Patnáctý, o 18 sekund za vítězným Mathieuem van der Poelem projel cílem Brabantského šípu. „A to jsem začal do cílového kopce najíždět dost zezadu, protože Gaspa (týmový kolega Enrico Gasparotto) byl odskočený ve skupince přede mnou a nechtěl jsem ho předtím sjíždět,“ vykládal Roman Kreuziger.
V průběhu závodu si vyzkoušel i některá stoupání po kostkách, na které rozhodně není expertem.
„Nejdřív jsem je jezdil středem, pak s ostatními u kraje. Na Flandry se zatím rozhodně nechystám,“ zasmál se jezdec stáje Dimension Data.
V neděli vás čeká Amstel Gold Race, vaše historicky nejúspěšnější klasika, kterou jste v roce 2013 vyhrál a loni tam dojel druhý. Jaký k ní máte vztah?
Myslel jsem si vždycky, že by mi měl víc svědčit Lutych, ale na Amstelu se mi daří, i když je to takový bláznivý závod.
Bláznivý? Čím?
Stylem, jak se na Amstelu závodí. Vyspurtujete kopec, dáte rychlý sjezd téměř bez šlapání, pak znovu spurtujete za zatáčkami i po rovině. Dochází k neustálému nastupování a změnám rytmu. Právě proto byl pro mě před Amstelem výborným testem Brabantský šíp, který je ještě trochu víc poblázněný.
Příští týden ve středu pak přijde na řadu Valonský šíp. Ten jste měl z ardenských klasik nejméně rád, občas jste dokonce uvažoval, že ho ani nepojedete. Ale loni jste na Valonském šípu skončil čtvrtý. Takže i tam se dokážete prosadit.
Loni jsem měl na klasiky fantastickou formu a povedlo se mi cílovou Mur de Huy dobře vyjet. Uvidíme, jak to půjde letos. Pořád jde o závod, který mi z těch tří sedí nejmíň, a o moji nejméně oblíbenou ardenskou klasiku.
Proč?
Je to kratší závod, do 200 kilometrů. Takže závodníků, kteří ke konci dokáží dobře zajet, je mnohem víc. Koncovka na Mur de Huy je potom jiná, než kdyby se začalo nastupovat až po 230 kilometrech. Nikdy nebudu na Valonském šípu v pozici Alaphilippa. Ale pokud mám formu, do první patnáctky bych se tu měl pohybovat.
Vyvrcholením ardenských klasik pak pro vás bude čtvrtý Monument sezony Lutych - Bastogne - Lutych. Na něm už dlouho toužíte po stupních vítězů.
A nejlépe jsem zatím skončil čtvrtý. Tehdy ujel Gilbert s bratry Schleckovými a mně to uteklo o kousek. Ale kvůli různým pádům a dojížděním mám zároveň na Lutych i vzpomínky, které nejsou zrovna pozitivní.
Jaké ambice na něm budete mít letos?
Pořád věřím, že tam jsem schopný zajet nějaký hodně dobrý výsledek. Jen ty závody jsou čím dál víc svázané taktikou. Ještě se mi nesešlo, abych měl na Lutychu k sobě tým. Letos to bude jiné, budeme tam v podobné pozici s Enrikem Gasparottem. On je rychlý, třeba budu muset pomoci v závěru jemu, ale to se vše uvidí po předchozích dvou klasikách, jak se kdo budeme cítit. Když tam pojedeme v koncovce ve dvou, můžeme udělat dobrý blok, jaký měli loni v Astaně na Ardenách Fuglsang s Valgrenem. To by mohlo fungovat.
Také Michael Valgren už letos závodí s vámi ve stejném týmu. Jste tedy v Ardenách tři lídři. Můžete jet v podobném duchu jako Quick-Step na kostkách a teprve v průběhu závodu se rozhodnout, kdo bude hlavním lídrem.
Já i Gaspa jsme teď na Brabantském šípu ukázali, že jsme na tom dobře. Valgren naopak letos trochu bojuje s kondicí a v posledních závodech nevypadal úplně nadějně. Před Amstelem budeme na týmovém mítinku řešit, aby k nám byl otevřený a řekl nám, jak na tom opravdu je. Je důležité, abychom k sobě byli upřímní a nezávodili proti sobě, ale abychom zajeli jako tým nějaký výsledek. To si musí také uvědomit, přestože je mladý a určitě bude ambiciózní, když ponese coby obhájce titulu na dresu číslo jedna.
Před rokem na Amstelu - zleva druhý Kreuziger, vítěz Valgren, třetí Gasparotto. Nyní se všichni tři sešli v dresu Dimension Data:
El Dimension Data ha fichado a Kreuziger, Valgren y Gasparotto. Realmente quieren ganar la Amstel Gold Race ✌️ https://t.co/KyDY0iR8rp
Pomáhá vám k větší otevřenosti, že se všichni tři výborně znáte? S Valgrenem jste bydlel na pokoji předloni na Tour a s Gasparottem jste kamarádi skoro patnáct let.
Určitě to pomáhá. Samozřejmě, že bychom tam všichni tři chtěli vepředu být, ale Valgren ví, že měl složité jaro a zatím mu to moc nešlo. Náš tým potřebuje kvůli bodům do žebříčku dobrý výsledek, nejlépe s více lidmi v popředí než jen s jedním. Takže kdybychom tam ve finále zůstali já i Gaspa a sebrali co nejvíc bodů, bude to jen dobře. Ano, pojedeme trochu jako Quick-Step, čtyři lidi nám budou pomáhat a tři budeme nachystaní pro závěr. A v něm si budeme muset říci, kdo z nás je na tom nejlíp, a pojede se na něj.
Jak to domlouvání bude fungovat? Vyřešíte si to sami mezi sebou? Nebo rozhodne sportovní ředitel?
Padesát kilometrů před cílem si řekneme, jak na tom kdo jsme. V tu chvíli už poznáte, jestli máte dobrý den nebo ne. Víte, kolik vás zatím závod stál energie a jak se cítíte. Těch padesát kiláků je bod, kdy bychom měli určit finální strategii.
Za tolik let v profipelotonu jste určitě zažil i situace, kdy lídr týmu nepřiznal, že se necítí nejlépe a myslel poněkud sobecky jen na sebe.
Jenže když to takový závodník nepřizná na 200. kilometru a potom na 215. kiláku odpadne, tak si akorát podřízne důvěru u dalších lidí z týmu před dalšími závody. Sezona je dlouhá, vyplatí se vám být opravdu otevřený i kvůli vlastní budoucnosti.
Protože jinak vám tým v těch dalších závodech přestane věřit...
Jednoznačně.
Enrico Gasparotto byl v cíli Brabantského šípu na 7. místě (na snímku), Roman Kreuziger přijel patnáctý:
"We are coming out of an unsuccessful period & this is a good start to our Ardennes campaign. Also, it’s important for my team mates, now they know they can trust that I can be there in the mix, fighting for good results." - @enrigasparotto ✋ Report: https://t.co/3l4P3VuQun https://t.co/QWPrWTLTpG
Po vašich úvodních startech v sezoně jste říkal, že čísla z počítače jsou dobrá, ale výsledky nemáte zatím takové, jaké jste si představovali. Našli jste, na co se musíte zaměřit?
Já hlavně věděl, že mým prvním velkým cílem sezony jsou Ardeny, a k nim jsme vše směřovali od začátku roku. Na Brabantském šípu jsem ve středu viděl, že se v popředí dokážu držet a že mohu být před Amstelem klidný. Takový Valverde závodí o nejvyšší příčky naplno od prvního startu v sezoně až do posledního, ale já jsem spíš typem, který preferuje připravit se na dva nebo na tři cíle v roce. Speciálně jak stárnu.
Abyste déle vydržel?
Ano, k tomu je postupné plánování a gradování formy lepší. Víme, proč jsem bouchnul v jedné etapě na Tirrenu-Adriatiku. I ostatní závody jsme si zanalyzovali. Nemáme důvod k panice, protože v přípravě probíhalo všechno tak, jak mělo.
Mění se ta příprava v porovnání s dobou například před pěti lety?
O dost víc se používá posilovna, abyste byli výbušní.
Navyšujete v ní objem práce i absolutní zátěže?
Ano, je to teď hodně silový trénink, při kterém se daleko víc než dříve používají posilovací stroje, ačkoliv teď před klasikami raději neděláme moc opakování. Něco nazvedáme a hned jdeme na kolo, abychom to vstřebali. Každopádně celá cyklistika se za poslední roky hrozně změnila. První velká změna nastala mezi lety 2006 a 2011, ale teď mezi rokem 2017 a dneškem se změnila ještě mnohem více.
Čím nejvíce?
Je strašně vyrovnaná, jednou vám to ujede a máte smůlu. Mnohem víc jezdců je profesionálnějších než dřív. Týmy je drží víc pod dohledem, trénuje se mnohem víc kontrolovaně, všichni jsou od ledna do října hubení na maximu.
Což může přinášet pozitiva i negativa, že?
Já říkám, že takový přístup není na dlouhodobou cyklistiku a že ty lidi takovými požadavky odpálí psychicky. Nejde být na maximu 10 měsíců v roce, takhle to vydržíte dělat pět let a potom vyhoříte. Pořád si myslím, že standardní cesta, tedy připravit se na pár závodů v roce a postupně gradovat formu, je z dlouhodobého hlediska rozhodně lepší. Pro mě ano. Přece jen už nějaké roky mám a ještě bych pár let rád závodil. Musím proto nakládat rozumně se svým tělem. Možná bude znít špatně, když teď řeknu, že nechci být celý rok v popředí, ale stále mi připadá rozumnější připravit se na pár závodů, o kterých víte, že na nich můžete uspět, a v těch dalších spíš pomáhat týmu.
Hovořil jste i o nutnosti zůstat čerstvý v hlavě. Pomáhá vám k tomu, že když jste s manželkou a dcerami, dokážete od cyklistiky vypnout?
Určitě je to dobré. Míša cyklistikou žije, stojí stoprocentně na mé straně. A to vypnutí s holkama je sice občas na hlavu, protože s dětmi to někdy bývá náročné, ale rozhodně jde pro mě o příjemné zpestření. Nepřemýšlím potom tolik o cyklistice.
