Měl to být duel Tadeje Pogačara s Mathieuem van der Poelem, jenže Nizozemce ze hry o rekordní čtvrté vítězství v řadě vyřadily defekty v ikonickém Arenbergském lese. Na rozdíl od Pogačara se už na čelo nedokázal vrátit.
A tak se o vítězi rozhodovalo mezi ním a dalším superfavoritem, Belgičanem Woutem van Aertem.
Oba se od skupiny hlavních favoritů odpoutali 53 kilometrů před cílem, i přes několik nástupů ani jeden druhému nedokázal ujet. Nakonec se rozhodovalo až ve spurtu na slavném velodromu v Roubaix.
Papírové předpoklady se i po 258 kilometrech na náročných pavé sektorech potvrdily. Van Aert v nájezdu do poslední zatáčky drtivě nastoupil a nedal světovému šampionovi šanci.
„Chtěl jsem se zaměřit na svůj vlastní plán, věděl jsem, že jsem absolvoval hodně sprinterských intervalů, ale Tadej na mě tolikrát útočil. Byl jsem mnohokrát na hraně, abych neodpadl,“ přiznal po závodě.
Zatímco dojatě na zemi slavil, jeho týmový kolega Christophe Laporte nešetřil superlativy. „Čekali jsme na to posledních pět let, málokdo si to zaslouží víc než Wout.“
Po vítězství na Milán–San Remo v roce 2020 jde teprve o jeho druhý vyhraný monument v kariéře.
V poslední době ho provázela až neuvěřitelná smůla. V roce 2022 přišel o závod Kolem Flander kvůli covidu, o rok později měl zase defekt na Roubaix v klíčovém úseku Carrefour de l’Arbre.
Letos se nevyhnul dalším zraněním, zlomil si kotník a přišel o druhou polovinu cyklokrosové sezony. Na San Remu se přimotal do pádu a musel měnit kolo, na klasice Napříč Flandry ho připravil o vítězství Filippo Ganna pouhých 200 metrů před cílem.
A minulý týden byl na Flandrech zase čtvrtý, teď však přišlo tolik zasloužené vítězství.
„Vyhrát tady pro mě znamená úplně všechno, je to můj cíl od roku 2018, kdy jsem tady poprvé startoval, a teď se to podařilo. V tomhle závodě jsem měl v minulosti pořád smůlu, ale vždycky jsem doufal, že se mi to jednou podaří. Trochu jsem o sobě pochyboval, ale nabral jsem i sebevědomí, porazit mistra světa ve sprintu je opravdu výjimečné,“ řekl Van Aert.
Obhájce vítězství Van der Poel útočil na rekordní čtvrtý triumf v řadě, jenže v nájezdu na Arenberg musel hned dvakrát zastavovat kvůli defektu. I když se dokázal vrátit do závodu, dostihnout vedoucí duo už nezvládl. Ze stíhající skupiny měl nakonec nejvíce sil Jasper Stuyven ze stáje Soudal Quick-Step, Van der Poel skončil čtvrtý.
Vůbec poprvé se na start Paříž–Roubaix postavilo šest českých závodníků.
Pavel Bittner nastupoval v barvách týmu Picnic PostNL v roli lídra společně s Johnem Degenkolbem. Jenže 123 kilometrů před cílem se dostal do kontaktu se svým týmovým kolegou Dillonem Corkerym, přeletěl přes bariéru uprostřed pole a závod nedokončil.
To Mathias Vacek z Lidl-Treku zajel další skvělý závod. Zpočátku se držel neustále na čele vedle Pogačara, dlouho pak figuroval ve druhé stíhající skupině a nakonec dojel nejlépe z Čechů na 22. místě s odstupem 5:51 minuty.
Povedenou premiéru si odbyl i Matyáš Kopecký z týmu Unibet Rose Rockets, který dokončil Peklo severu na 30. příčce. Jeho starší bratr Tomáš dojel jednašedesátý, Petr Kelemen obsadil 135. místo. Debutant Pavel Novák z Movistaru závod nedokončil.
Závod bez úniku ničily defekty
Ze čtyřicetitisícového Compiègne na severu Francie vyrážel peloton na 258 kilometrů dlouhou trasu přes pověstných třicet dlážděných úseků. A tradičně už od začátku se vedl velký boj o únik.
Hlavnímu poli pod taktovkou UAE Emirates a Alpecin-Premier Tech však bylo těžké odjet, mnoho sestav nebylo spokojených se složením na čele. Před nájezdem na kostky se pokoušeli vyrazit dopředu i Kelemen s Bittnerem.
Navíc vítr foukal závodníkům do zad, a tak se úvodních 90 kilometrů jelo neustále v tempu kolem 54 km/h a vytvořit si výraznější odstup bylo obtížné.
Vacek se držel po boku Pogačara, debutant Pavel Novák hned na prvním sektoru Troisvilles à Inchy poznával na chvostu pelotonu náročnost Pekla severu.
Na úseku u Viesly, 143 kilometrů před cílem, se však hlavní pole začalo dělit na dvě skupiny kvůli množství defektů a výraznému zvýšení tempa Mikkela Bjerga z UAE.
Vracet se musel Van Aert i Vackův týmový kolega Mads Pedersen. Rázem měla první skupina pelotonu třicetisekundový náskok. Nechyběla v ní všechna velká jména včetně Vacka a Bittnera, o 20 kilometrů později následovala jeho srážka s Corkerym.
Jen pár set metrů poté přišel na řadu úsek Quérénaing à Maing a defekt řešil i Pogačar. Navíc týmové auto UAE bylo příliš vzadu, a tak musel využít neutrální pomoci. Zvedal ruku a čekal na výměnu, zpomalil a propadl se do druhé skupiny. Když přesedlal na svůj speciál, činila ztráta na čelo téměř minutu.
Zatímco na čele se už naskládala sestava Alpecinu a Vismy, tedy favoritů Van der Poela a Van Aerta, UAE v té chvíli bilo na poplach. Protože zbývalo už jen pár kilometrů do nájezdu na legendární Arenbergský les, k Pogačarovi se stáhli Politt, Bjerg a Morgado.
Domestici se sice pro Slovince obětovali, ale dojet čelní skupinu se nepodařilo, musel si poradit sám. 103 kilometrů před páskou, kdy už ztrácel dvacet sekund, poprvé nastoupil obhájce Van der Poel, ale šlo spíše o test soupeřů. Dál se nenastupovalo a Pogačar se dokázal vrátit do skupiny hlavních favoritů těsně před Arenbergem.
Zase se ukázalo, že v nejtěžším sektoru se dá závod prohrát.
Van der Poela vyřadil z bitvy o rekordní čtvrtý titul v řadě defekt. Nejprve mu kolo dal Jasper Philipsen, jenže lídr Alpecinu měl jiné pedály, a tak mu týmový kolega Tibor Del Grosso aspoň stihl vyměnil přední kolo, ale ještě před koncem pekelného sektoru přišel další defekt. Když konečně dostal svou rezervu, ztrácel už přes dvě minuty.
Na čele se tak utvořila šestičlenná skupina: Pogačar, Pedersen, Stuyven, Bissegger, Van Aert a Laporte.
Na chvíli se nicméně rozdělili, když 71 kilometrů před cílem opět Pogačara postihl defekt, měnit kolo musel i Van Aert. Stíhací skupina na ně ztrácela lehce přes minutu, dokázal do ní dojet i Van der Poel a nechyběl zde ani Vacek. Spolupracovali a dokázali se přiblížit až na rozdíl dvaceti sekund.
Ale 53 kilometrů před cílem už naplno propukla bitva na čele. Všechno odstartoval Van Aert, načež nastoupil i Pogačar, zareagovat nedokázal ani Pedersen. Na čele zůstali osamoceni i po přejezdu slavného Mons-en-Pévèle.
Zbýval poslední ze tří nejtěžších pavé sektorů, Carrefour de l’Arbre. Pogačar hned od prvních metrů rozjel po hrubých kostkách šílené tempo, dokonce mu v jedné zatáčce podjelo zadní kolo a málem skončil na zemi. Van Aert ale zůstával na jeho zadním kole jako stín.
Bylo jasné, že o vítězi rozhodne až závěrečný spurt na velodromu, a v něm měl nejvíce sil právě Belgičan.
Cyklistický závod Paříž-Roubaix258,3 km: 1. Van Aert (Belg./Visma-Lease a Bike) 5:16:52, 2. Pogačar (Slovin./UAE Emirates-XRG) stejný čas, 3. Stuyven (Belg./Soudal-Quick Step) -13, 4. Van der Poel (Niz./Alpecin-Premier Tech), 5. Laporte (Fr./Visma-Lease a Bike), 6. Van Dijke (Niz./Red Bull-Bora hansgrohe) všichni -15, ...22. Vacek (ČR/Lidl-Trek) -5:51, 30. M. Kopecký -8:01, 61. T. Kopecký (oba ČR/Unibet Rose Rockets) -8:38. |























