Cílem královské etapy projel osmadvacátý.
Což znamenalo skok ze 48. na 36. místo celkové klasifikace.
A zároveň postup z 9. na 7. místo v pořadí kategorie do 25 let.
Za Janem Hirtem, bojujícím v popředí celého závodu, se tak Michal Schlegel opět jednou stal v etapě druhým nejlepším cyklistou polské stáje CCC Sprandi Polkowice.
Přitom ještě v pondělí nezastíral, že má právě z této etapy obavy.
„Bylo to hrozně úmorné, pořád se jelo,“ vyprávěl, když už měl úterní porci dřiny zdárně za sebou. „Hned od začátku se lidé snažili odjet, takže se pod první kopec letělo průměrem skoro 50 km/h. Nepodařilo se mi dostat do úniku, ve kterém od nás byli Honza Hirt a Felix Grosschartner, ale nakonec to možná bylo i dobře. Vyčerpal bych se tam a dojeli by mě potom zhruba na stejném místě, kde později dojeli Felixe.“
Zůstal tedy v hlavním poli, z nějž postupně vykrystalizovala skupina největších favoritů. A on se jich stále držel.
„Už na Mortirolu se pole hodně nadělilo a došlo na selekci,“ popisoval Schlegel. „Mezi Mortirolem a Stelviem pak foukal dost nepříjemný vítr. Na Stelviu sice přišel ze začátku trochu oddych, jenže vzápětí zase rozjeli ostré tempo. Poslední dva kilometry pod vrcholem jsem měl co dělat, abych se tam udržel. Z vrcholu následoval rychlý sjezd a znovu přišel vítr.“
Při druhém úterním stoupání na Stelvio se Schlegel stále držel ve skupině favoritů, čítající tou dobou už jen něco málo přes dvacet hlav. „To byl moc dobrý pocit, protože ta skupina už vážně nebyla moc velká.“
Michal Schlegel, pátý nejmladší účastník letošního Gira, o volném dni u hotelu týmu CCC.
Z první „řady“ posléze sledoval také nečekaný útěk růžového Toma Dumoulina ze silnice do trávy.
„Nechápal jsem, co se děje,“ vypravěl. „Podíval jsem se na Rakušáka z Bory a říkám mu: Nešel si snad Dumoulin v tomhle nepříjemném tempu odskočit na záchod?“
Nemýlil se. Dumoulin si opravdu musel odskočit a vykonat potřebu.
Schlegel poté odpadl ze skupiny favoritů. Ještě chvíli se ji snažil dostihnout. „Ale když jsem je ztratil z dohledu, držel jsem si své tempo, abych se zase tolik nevyčerpal do dalších dnů a nějak to dojel se ctí.“
Dumoulin se při své zběsilé stíhací jízdě za NIbalim a spol. najednou objevil i za Schlegelem.
„Napadlo mě, že bych se ho chytnul a dotáhl se s ním zpátky,“ přiznal český cyklista. „Jenže když jsem viděl, jak kolem mě proletěl, zase mě ten nápad přešel. Má ohromný motor.“
Toho dne však i Michal Schlegel ̈získal cenně skalpy. „Koukal jsem, že předjíždím i Van Garderena,“ líčil. Za ním zůstali rovněž přední francoouzský vrchař Pierre Rolland, který ztratil 18 minut, nebo bývalý mistr světa Rui Costa, jenž ve svém černém dni zaostal za vítězným Nibalim o 24 minut.
Schlegel jich potratil třináct. Odložil kolo u týmového autobusu stáje CCC, parkujícího vedle bormijského fotbalového stadionu, vzal si banán a s Hirtem si mohli navzájem pogratulovat.
Už v dubnu vybojoval Schlegel celkově sedmé místo na závodě Kolem Chorvatska, kde navíc získal bílý dres nejlepšího mladíka, který se v Chorvatsku vyhlašoval v kategorii do 23 let.
Právě o bílý dres z podniků Grand Tour, kde je vypsán pro jezdce do 25 a nikoliv do 23 let, by jednou chtěl usilovat.
Ze šesti cyklistů, kteří jsou nyní v této kategorii na Giru před ním, bude první čtyřka Jungels, A. Yates, Formolo a Polanc v příští sezoně pro „bílé bitvy“ už příliš stará. Třiadvacet let je průběžně pátému Petillimu. Pouze šestému De Plusovi je stejně jako Schlegelovi jedenadvacet.
Ve stáji CCC má na rozdíl od Jana Hirta smlouvu ještě na další sezonu. A pokud polská formace opět obdrží divokou kartu na Giro, mohla by zde Schlegela v jeho bílé touze podporovat.
