Od února zatím posbíral pět umístění v elitní desítce a dvakrát finišoval třetí. Samozřejmě, že chce ještě výš. Vyhrát. Tak, jako se mu to povedlo před dvěma roky dvakrát ve španělském závodě Kolem Burgosu a posléze jednou na Vueltě.
Od té doby na triumf čeká. „Ale cítím, že jsem už blízko. Že je snad jen otázkou času, kdy zase přijde,“ věří Bittner, kterého ve středu čeká klasika Scheldeprijs, načež v neděli vyrazí na legendární kostky Paříž–Roubaix.
A jakmile jednou prolomíte smůlu druhých a třetích míst, vítězství budou přicházet snáze?
Doufám. Říká se, že to pak z člověka spadne. Třeba budu vážně slavit častěji. Pořádný výsledek by náš tým už potřeboval. Na začátku sezony dost lidí onemocnělo a start neproběhl vůbec ideálně. Je ale potřeba jít do každého závodu s drajvem, zůstat trpělivý a třeba konkrétně v mém případě se pak ve sprintu může stát cokoliv.
Loni jste říkal, že vám na nejlepší sprintery ještě chybí výkonnost. Co teď?
Zlepšil jsem se. Největší posun cítím v udržování maximální rychlosti. Z hlediska výkonnosti jsme odvedli kus práce, ale rezervy ještě vidím třeba v pozici na kole.
Speciální závod. Když dojedete do cíle na velodrom, jde o pocit, který jinde nezažijete. Konečně jste z toho pekla pryč, už nic nedrncá a šlapete po úplně hladkém povrchu.
