„Nebylo to těžké rozhodnutí, začátek sezony mě přesvědčil, že už se chci věnovat něčemu jinému, a to fyzioterapii. Už nechci nastavovat kůži a přijít k dalším zraněním,“ vysvětlila při slavnostním vyhlášení ankety v Praze.
V letošní rozlučkové sezoně se zúčastnila několika závodů evropského poháru, mimo jiné v pražských Řepích, v červenci pak v Brně získala titul mistryně republiky. Světové poháry už kvůli riziku zranění vynechávala.
„Světové poháry, mistrovství světa i olympiáda se jezdí z velkého starťáku, osmimetrového, kde člověk třikrát šlápne a jede padesát kilometrů v hodině a čeká ho první skok, který má třeba deset dvanáct metrů. To je věc, kterou nemáme u nás kde trénovat, a já už jsem na tom i párkrát spadla a udělala si úrazy, takže už ani psychicky se mi do toho nechce. Nemám už ten pohon, který by mě dohnal k tomu, že v těch osmi lidech se rozjedu naplno a půjdu do toho po hlavě,“ vysvětlovala už na jaře.
I tak letos slavila velkou medaili, na mistrovství světa ve fourcrossu skončila stříbrná. Také proto se chce této disciplíně věnovat i nadále. „Ve fourcrossu se cítím na kole komfortněji a myslím, že riziko zranění je nižší,“ míní.
Navíc věří, že po stříbrné medaili, kterou zopakovala své dosavadní maximum z roku 2012, pořád může jednou dosáhnout i na tu nejcennější. „Toho snu se určitě nevzdávám! Před mistrovstvím světa letos opravdu nebyl čas, měla jsem přesčasy v práci a pořádala jsem kemp pro děti. Ale věřím, že když najdu rytmus při změně životního stylu, kdy začnu chodit do práce, tak budu zvládat aspoň občas trénovat. Pak bych mohla být se zlatou Australankou Buchananovou konkurenceschopná,“ věří bikerka.
U bikrosu, ve kterém se stala vicemistryní světa v roce 2011, navíc zůstane jako trenérka v jesenickém oddíle. A velké výzvy, které si dosud dávala sama, teď může stavět před své svěřence. V klubu jí už možná roste nástupkyně, Eliška Bartůňková letos obhájila evropský bronz v kategorii do 16 let. „Věřím, že se nám ji podaří dostat do Tokia na olympijské hry.“
