcem.
Ta poslední věta nicméně platit nemusela. Jen vzpomeňme, jak málo chybělo, aby Kusse ve středu na Angliru týmoví kolegové vysvlékli z červeného dresu, když mu 1900 metrů před cílem Vingegaard a Roglič odjeli.
Kdyby se tehdy nezachytil za kolem Mikela Landy a zůstal sám, kdyby ze sebe nevydoloval poslední zbytky sil, mohl klidně o vedení v závodě přijít.
Jen si představte, co by se dělo, pokud by po této etapě vedl Vingegaard o sekundu před Kussem. Těžko očekávat, že by mu Dán následující den dres lídra zase vrátil.
Co se odehrálo v táboře Jumba uprostřed třetího týdne Vuelty, o tom mohou víc prozradit jen členové týmu a především trio lídrů Jumba a sportovní ředitelé a manažeři. Jestli to jednou udělají, nevíme.
Každopádně Rogličova a Vingegaardova akce na Angliru (byť podle dosavadních indicií s Kussovým svolením), vyvolala až nečekanou vůli nevole mezi bývalými cyklisty i reportéry.
Američtí komentátoři Bob Roll a Christian Vande Velde na platformě Peacock, který nabízela sledování závodu v USA, dávali najevo své pobouření, stejně jako legendární irský šampion Sean Kelly na evropském GCN/Eurosportu.
Rovněž další podcasteři a experti, kteří cyklistiku sledují, označovali chování dvou šampionů v dresu Jumba za politováníhodné a nesportovní. „Shakespeare by nemohl napsat vyhrocenější hru o morálce,“ dočetli jste se tehdy.
Rob Salkowitz z časopisu Forbes po dramatickém dění na Angliru psal: „Kuss byl dlouhá léta nesmírně loajálním pomocníkem, nejlepším na světě, který tolikrát obětoval svoji pozici v celkové klasifikaci tvrdé prací pro ty dva. Který prohnilý egoman by tomuto chlapíkovi odepřel jeho místo na slunci po všem, co pro ně udělal? Proto komentátoři i bývalí cyklisté, kteří důvěrně chápou požadavky profesionální cyklistiky, jen stěží ovládali své rozhořčení. Zvlášť poté, co v rozhovorech po etapě pronesl Roglič několik nešťastných komentářů, vzbuzujících dojem, že Kuss byl předhozen vlkům.“
Jistě, možná bylo všechno jinak. Možná šlo Jumbu při středečním útoku jen o etapu, druhou pro Rogliče, čímž srovnal skóre s Vingegaardem. Možná ani ti dva nechtěli vysvléci Kusse z trikotu lídra. Možná byli z týmového vozu Jumba informováni o odstupu od svého parťáka a drželi ho na přijatelné mezi - i když této verzi se nechce příliš věřit, protože po etapě opakovaně zaznělo, že na Angliru spojení se sportovními řediteli vypadávalo.
Vingegaard: Média nemusí znát všechno
Každopádně hned následujícího dne při další asturské horské etapě se situace diametrálně proměnila. Z Rogliče a Vingegaarda se stali oddaní Kussovi bodyguardi a Vingegaard si dokonce v cíli 18. etapy nechal nadělit pár sekund záseku, čímž se jeho odstup za Kussem navýšil z osmi na čtrnáct sekund.
Co způsobilo takovou změnu? Zasáhlo snad vedení Jumba, které si uvědomilo možné dopady negativní publicity, kdyby nechalo své hvězdy závodit proti sobě a umožnilo tím těsně před koncem závodu vysvléci Kusse z červené? Nebo z Rogliče a Vingegaarda prostě jen opadl adrenalin ze stoupání na Angliru, kde chtěli zvítězit na ikonickém vrcholu?
To ví nejlépe oni sami.
„Média nemusí znát všechno,“ podotkl Vingegaard. „Nenastaly mezi námi žádné problémy. Vše jsme si interně v týmu prodiskutovali.“
V sobotním cíli v Guadarramě byly tyto chvíle už minulostí. Tady panovala v Jumbu všeobjímající euforie.
😃 ¡Sí, Sepp, ya puedes sonreir!❤️
— La Vuelta (@lavuelta) September 16, 2023
Yes Sepp! You can smile now 😄❤️
#LaVuelta23 pic.twitter.com/IdS2dTDLCA
Kussova manželka Noemi, bývalá španělská profesionální cyklistka, která nechyběla v cíli posledních etap, si samou radostí dávala ruce před obličej, načež svému muži skočila do náručí. Nechyběl tu ani jejich milovaný psík, také on v červeném psím dresu a s akreditací „Bimba Kuss, oficiální podporovatel týmu Jumbo Visma“. A z coloradského Duranga přicestovala rozesmátá maminka prvního muže Vuelty.
🇪🇸 #LaVuelta23
— Team Jumbo-Visma cycling (@JumboVismaRoad) September 16, 2023
What it means. ❤️ pic.twitter.com/QFXAVO0LVz
Jen tatínek, už 93letý Dolph Kuss, někdejší hvězda amerického klasického lyžování, se na dlouhou cestu nemohl vydat.
„Táta je stále ve velmi dobré kondici,“ říkal syn. „Let do Evropy by byl pro něj příliš vyčerpávající, ale vím, že sleduje každý kilometr každé etapy.“
Muž v červené se objímal s týmovými parťáky, líbal je na přilby a říkal jim: „Dokázali jsme to.“ Vingegaard ujišťoval: „Jsem šťastný i za mého přítele.“ Dotyčný přítel novinářům sděloval, jak moc je Vingegaardovi i Rogličovi vděčný: „Uvědomuji si, co pro mě Jonas a Primož udělali, co museli po sportovní stránce i obětovat, protože jde o dva z nejlepších cyklistů na světě, kteří jsou zvyklí vyhrávat ty největší závody.“
Ze vší skromnosti nezdůrazňoval, co všechno pro svůj triumf udělal on sám. Zato Richard Plugge, manažer Jumba, se dmul pýchou: „Jsem nesmírně hrdý. Vyhrát tři závody Grand Tour, to byl náš plán, o kterém jsme v týmu hovořili už v prosinci. Šli jsme za ním krok za krokem. A teď se to stalo, dosáhli jsme na historický úspěch.“
🐶 Nuevo miembro del staff de @JumboVismaRoad
— La Vuelta (@lavuelta) September 10, 2023
🐶A new member of the Jumbo Visma staff#LaVuelta23 pic.twitter.com/ItjVYl95cl
Trhliny v brnění? Jaké trhliny?
Celkem 208 kilometrů na trati, 4200 nastoupaných metrů, nejvíce ze všech etap závodu a deset vrchařských prémií (byť 3. kategorie), to bylo menu, které na cyklisty předtím v sobotní 20. etapě čekalo. Klasikářská zkouška připomínající jarní monument Lutych - Bastogne - Lutych.
Mohl to být den, ve kterém se ještě přihodí spousta věcí. Den, kdy se stáje UAE Emirates, Movistar a Bahrain společným úsilím pokusí zaskočit alespoň jednoho jezdce z vedoucího triumvirátu Jumba a vydobýt si tím místo na madridských stupních vítězů.
„Sobotní etapa nabízí jen velmi málo prostoru na zotavení,“ říkal Joxean Fernandéz Matxín, sportovní ředitel UAE Emirates a průběžně čtvrtého Juana Ayusa.
„Uvědomujeme si, že Jumbo je velmi silné, ale budeme se snažit najít trhlinu v jeho pancíři. I když dosud tam nebyla žádná,“ podotkl Matxin.
Pokud takovou trhlinu skutečně začali hledat, nebylo to vůbec vidět. Všichni muži z první desítky celkové klasifikace šlapali daleko za početnou skupinou uprchlíků, přičemž peloton režírovali pomocníci Jumba.
„Bylo to rozjeté perfektně, kontrolovali jsme etapu,“ pochvaloval si Kuss. „Robert (Gesink) a Dylan (van Baarle) strávili na špici pelotonu 90 procent dne. Ta etapa byla dlouhá a dost těžká, klobouk dolů před prací, kterou odvedli. V posledním stoupání pak soupeře hlídal Attila (Valter). Spoustu práce tam pro mě odvedl i Primož a také na rovině mi s Jonasem hodně pomáhali. Že zažiju něco takového, jsem si nikdy nepředstavoval.“
Mas, Ayuso a spol. si trochu zadováděli aspoň na poslední vrchařské prémii, ale Kuss, Roglič a Vingegaard i tady vše s naprostým klidem jistili.
Poprvé po 57 letech tudíž stanou po některém ze závodů Grand Tour na stupních vítězů tři jezdci z jedné stáje. Naposledy se totéž povedlo při Vueltě 1966 španělské stáji KAS.
🇪🇸 #LaVuelta23
— Team Jumbo-Visma cycling (@JumboVismaRoad) September 16, 2023
𝐇𝐈𝐒𝐓🔴𝐑𝐈𝐂. pic.twitter.com/sIHdiLzgLQ
„Všechno, co jsem v cyklistice dosáhl, přicházelo v minulosti nečekaným způsobem. Platí to i nadále,“ svěřoval se Kuss.
Na tiskové konferenci dostal otázku: Kdy jste si byl jistý, že se pokusíte Vueltu vyhrát?
„Po Tourmaletu,“ odvětil s odkazem na 13. etapu. „Ale opravdu klíčová byla v tomto směru pro mě už časovka (v 10. etapě). Ta se mi povedla desetkrát lépe, než jsem čekal. Pak jsem se i na Tourmaletu cítil výborně a sebevědomě.“
Pochopitelně, jako obvykle se objeví i pochybovači, kteří za letošní absolutní dominancí Jumba na podnicích Grand Tour budou hledat i cosi nekalého, podezřelého. Vždy se takoví pochybovači najdou, pokud někdo, ať stáj či jednotlivec, kraluje až příliš jednoznačně.
„Pro mě je ale doping nebo podvádění čímsi naprosto vyloučeným,“ vzkázal na jejich adresu Kuss. „S dopingem by to už pro mě nebyl sport. Samozřejmě, každý chce vítězit, jenže pokud si k tomu pomáháte něčím zakázaným, pak se bojíte prohry. Jednou z nejdůležitějších částí sportu je přitom přijmout, že někdy nejste dost dobří.“
I před novináři, kteří na místě nebo online sledovali jeho sobotní tiskovou konferenci, přeskakoval z angličtiny do španělštiny. Jeho žena je Katalánka, on sám se usadil v Andoře a jak v průběhu závodu zjistil, španělští diváci jej přijali tak trochu za svého.
„Vřelost zdejších fanoušků, volajících neustále mé jméno, mi pomohla překonat spoustu věcí a vydat ze sebe maximum. Fanoušci jsou srdcem cyklistiky a já jsem rád mezi lidmi,“ děkoval také jim a usmál se: „S každou další etapou jsem se tu cítil španělštěji.“
Evenepoel: Má hlava je silná
Ještě jeden muž, jehož příběh je částečně podobný tomu Kussovu, se v sobotním cíli extrémně radoval. Wout Poels tolikrát během své kariéry tvrdě pracoval pro jiné. Pomohl Chrisi Froomovi vyhrát Tour i Giro, pomáhal potom i v dresu stáje Bahrain Victorious. Na Angliru byl letos jedním z nejsilnějších, ale znovu se obětoval, aby rozehrál útok svého lídra Landy na čtvrté místo celkové klasifikace.
Teď byl odměněn, že směl jet ve 20. etapě mezi uprchlíky na sebe. Na poslední prémii ostře nastoupil a i když jej později dostihli čtyři další cyklisté, ve spurtu v Guadarramě se dlouhým nástupem vypořádal i s Remkem Evenepoelem.
Nizozemský cyklista Wout Poels (Bahrain) v cíli dvacáté etapy Vuelty těsně přetalčil Remca Evenepoela (vlevo).
„Jsem jako láhev vína, čím starší, tím lepší. Vyhrát poslední těžkou etapu závodu a porazit v její koncovce Evenepoela, co si přát víc,“ jásal pětatřicetiletý nizozemský matador.
Evenepoel si proto nepřipsal čtvrté etapové prvenství v tomto ročníku. Získat co nejvíce etap a navrch puntíkatý dres byl po kolapsu v tourmaletské etapě náhradní cíl lídra Quick Stepu. Puntíky má a etapy ovládl celkem tři. Přede všemi se proto rozhovořil o tom, jak je psychicky silný.
„Vždy je snadné padnout, ale ukázal jsem pak, že má hlava je silná,“ říkal. „Mám kolem sebe supertým a supermanželku, kteří mi pomáhají být nezlomitelným.“
Vykládal, jak je už nyní myslí také na Tour 2024, jak celý Quick Step precizně plánuje operaci Remco 2024.
„Během Vuelty jsem pracoval i na příští Tour. Ta bude mým hlavním cílem příští sezony,“ oznámil. „Už teď ji plánujeme a v zimě doladíme veškeré detaily přípravy. Mám velkou důvěru v můj tým, že pro mě připraví takový plán, abych byl na startu Tour nachystaný na 200 procent.“
Pokud Sepp Kuss stane na jejím startu s ním, s velkou pravděpodobností opět v roli superdomestika Jumba. Však se také během veselice za cílem 20. etapy s úsměvem otočil k Vingegaardovi a řekl: „Teď zase ty.“
Přesto si zároveň Kuss otevřel i cestu k tomu, aby se v budoucnu ještě představil na Grand Tour v roli lídra týmu. Na Giru? Na Vueltě?
„Dáme vědět v prosinci,“ pronesl manažer stáje Plugge.
Teď je čas slavit. Hodně moc slavit.
Madrid čeká na žlutočernou korunovaci.
