„Zkusil jsem to,“ líčil český cyklista stáje Etixx-Quick Step po etapě. „Říkali mi do rádia, že 3,6 kilometru před cílem je malý kopeček, tak kdyby to šlo zkusit, tak ať neváhám. Mark (Cavendish) tam s námi v balíku už nebyl, takže jsem do toho nakonec šel sám.“
Proč to nevyšlo?
Celá ta rovina byla proti větru. A to je potom proti pelotonu těžké.
Ve chvíli, kdy jste byl 1 200 metrů dostižen, zvedl jste ruku.
To jen proto, aby mě peloton viděl a aby do mě nikdo nenajel.
Vypadalo to jako defekt.
No, ten to byl taky. Ale v nohách. (směje se)
Ale předtím musely být dobré, když jste se do úniku pustil, ne?
Říkal jsem si: Proč to nezkusit, škoda každé promarněné šance. Ale dnes to byla asi úplně nejtěžší etapa na Tour.
Nejtěžší?
Ani v jednu chvíli se balík nezastavil, furt se jelo ostré tempo. I wattově byla pro mě doopravdy nejtěžší.
Hráli jste v týmu na několik karet. Nejprve byli v úniku Trentin a Kwiatkowski, pak jste mohli sázet na spurt Cavendishe - a potom jste tu byl vy.
V podstatě to bylo naplánované tak, že uvidíme, jak na tom kdo bude. Existovala velká šance, že Mark dojede do cíle s námi. Ani nevím, kde zůstal. (Brit si později stěžoval na žaludeční potíže). Ale jakmile zaostal, dojet zpět do balíku bylo pro něj prakticky nemožné, protože Kaťuša rozjela pro Kristoffa doopravdy hodně ostré tempo.
Zdeněk Štybar (vpravo) hovoří týmovým kolegou a mistrem světa Michalem Kwiatkowským.
Už zítra před cílem v Gapu vjedete do Alp. Co od nich očekáváte?
Stejně jako v Pyrenejích zkusím ještě našetřit nějaké síly. Už mě ta Tour začíná doopravdy hodně bolet. Dneska ráno se mi hodně těžko vstávalo, ale pak jsem měl docela dobrý den. Člověk nikdy neví, jak bude nakonec jeho tělo reagovat. Může se vyvinout dobrá skupina, povést dobrý únik. Pokud budu mít síly, ještě to někde zkusím.
