Jaký jste vlastně měl předtím osobní výškový rekord?
Nejspíš odněkud z lyžování na ledovci. Možná je to 3 900 metrů z Aspenu. Každopádně jsem ho teď na Kilimandžáru výrazně překonal. Byl to pro mě úplně jiný zážitek než cokoliv předtím. Ve stanu jsem spal naposledy někdy v deseti letech. A teď jsme v něm přespávali pět nocí.
S nadsázkou to byl pro váš tým takový týdenní etapový „závod“?
Akorát s tím rozdílem, že když jsem přijel domů třeba z etapáku Kolem Romandie, dával jsem se dohromady dva dny. Po Kilimandžáru mi to trvalo deset dní. První tři dny poté, co jsme slezli dolů, jsem ještě byl docela v pohodě, zato potom úplně K. O.
Čtěte v sobotní MF DNES: Velký rozhovor s Romanem Kreuzigerem, o jeho nesložitějším roce kariéry, čekání na arbitráž i plánech do budoucna.
Podle tiskových zpráv týmu Tinkoff-Saxo jste měli při výšlapu jedno z nejhorších počasí, které v regionu za poslední dekádu panovalo. Opravdu bylo až tak zlé?
No, takhle to napsali... Ale je fakt, že první tři dny nám hodně propršely. O tom riziku jsme dopředu věděli, protože od 1. listopadu začíná v té oblasti sezona krátkých dešťů. Pršelo urputně celý den, byli jsme dost mokří a stany také neusychaly. Ale šerpové nám zároveň vykládali, že při klasických tropických deštích se korytem, kterým jsme stoupali, valí doslova řeka vody. Zato my jsme pořád ještě mohli jít po normální, i když mokré cestě.
Odměnou pak byly úžasné pohledy z vrcholu?
Určitě. Poslední dva dny se nám vyjasnilo, od 4 500 metrů jsme se ocitli nad mraky a viděli vrcholky okolních hor. Občas se otevřel i výhled daleko dolů. Jen foukal docela studený vítr.
Roman Kreuziger (zcela vlevo) zažil teambuldingový kemp stáje Saxo Bank Tinkoff už před dvěma lety na Kanárských ostrovech. Spolu s ním i (zleva) Nicholas Roche, Chris Anker Sörensen a Alberto Contador.
Poslední fázi výstupu jste absolvovali hluboko v noci?
Vyráželi jsme na ní kolem půlnoci. Měl jsem na hlavě i čelovku, ale nepoužíval ji, protože jak svítil měsíc, ani jsem ji nepotřeboval. A když jsme se potom ocitli na náhorní planině, vedoucí k vrcholu, právě začalo vycházet slunce. To bylo vážně krásné.
Dá se takový výstup z pohledu opotřebení svalů „v cíli“ přirovnat například k horským etapám na Tour?
Tohle bylo jiné. Tentokrát nešlo o to, abych na vrchol kdovíjak spěchal, spíš šlo o nastavení vlastního tempa. Po první hodině závěrečného výšlapu se naše sestava hodně natrhala. Ale každý se snažil jít s nějakou menší skupinkou, aby nezůstal úplně sám.
Jen Alberto Contador si zazávodil, že? Na vrcholu byl první.
To jo, Alberto, Vahlgren a Kiserlovski vzali ten výšlap trochu soutěžně. My jsme dorazili nahoru půl hodinu po nich, ale zpocení jsme byli taky. Šel jsem s Mickem Rogersem, Ivanem Basem a Bjarnem Riisem. Došli jsme tam ve chvíli, kdy zrovna vylézalo sluníčko, což bylo mnohem lepší než vystoupat tam ještě za tmy. Svalově jsem měl příjemný pocit, pohyb nahoru byl do tahu, takže mě tolik nezničil. Zato sejít pak z těch 5 900 metrů do tábora ve 4 800 metrech, tam si dvě hodiny odpočinout a pokračovat dál dolů do 3 000 metrů, byl doslova masakr na nohy.
Peter Sagan (v pláštěnce), Alberto Contador (uprostřed) a Roman Kreuziger (s kšiltovkou vpravo) se chystají na výstup na nejvyšší africkou horu Kilimandžáro.
A také na hlavu, ne? Nebolela vás kvůli rychlé změně nadmořské výšky?
Ta mě začala bolet právě až doma po návratu, na rozdíl od některých kolegů. V prvních chvílích po sejití to s mou hlavou až tak strašné nebylo, naopak ty otřesy na kolena a nohy byly mnohem horší. Myslel jsem, že mi odpadnou stehna.
Ze 72 aktérů teambuildingu jich na vrchol vystoupalo 51. Někteří členové vašeho týmu údajně své snažení vzdali až těsně pod vrcholem.
Už z tábora ve 4 800 metrech spousta lidí nevyrazila dál, zůstali ležet, protože jim bylo celou noc nevolno. A potom se hodně lidem začala totálně motat hlava mezi 5 000 a 5 600 metry. Najednou nevěděli, kde jsou, a museli je snášet níž. Bylo to tak, že i někteří závoďáci nahoru nevyšli, ale některé naše sekretářky ano. Když tam půjdete nahoru třeba vy, vezmete si nějaké diuretikum na ředění krve a půjde se vám líp. Jenže my si nic takového vzít nemůžeme, kvůli antidopingovým pravidlům.
