Tony Martin, trojnásobný mistr světa v časovce, si na talířku nese tři vajíčka natvrdo. Pak do dveří vpadne hvězdný klasikář Tom Boonen s potetovaným předloktím. Zarostlý „Krakonoš“ Mark Cavendish má modrou košili upnutou až ke krku a na hlavě kšiltovku jako teenager. A mistra světa Michala Kwiatkowského by v davu nepoznali, jak je drobný.
Začíná den profesionálních cyklistů přední světové stáje. „Máme 27 závodníků dvanácti různých národností,“ chlubí se manažer Patrick Lefevere na soustředění ve Španělsku a hned nalinkuje, jak bude sezona 2015 vypadat: „Cílem je dělat to, co poslední roky – co nejvíc vyhrávat.“ Zdeněk Štybar s Petrem Vakočem, Češi v belgickém týmu, mají tyto sny pomoci naplňovat.
Je deset dopoledne, slunce dávno vykouklo zpoza skalního masivu Peňón de Ifac a moře šumí opodál. Mluvčí stáje Alessandro Tegner mrkne k obloze. „Chtěl jsem o dva tři stupně navíc, ale tam nahoře prý měli něco důležitějšího,“ směje se. Partě v bleděmodrých dresech musí k tréninku stačit 13 stupňů.
Alessandro, už máme zpoždění
Mechanik Franck v černé zástěře nasazuje na řídítka omotávku a říká: „Naštěstí je černá, takže pokud nepřijde pád, nemusíme ji moc často měnit.“ Štybarovo kolo už stojí připravené v garáži a Franck říká: „I co se týká kola, je Zdeněk perfekcionista. On, Terpstra a Cavendish. Ostatní jsou... No, v pohodě.“
LADÍME. Mechanici cyklistického týmu Etixx - Quick-Step chystají stroje závodníků před dalším tréninkem v okolí Calpe.
Tornado Tom, zní nápis na rámu obra Boonena. Šampion Kwiatkowski dorazí v duhovém dresu světového šampiona a na „květinovém“ kole, Štybar v trikotu českého mistra. „Hej, Alessandro, už máme pět minut zpoždění,“ houkne
netrpělivý Boonen na mluvčího.
O den dřív absolvovali závodníci šestihodinovou dřinu, tentokrát je čeká 50kilometrový „odpočinek“. Vyprahlou pustinou v Katalánsku, kde vládnou olivovníky a opuštěná stavení se bělají na vršcích. Stejně jako sádra na Vakočově zápěstí.
A ZASE SÁM. Český cyklista Petr Vakoč si o Vánocích zlomil na horském kole ruku a při týmovém soustředění raději trénoval o samotě.
„Po Vánocích jsem si nadělil zlomeninu hráškové kosti. Trénoval jsem na horském kole, byl tam zmrzlý potok a letěl jsem přes řídítka,“ líčí český mladík a raději zůstane v hotelu. Ruka ještě není natolik v pořádku, aby jízdou ve skupině neohrozil sebe ani smečku hvězd.
„Jedeme?“ zvolá René Andrle, náš průvodce a zároveň sportovní ředitel stáje AWT-Greenway, farmy Etixxu. Jeho mladíci z třetidivizního týmu mají jednou nahradit současné superstars. Zatím okukují, jak se velká cyklistika dělá.
Za kruhovým objezdem stojí hotel Diamante Beach. „Sem jezdí Contador. A teď je tu Astana,“ ukáže Andrle. Pobřeží u Calpe je oblíbenou destinací řady týmů. Kvůli stálému klimatu i ideálním terénům.
„Jsou tu velké kopce,“ říká Andrle. Jeho kluci v tréninku šplhali na Col de Rates. „A ten je těžký! Nebo Aitana, která je na Vueltě. To je stoupání vojenským pásmem, mezi satelity,“ popisuje. „Ale celý rok bych tady nevydržel,“ kroutí hlavou Štybar. „Jste tu furt v kopcích. V pátek jsme nastoupali 3 200 metrů.“
Přesto právě sem míří i týmy BMC či Europcar. A Abraham Olano, španělský mistr světa a bývalý Andrleho kolega z týmu Once, tu má rezidenci. „Jezdíme sem kvůli počasí a i cena hotelu je výborná,“ ujistí český sportovní ředitel. Místo 150 eur, což je běžná taxa za čtyřhvězdičkový luxus, platí třetinu. „A maximálně se snaží. Prádlo? V pět je donesete, v devět bude vypráno.“
Rameno pořád není dobré
Tony Martin je vyhlášený tempař a teď vede balík kolegů. Vedle šlape duhový dres, a když cyklisté v jednom ze stoupání míjejí fotografy a televizní štáby, ozve se ze skupiny vtípek: Kde je ta žena, kterou hledám?
Tři tisíce kilometrů je běžná měsíční porce profesionálů, tentokrát však jde jen o to ukázat světu nové dresy. Když později Štybar po dvou hodinách v sedle u hotelu odevzdá masérovi své bidony, řekne mu: „Ani jsem se nenapil.“
DO PRÁCE. Zdeněk Štybar (vlevo), belgický čahoun Stijn Vandenbergh a časovkářské eso Tony Martin (vpravo) tuší, jaká dřina je v dalším tréninku čeká.
Jinak už ale toto soustředění není jen nudný objemový trénink. „Jezdí se hodně rychle,“ potvrdí Andrle. Však už příští víkend se rozjede závodní sezona. Austrálie, Argentina, Omán...
„Já začnu na Murcii, Almérii a Algarve. Pak pojedu Strade Bianche a místo loňského Nice si dám Tirreno,“ prozradí Štybar. Taková skladba má být testem před jarními klasikami.
„Myslím, že jsem na tom s kilometry líp než loni, to jsem hodně závodil v cyklokrosu.“ Se starty v terénu je však od závodu v Ardooie konec, pádem poškozené vazy v rameni otřesy nesnesou. „Pořád to není dobré,“ smutní. „Jednou mi kluci neukázali díru v silnici a z toho nárazu jsem se vzpamatovával snad 10 kilometrů.“
Teď někteří závodníci zastavují, aby si odskočili, Cavendish s Martinem jdou do trháku. „Cavendish vytáhl nové tretry, má nohu číslo 40,“ diví se Andrle.
HVĚZDY. Ital Trentin, Brit Cavendish, český šampion Štybar a Belgičan Boonen se v Calpe chystají na první závodní prověrky sezony.
Peloton zastaví u školky v zapomenuté vesničce Llíber a děti se lepí na plot, aby mohly cyklistické hvězdy aspoň chvíli obdivovat. „Hezký, co? Potěšili je,“ pronese Andrle, ale pak si všimne: „Aha, tak ona byla červená na semaforu.“
A jsou v cíli. O den blíž k prvnímu závodu. „Jdu se osprchnout,“ loučí se Štybar, a když se vyzouvá z treter, sleduje rozladěného Cavendishe, který přeměřuje sklon řadicích pák. Něco je jinak. „Vždycky si všechno upravuje sám. Je výjimka,“ říká mechanik. „Imbus pětku,“ žádá Brit vhodný klíč a montuje. K dokonalosti i své spokojenosti.
Teď už je to perfektní, Marku? ptáme se. „Myslím, že jo,“ kývne.
