„Pojedete tedy za rok znovu?“ dostal otázku.
„Jistě, je to přece nejkrásnější závod na světě,“ odvětil.
O cyklistech podstupujících tento očistec vzápětí reportér CBS prohlásil: „Jezdí ve stopách dávných legend a sní o své vlastní slávě. Tito krvácející a potlučení válečníci trpí v dešti, zimě i blátě na silnicích určených spíš pro voly než pro kola. Ale na vítěze čeká nesmrtelnost a místo v historii, mezi titány. Proto od roku 1896 nejlepší cyklisté světa míří do Roubaix, aby otestovali svoji vůli v tomto brutálním a krásném divadle.“
Ta slova, přestože jsou víc než čtyřicet let stará, zůstávají aktuální. Paříž–Roubaix neboli Peklo severu si i ve zběsile se měnícím světě profesionální cyklistiky udržuje svoji výjimečnost.
Jel jsem 650 wattů, a přesto jsem Tadeje nedokázal sjíždět. Je fajn vidět, že se i ve svém věku výkonnostně takhle zlepšuju, ale soupeřím s někým, kdo je dost možná nejlepším jezdcem, jaký kdy existoval.
