Hromadný závod na mistrovství světa se jede za necelé tři týdny. Co se dá za tu dobu stihnout?
Momentálně musím strávit tu náročnou cestu z Kanady (Kreuziger tam objel dvě klasiky - v Québeku skončil 47., v Montrealu 42.), pak se vrhnu zpátky do tréninku. Rezervy samozřejmě jsou, ale v Kanadě jsem udělal další výkonnostní posun. Ubíráme se správným směrem.
Už jste přemýšlel o taktice pro hromadný závod?
Bude hodně záležet na první hodině závodu, jak se bude vyvíjet. Když budou odskakovat velké skupiny, bude pro nás lepší mít vepředu Zdeňka Štybara třeba i s Pepou Černým a ten zbytek týmu pak kolem mě.
Hodně nablízku by vám měl být Jan Hirt, momentálně bojující na španělské Vueltě.
V horských dojezdech teď vypadal nadějně, tak snad si po Vueltě orazí. Zdravotní problémy ze startu sezony jsou pryč, je vidět, že se postupně rozjíždí. Určitě může být člověkem, který tam může zůstat až do pozdního finále. Jako vrchař má své kvality, takže by mi měl být k ruce v posledních dvou třech kolech. Zbytek týmu budeme využívat hlavně předtím, kdy se bude projíždět centrem Innsbrucku.
V tu chvíli by se o vás měli starat hlavně Karel Hník a Michael Kukrle.
Tým bude hodně vyrovnaný. Karel Hník letos neměl úplně nejlepší sezonu, ale postupně se začal rozjíždět. Věřím, že je v těch těžkých závodech schopný tam být. V každém kole bude důležité najet do toho kopce trochu vepředu, aby se člověk mohl v jeho průběhu trochu stáhnout a šetřit energii.
Bude český národní tým podobně aktivní jako loni v Bergenu?
To asi nejde srovnávat, oba okruhy jsou úplně jiné. V Bergenu bylo výhodou pohybovat se v popředí, sedět tam bez zbytečného stresu. V Innsbrucku to bude spíš na jiných týmech. My můžeme jet kolem třicátého čtyřicátého místa, silnice jsou tam široké, nejsou moc nebezpečné a nejsou tam ani takové ty mrtvé zatáčky, ze kterých musíte sprintovat. Všechno je poměrně plynulé. Proto nemusíme být vidět tak jako loni, musíme být vidět v závěru.
Okruh jste si projel už v průběhu června. Jaký je?
Projel, abych věděl, co mě čeká. Díky tomu jsme věděli, jaký typ kopců trénovat, jaké intenzity. Teď máme ještě v plánu se Štybym, Karlem Hníkem a dalšími tréninkový kemp v Itálii a jeden den pojedeme na okruh, abychom ho měli v paměti a věděli, na co si dát pozor. Ale ta trať je vlastně docela jednoduchá. V kopci bude záležet, jestli bude foukat, sjezd z něj není nijak technický, jen rychlý. Bude to hodně o tom mít k sobě lidi a být ve správné pozici.
Jaké počasí byste si pro závod přál?
Nemusí být 25 stupňů, ale kdyby bylo 5 stupňů a k tomu pršelo, pro nikoho by to nebylo příjemné. Byl by to hodně dlouhý den, který by se ještě zpomalil. Takže klidně chladno, ale aspoň sucho.
Roman Kreuziger (i s dcerou Viktorií) na nejvyšším stupínku po výhře v závodě Pro Ötztaler 5500.
Loni jste touhle dobou vyhrál rakouský jednorázový závod PRO Ötztaler, kde jste musel zdolat 5 500 výškových metrů.
A teď v Kanadě jsme na nějakých 200 kilometrech nastoupali 3 800 metrů. Ale mistrovství světa je ještě o 70 kilometrů delší. Zdálo by se, že intenzitou je to podobné, ale není. V Kanadě mají kopce dva tři kilometry. Jsou kratší a prudší. V Rakousku je na okruhu jeden dlouhý kopec, zbytek je po rovině.
S jakými ambicemi na šampionát vyrazíte?
Jsem nohama pevně na zemi. Bylo by hezké mít medaili, ale neříkám, že si pro ni jedu. Konkurence je obrovská a těžko odhadovat, jak se v daný den budu cítit. Desítka je reálná, což potvrdily i závody v Ardenách na jaře. A pak to bude o detailech. Když mi to sedne, můžu pomýšlet i výš. Bude hodně záležet na tom, kdo našetří nejvíc sil do konce závodu.
Vyhraje podle vás klasikář, nebo klasický vrchař?
To záleží na tom, jak se bude závodit. Okruh je natolik těžký, že se lidé možná budou bát závodit a bude to dlouho kontrolované. Pak ale hrozí, že když ten dlouhý kopec přejede i Peter Sagan, tak může přejet i krátký. Úplně bych ho nepodceňoval. Pokud se dostane z toho pádu na Tour, může bojovat i o čtvrtý titul.
Kdo další bude nebezpečný?
Může to být závod klasikářů, Greg van Avermaet teď v Kanadě prokazoval skvělou výkonnost v kopcích. Roli bude hrát taky počasí, na konci září může být hrozně a v tu chvíli bych jako hlavního favorita řadil Tima Wellense, který v tomhle počasí umí skvěle. Vítěze vidím spíš z lidí, kteří jeli kanadské klasiky, než z těch, kteří jedou Vueltu. I přesto že je po ní 14 dní na odpočinek, nemyslím si, že si z ní dokážete úplně orazit. Tedy pokud ji nejedete jako Adam Yates, který jezdí v grupetu i přesto, že jeho bratr vlastní trikot lídra.
