Znovu hodně brutální start etapy, je to tak?
Dneska to byl opravdu extrémně náročný start. Relativně brzo přitom odskočila skupina pěti lidí, kde jsme měli dvojnásobné zastoupení (Jonas Rickaert a Kristian Sbaragli), což pro nás byla perfektní situace. Ale bohužel, peloton pořád závodil. Ani to nebylo tak, že by se to snažil jeden tým tahat, prostě neustálé nástupy. Až v tom prvním velkém kopci (Col de Montsegur) skupina odjela.
Tuhle etapu měli vytipovanou snad všichni únikáři. Asi se čekalo, že bude trvat, než skupina odjede, že?
Věděli jsme, že dneska bude trvat dlouho, než únik odjede, ale tipovali jsme, že to bude v kopci na 50. kilometru, ale nakonec to bylo zhruba na 90. kilometru.
Momentky ze 14. etapy Tour de France |
Vy jste se na sobotu těšil. Sám jste plánoval do úniku skočit.
Nakonec jsem ale od týmu dostal instrukce pošetřit co nejvíc síly, i když jsem ambice jít do úniku měl. Tým po mně ale po včerejšku (Vakoč spolu s Timem Declercqem tahal tempo pelotonu 150 kilometrů) chtěl, abych se úplně nezničil a trochu se šetřil na další dny. Podobné instrukce dostali i další s tím, že pokud se náhodou naskytne příležitost do úniku jít, mají to zkusit.
A ta se naskytla.
Kluci to ze začátku zkusili, bylo to nadějné, ale bohužel. Pak jsem i já zkoušel s některými většími skupinami odskočit, ale když začalo být jasné, že to odjede až v tom prvním velkém stoupání, bylo zřejmé, že to nebude etapa na mě.
Pak už jste to tedy ani nezkoušel.
Pak už ne, to nešlo. Předtím jsme zkoušeli zablokovat silnici, být vepředu, aby peloton trochu zastavil, nepovedlo se. Po tom úvodním stoupání jsem i já byl dost aktivní, než začalo být jasné, že odjedou vrchaři.
Triumf věčného uprchlíka. Po sólojízdě se na Tour radoval MollemaSoboní zpravodajství  |
Ani pak se ale situace příliš nezklidnila, vzhledem k tomu, že vepředu jel Guillaume Martin, který ztrácel jen devět a půl minuty na Tadeje Pogačara.
To je pravda. My jsme po Col de Montsegur byli v docela velké skupině za pelotonem a jeli solidní tempo, ale tím, že jsme se pelotonu vůbec nepřibližovali, bylo jasné, že se asi dost jede. Další extrémně náročný den.
A v neděli vás čeká etapa k vám domů do Andorry, kde žijete. Těšíte se? Dá se to vůbec vzhledem k tomu brutálnímu profilu?
Jojo, já se hrozně těším. (usměje se) Ne ani tak na tu etapu samotnou, ale na to, že pojedu po silnicích, které znám.
Takže znáte i poslední pěkně prudký Col de Beixalis.
To je opravdu extrémní. Jel jsem ho před pěti lety na Tour a další dva roky jsem se mu vyhýbal, i když ho mám hned za barákem. (smích) Tak moc jsem trpěl, že jsem ho nechtěl jet znovu a vyjel jsem ho třeba jen třikrát čtyřikrát za tu dobu, co v Andoře žiju. Je to fakt jeden z nejhorších kopců, které v Andoře jsou. Ne tak dlouhý, ale extrémně prudký. Každopádně já se těším na to, že tam budu mít super podporu od kamarádů, do Andorry přijede i rodina, takže to bude super. A hlavně, pak následuje volný den, takže je na co se těšit.
Petr Vakoč spolu s Timem Declercqem na čele pelotonu během třinácté etapy Tour de France.
V pátek jste s Timem Declercqem zase strávil 150 kilometrů na čele pelotonu. Jak jste na tom se silami?
Včera jsem se cítil hodně dobře, takže jsem si to kontrolování tempa užil i přes to vedro. Pak jsem byl i schopný reagovat na nějaké nástupy, když se začalo v závěru závodit, takže dobrý. Dneska síly trochu chyběly, i proto v týmu chtěli, abych nebláznil.
Na to, že máte za sebou dva týdny, při kterých jste opravdu neodpočíval, vypadáte pořád svěže.
Jo, zatím je to dobrý. Když to porovnám s předchozími Grand Tour, tak se cítím fakt dobře. Možná je to i tím, že se tým dost zaměřuje na regeneraci, hydrataci, správné doplnění živin. A i to, že dostaneme instrukce, které dny se šetřit, které dny tahat, to taky pomáhá. Tenhle přístup, kdy se tým soustředí na etapy, ve kterých má největší šanci uspět a v těch dalších šetří síly, přináší ovoce. Ve třetím týdnu nás čekají ještě dva sprinterské dojezdy, ty pro nás budou zásadní.
