Právě takovou příhodu prožil biker Jan Kopka z Jablonce, vítěz letošního ročníku.
"Nic drsnějšího jsem nejel, jde o život," líčí 43letý dobrodruh.
Moc dobře věděl, do čeho jde. Štreku dlouhou 1800 kilometrů, kterou absolvují i psí spřežení, chodci či lyžaři, se už jednou pokusil zdolat. Před čtyřmi lety musel vzdát. A byl rád, že přežil. "Zachraňovali mě Eskymáci," vzpomíná bývalý cyklistický profesionál.
Teď se vrátil zkušenější a odolnější. Po 23 dnech, 2 hodinách a 42 minutách ho vítali obyvatelé městečka Nome v cíli. Kromě něj dojel už jen jeden soupeř, zbylých 17 závodníků muselo vzdát. Hlavně kvůli omrzlinám.
Ty se na Aljašce hojí jen těžko. "Tenhle závod, to je obrovská výzva a test. Já se chtěl otestovat," popisuje Kopka, co ho přivedlo na start. "Je to neskutečný nápor na psychiku. Když jste ale posedlý tím, co děláte, dokážete v sobě najít rezervy, které byste nečekali. Špatné rozhodnutí totiž může znamenat, že ztratíte život."
Na trati Kopka bojoval s prudkým větrem, jenž dosahoval rychlosti až 80km/h a srážel ho z kola. Musel tak tlačit, ale co chvíli na ledě upadl. "Trať je něco jako stará zlatokopecká cesta. Jste tam úplně sám.
Můžete jít dvě stě kilometrů z jedné vesnice do druhé třeba čtrnáct dní. Při prvním závodě mi umrzly nervy v prstech. To neodemknete zámek, nerozepnete zip. Prostě nic," říká.
Důležité je držet se striktně map, ač nejsou příliš kvalitní. Pokud zabloudíte, může to být váš konec.
"Jedno z pravidel závodu je, že pořadatel nezajišťuje hledání závodníků. Musíte si pomoci za každé situace sami," prozrazuje Kopka. "Kontrolní stanoviště jsou jen prvních 500 kilometrů, zbytek je bez podpory a víceméně bez kontroly."
Když máte štěstí, narazíte v divočině na srub, v němž můžete přespat. Jinak si ustelete ve spacáku vedle cesty na sněhu. Šetřit musíte s jídlem, pitnou vodou i silami. Ale ani to vám úspěch nezaručí. Taktika, jak zdolat Aljašku, neexistuje.
"Plánujete ze dne na den. O cíli nepřemýšlíte, je příliš daleko. Chcete hlavně přežít," říká Kopka, otec dvou dětí, jenž v minulosti přejel napříč Austrálií v pekelné výhni či absolvoval nejhornatější závod planety z Kanady do Mexika s celkovým převýšením 70 kilometrů.
Ovšem setkání s Aljaškou vše předčilo. "Místní lidé tvrdí, že je to poslední opravdové dobrodružství planety. Ale je to víc než dobrodružství. Setkáte se tam sami se sebou."
Za tohle všechno zaplatil s pomocí sponzorů půl milionu korun. Pokud i vás Aljaška láká, zde je rada, kterou se Kopka při závodech řídí a může se hodit i vám: "Nevěřte na zázraky, spoléhejte na ně!"
