 |
„Ruku vám radši nepodám,“ pousměje se a ukáže stále velkou ránu na dlani, která se po čtvrtečním hromadném pádu hojí a bolí. „Nespadl jsem vlastní vinou. Ale i to k našemu sportu patří,“ prohodí.
Jaká bývá vaše první reakce po takovém nezaviněném pádu? Zanadáváte si, abyste ze sebe vypustil frustraci?
Jo, byl jsem dost naštvaný. Dostal jsem se v tom spurtu na fakt dobrou pozici, cítil jsem sílu a jel, co to šlo, a zničehonic mi cestu přehradilo cizí kolo (Kolumbijce Gavirii). Najednou jsem byl celý odřený a věděl jsem, že se s tím budu muset další dny poprat.
Už moje premiérová Vuelta posunula mé vnímání, co všechno vydržím, aniž bych přestal jet slušně.
