V pasáži za vesničkou Salcedo je cílové stoupání 22procentní. A oni mají už šest vrcholků 16. etapy v nohách.
„Ermita de Alba je kladivo,“ tvrdí o tom sedmém a rozhodujícím Javier Guillén, ředitel cyklistické Vuelty.
5010 výškových metrů bylo na jejím pondělním menu. Šíleně tuhá porce.
Na uzounké silničce v asturijských horách kladivo buší v závěru etapy do svalů skupiny favoritů. Mikel Landa z Astany plní úkol, který mu tým uložil - vysokým tempem přivést ostatní do úzkých, aby nikdo nemohl nastoupit. Fabio Aru visí na konci skupiny, Tom Dumoulin mírně ztrácí.
Ale šest stovek metrů před metou vyráží vpřed muž, na kterého všichni čekali.
Joaquim Rodríguez, lídr týmu Kaťuša.
Veškerou sílu svých 60 kil vkládá Španěl do útoku. Marně ho stíhá Aru, jezdec v červeném trikotu lídra závodu. V cíli je Ital o dvě vteřiny později.
Vuelta hlásí: převlékat.
Teď vede o vteřinu Rodríguez.
Je mu 36 let a cítí: Mám možná poslední šanci vyhrát Grand Tour. Kdy jindy, když ne teď? Froome a Nibali se sami odrovnali, Valverde a Quintana jsou vyčerpáni, Aru už není tak dominantní.
Rodríguez se naopak usmívá, mává z pódia a říká: „Já se cítím dobře.“
V neděli za ním přišel Federico Bahamontés, legendární Orel z Toleda a šampion Tour 1959, kterou ovládl coby první Španěl v historii.
„Víš ty co? Tuhle Vueltu vyhraješ,“ řekl Rodríguezovi někdejší král hor.
„Proč si to myslíš?“
„Protože máš stejné vítězné číslo jako kdysi já. A protože jsi i ty tak velkým fanouškem FC Barcelona.“
Katalánec, který na masáže pravidelně chodí v dresu Barcelony, se zasmál: „Tak doufám, že to bude pravda.“
Kdyby to ale šlo tak snadno. Vždyť kolikrát v kariéře už sahal po vysněném titulu. A kolikrát ho ztratil.
Vedl Vueltu 2010 před Nibalim. Jenže pak prožil zoufalou časovku v Peňafielu, zaostal o šest minut.
Vedl také Giro 2012. Opět v časovce jej však v poslední den závodu o vítězství obral Kanaďan Hesjedal, o pouhých 16 vteřin.
Byl nejsilnější rovněž na Vueltě 2012, než ho Contador vysvlékl z červeného dresu útokem ve zdánlivě tranzitní etapě na Fuente Dé.
Předloni si pro změnu ve Florencii ujížděl pro titul mistra světa. Jenže těsně před cílem jeho reprezentační kolega Valverde umožnil, aby se k němu „přitáhl“ Portugalec Rui Costa - a ten Rodrígueze přespurtoval.
Když v minulé sezoně skončil na Vueltě čtvrtý, smutně pronesl: „Asi mi vítězství na Grand Tour není souzeno.“
Snad i proto nyní opatrně říká: „Chci vyhrát, ale bude to velmi komplikované. Zůstávám klidný.“
Stejně jako Quintana, Valverde či Majka má za sebou celou Tour, kde ovládl dvě etapy. „Ale nejel jsem tam o pódium. Kdybych tehdy naháněl Frooma a Quintanu, byl bych tady v horší pozici,“ připouští.
V neděli dvakrát udeřil na rampách Alto de Sotres, vyhrál etapu a přiblížil se na vteřinu Aruovi.
V pondělí na Ermita de Alba už Itala vysvlékl. Španělští novináři v tiskovém středisku opět nadšeně mlátili do stolu.
Dočká se konečně?
Jak dlouho udrží červený dres? Až do Madridu?
„Jednu jistotu mám. Zítra mě z něj nikdo nevysleče,“ připomene úterní volný den v Burgosu.
V Rodríguezově kariéře jako by vše přicházelo pozdě. Do 29 let byl jen pomocníkem Valverdeho ve stáji Caisse d’Epargne. Do 30 let nikdy nejel Tour. Teprve ve stáji Kaťuša jej nechali vyniknout. A on se jim odvděčoval.
Pro celý peloton je Puritem nebo-li Doutníkem. Přezdívku si vysloužil coby 21letý mladík v týmu ONCE, kam přišel s Albertem Contadorem. Když při kempu ujížděl ve stoupání starším kolegům, naznačoval jim gestem, že si je „vykouřil“. Načež od nich dostal při týmové večeři za úkol vykouřit skutečný doutník.
O patnáct let později sympatický veterán Rodríguez před třetím týdnem Vuelty prohlásil: „Doutnák je zapálen. Začíná hra o vteřiny.“
Ve středu však čeká v Burgosu disciplína, která pro něj bývala Achillovou patou. Dlouhá rovinatá časovka. A v ní se utká nejen s Fabiem Aruem, ale také s bronzovým časovkářem z mistrovství světa Tomem Dumoulinem.
V kopcích Asturie jim zůstal Nizozemec na dostřel, zaostává jen o 1:51 minuty.
Je před nimi 38,7 kilometru boje proti chronometru.
A Dumoulin je teď na tahu.
