Když Julian Alaphilippe minulou středu vyhrál Valonský šíp, nezvedl radostí ruce nad hlavu. Nebyl si totiž jistý, že vyhrál.
Oslavné gesto předvedl až v neděli na Lutych-Bastogne-Lutych, kde…
…nevyhrál.
Dojel čtvrtý, ale radoval se z triumfu týmového kolegy Boba Jungelse. I z toho je jasně patrné, jak takzvaná Vlčí smečka, jak si cyklisté Quick-Stepu přezdívají, funguje.
Jungels přes svůj nesporný talent nepatřil v neděli k největším favoritům. Měl podporovat právě Alaphilippa, případně Philippa Gilberta.
Jenže právě na tom vydělal.
Nebyl pod takovým dohledem favoritů, a belgická stáj tak znovu mohla hrát na dvě karty. I když vlastně tak trochu dílem náhody.
Vždyť Jungelsův útok žádným útokem ani nebyl. Na Roche-aux-Faucons dojel unikajícího Sergia Henaa a sám poté pokračoval v nastoleném tempu.
Když se po pár vteřinách ohlédl zpět, zjistil, že za ním nikdo není. „A to jsem vůbec nečekal. Slyšel jsem pak ale ve sluchátku sportovního ředitele, jak mě povzbuzuje: Jeď, jeď, jeď!“ popisoval pětadvacetiletý Lucemburčan.
A tak jel. Zatímco ostatní favorité po sobě pokukovali, on postupně navyšoval svůj náskok na 20, 30, 40 a 50 vteřin. Také díky Francouzi Alaphilippovi, který pokrýval nástupy dalších favoritů a který se snažil bourat tempo stíhací skupiny.
Díky tomu mohli oba nadějní cyklisté v minulém týdnu prožít životní triumfy – Alaphilippe na Valonském šípu a Jungels na Lutychu.
Just woke up and realised that we had the best week of our careers...Fléche Wallone ✅ Liège-Bastogne Liège ✅ https://t.co/Eb19WGsYjJ
Bylo to přitom teprve podruhé, co jeden tým ovládl v témže roce tyto dvě klasiky se dvěma různými cyklisty. V roce 1994 se to samé povedlo stáji Gewiss s Morenem Arentinem a Jevgenijem Berzinem.
I proto Quick-Step prožil nezapomenutelné jaro.
Nikdo nežárlí
Už 20 let v jeho čele stojí Patrick Lefevere. Třiašedesátiletý bard prožíval v minulosti výhry Johana Museeuwa, Toma Boonena, ale až nyní dosáhl se svým týmem takřka dokonalosti.
„Je to pro mě opravdu nejlepší jaro v kariéře. Dokázali jsme něco úžasného, navíc s mladým týmem a ještě stylem, kdy všichni bojovali za toho druhého. To je něco, co mě dojímá i přesto, že už jsem starý chlap,“ rozplýval se.
V neděli své síly v Lutychu obětovali Philippe Gilbert s Alaphilippem jen proto, aby měl Jungels šanci vyhrát.
Tenhle styl závodění jsme přitom u Quick-Stepu vídali během celého jara.
Niki Terpstra se na pomoc Gilberta a Zdeňka Štybara mohl spolehnout na závodě Kolem Flander.
„Oba hráli v mém vítězství velkou roli. Opravdu velkou. Když náhodou skupina spolupracovala, kluci narušili tempo. Sám vím, jak to může být otravné,“ cenil si pak práce svých týmových kolegů Terpstra.
V CÍLI. Yves Lampaert ovládl worldtourovou klasiku Dwars door Vlaanderen.
Yves Lampaert se na pomoc kamarádů v modrých dresech mohl spolehnout na Dwaars door Vlaanderem. A mohli bychom pokračovat…
„Na Omloop Het Nieuwsblad, Kuurne-Brusel-Kuurne a Milán-San Remo se nám zase vůbec nedařilo. Ale co jsme udělali? Dál jsme útočili a vítězili na dalších klasikách,“ připomíná Lefevere.
Quick-Step často těžil ze své početní převahy. V prořídlé skupině favoritů měl na konci závodu většinou čtyři a více cyklistů.
„A když pak vidíte, jak je taková legenda jako Gilbert schopná obětovat se pro ostatní, aby měli šanci vyhrát… tohle je přesně ten koncept našeho týmu. Nikdo tady na sebe nežárlí. Když uvidím někoho žárlit, okamžitě půjde z týmu,“ říká důrazně Lefevere.
Jiný Quick-Step
V minulých letech bylo přitom Quick-Stepu často vyčítáno, že sice disponuje početní převahou v rozhodujících pasážích závodu, ale nedokáže ji využít.
Cyklisté v modrých dresech ne vždycky úplně spolupracovali. Občas zvítězila sobeckost, kdy každý z lídrů chtěl být tím, kdo slavnou klasiku vyhraje.
Až letos se tenhle pohled na závodění změnil. A značně se vyplatil!
Stačí na chvíli nechat promluvit čísla.
Quick-Step v roce 2018: 28 cyklistů, 27 výher (z toho 12 ve World Tour) s 12 různými cyklisty (Alaphilippe, Mas, Jakobsen, Terpstra, Lampaert, Schachmann, Hodeg, Cavagna, Viviani, Gaviria, Richeze). Druhý Sky má letos patnáct výher, třetí Movistar čtrnáct.
Quick Step, spring classics Le Samyn — Terpstra DdWV — Cavagna Nokere Koerse — Jakobsen Handzame — Hodeg 3d De Panne — Viviani E3 Harelbeke — Terpstra Dwars door Vlaanderen — Lampaert Ronde van Vlaanderen — Terpstra Scheldeprijs — Jakobsen FW — Alaphilippe LBL — Jungels
Od 27. února a triumfu Terpstry na Le Samyn až po nedělní Lutych ovládl Quick-Step celkem 11 klasik, čímž vytvořil nový rekord.
S prázdnýma rukama přitom jaro dokončili takoví borci jako Gilbert nebo Štybar.
„Tak trochu očekávám, že Quick-Step vyhraje i nedělní závod formule 1,“ napsal v nadsázce jeden z fanoušků na Twitteru.
Týmový duch hrál během letošního jara v belgickém týmu zásadní roli.
„Tajemstvím Quick-Stepu je jeho atmosféra. Jsme víc než jen tým, jsme rodina, parta skvělých kamarádů. Víme, že si navzájem můžeme věřit,“ říká Bob Jungels.
Jeho vítězství v neděli kromě Alaphilippa prožíval také Enric Mas. „Přísahám, že když jsem projížděl cílem, tekly mi slzy po tváři. Jsem pyšný na to, že můžu být součástí tohohle týmu,“ popisoval 81. muž poslední ardenské klasiky.
I swear I had tears in my eyes when I crossed the finish line. VERY proud to be a member of @quickstepteam https://t.co/jZ4Ip9YbPU
Jistě, silniční cyklistika je individuálním sportem, ale individuálním zůstává jen do té doby, dokud se můžete spolehnout na svůj tým. Bez něj nikdy nic nevyhrajete.
A v Quick-Stepu se letos na sebe navzájem spolehnout mohli.
„Takhle to u nás opravdu chodí. Když stojíme na startu, stojíme tam jako tým. Všichni společně jdeme za vítězstvím. Je jedno, jestli vyhraje Gilbert, Terpstra, Štybar, nebo kdokoliv jiný. Důležitá je pro nás výhra,“ říká sportovní ředitel Brian Holm.
Od roku 2003 vyhrála belgická sestava sedmkrát Flandry, šestkrát Dwaars door Vlaanderen, E3 Harelbeke a Kuurne-Brusel-Kuurne, pětkrát Paříž-Roubaix, třikrát Gent-Wevelgem, dvakrát Milán-San Remo, Omloop Het Nieuwsblad a Amstel Gold Race a jednou Valonský šíp a Lutych-Bastogne-Lutych.
Žádná další stáj se takovou sbírkou triumfů z klasik nemůže pochlubit.
Ani se jí neblíží.
„Lepší než letos už asi nemůžeme být. Vlastně… na úterý svolám tiskovou konferenci, kde oznámíme, že končíme na vrcholu,“ smál se Lefevere.
A pokračoval: „Když skončil Johan Museeuw, lidé si mysleli, že máme problém. To samé loni po konci Toma Boonena. Vypadalo to, že budeme tým s amputovanou nohou, ale ukázalo se, že máme kluky, kteří si s tím dokážou poradit.“
Nejenom to, bez Boonena Quick-Step prožil nejlepší jaro své historie.
