"Je to tradiční svátek sálové cyklistiky, na mistrovství světa je pokaždé parádní prostředí. Navíc díky tomu, že Winterthur je na rakousko-švýcarských hranicích a Německo je odsud taky kousek, tak to letos stálo opravdu za to," řekl čtyřiadvacetiletý Písek. "Ale i z Česka dorazili nějací fanoušci a pár jich bylo dokonce i z Asie."
Nepodařilo se mu sice vyrovnat svému nejlepšímu světovému výkonu, v německém Freiburgu skončil před dvěma lety pátý, přesto byl Písek se sedmou příčkou spokojený.
"Do Švýcarska jsem si pro něj jel," doplnil Písek a hned vysvětlil, odkud takové umístění odhadl. "Každý závodník dá dopředu znát bodovou hodnotu jízdy, kterou připravuje.
Díky tomu předem víme, kdo co zhruba pojede. A já ze sedmého místa vyjížděl." Náročnost jeho jízdy byla ohodnocena maximem 329 bodů, Písek zajel ve finále rovných tři sta.
"Podepsala se na mně nervozita. Nebyl jsem sice na mistrovství světa ani zdaleka poprvé, ale celý průběh sezony nebyl růžový, měl jsem hodně chyb," přiznal.
Na závěr sezony ale dokázal formu skvěle načasovat. Před třemi týdny na zlínském mistrovství republiky skončil druhý.
"Díky tomu jsem si už teď věřil na těžší cviky, jenže ve finálové jízdě mě potkalo několik pádů. Cviky jsem sice vždycky pokaždé zopakoval, takže jsem tolik bodů neztratil, ale zdrželo mě to a v závěru mi tak chyběl čas," poznamenal Ludvík Písek.
Všechny medaile v jednotlivcích získali Němci, kteří jsou podle Píska bezkonkurenční. "Mají z čeho vybírat. Mají stejný počet závodníků jako zbytek světa dohromady," domníval se krasojezdec Sokola Zlín.
Rozdíl je podle něj i ve finančních možnostech. "U nás se tím uživit rozhodně nedá. Spíš do toho člověk investuje vlastní prostředky. Sponzory seženete jen po známostech a málokdy vám pokryjí alespoň náklady na závody," posteskl si Písek.
