Worldtourovou klasiku Amstel Gold Race, na které už v minulosti také triumfoval, tuto neděli vynechává, k dalšímu souboji s Tadejem Pogačarem tudíž nedojde.
Což je na jednu stranu velká škoda, ovšem z pohledu Van der Poela pochopitelný krok.
Ti dva si každopádně vytrvale prokazují obrovský respekt.
Po dojetí Pekla severu právě Pogačar prohlásil: „Kdybych byl dítě, Mathieu van der Poel by se určitě stal mým idolem.“
Muži, který hodil bidon po Van der Poelovi, hrozí pokuta 45 tisíc eur i tři roky vězení |
Jakmile se to Nizozemec dozvěděl, reagoval v podobném duchu: „Pro mě to platí přesně naopak. Po San Remu jsem si říkal, že Tadej je jediný na světě, kdo může na Cipresse provádět to, co tam prováděl (sérii pěti útoků). A také tady na Roubaix zajel při svém debutu tak moc dobře. Je mu teprve 26 let, má toho tolik před sebou. Až skončí, budeme se na něj dívat jako na Eddyho Merckxe.“
Na tiskové konferenci dostal Van der Poel dokonce i otázku, zda po Pogačarově pádu v zatáčce 38 kilometrů před cílem, na chvíli neuvažoval, že na něj počká.
„Opravdu mě to napadlo, ale nevěděl jsem, jak vážný byl jeho pád,“ pronesl. „A tak jsem jel naplno dál. Chyby a pády k Paříž–Roubaix patří.“
Slovince navíc později zdržel i defekt.
Píchl také Van der Poel, ale až na metě 15 kilometrů před cílem. Tou dobou už měl na svého soka náskok 1:20 minuty, což však nejprve ani nevěděl.
„Byl jsem dneska hluchý a slepý,“ vtipkoval.
Velkou část královny klasik totiž absolvoval s nefunkční vysílačkou, kterou by dostával informace od týmu. Navíc se mu rozbil i počítač na kole.
„Už po Arenbergu, 90 kilometrů před cílem, přestal fungovat. Takže jsem neznal watty, které jedu, ani odstup, jaký mám před protivníky. Bylo docela těžké se s tou nevědomostí popasovat,“ vysvětloval.
V okamžiku, kdy jej postihl defekt, nemohl tuto informaci sdělit vysílačkou týmu. „I proto byla má výměna kola poněkud komplikovanější. Ale nakonec vše dobře dopadlo. I když Tadej mi dal předtím pořádně zabrat.“
Je přesvědčen, že Pogačar se na Peklo severu brzy vrátí. „Určitě ho bude chtít vyhrát. A já tu na něj budu čekat,“ pousmál se.
Podobně jako Slovinec také on debutoval na Roubaix v 26 letech, tehdy v sezoně 2021 skončil třetí.
O rok později devátý.
A pak třikrát první.
Slovinec zvládl svoji premiéru na zdejším nemilosrdném pavé o jedno místo lépe než kdysi jeho sok.
Pogačar útočil, padl, měl defekt. Van der Poel slaví hattrick, ovládl souboj titánů |
Za cílem byl Pogačar rád, když se mohl sesunout na trávník a do péče přítelkyně Uršky Žigartové, načež popisoval své dojmy: „Tolik dlažebních kostek a tak dlouhý stres! Je to rozhodně jeden z nejdrsnějších a nejtěžších závodů, které jsem absolvoval. Ale nabral jsem nové zkušenosti, příště to možná nebude pro mě až tak extrémně obtížné jako dnes.“
Pogačar nezastíral, že když se po Arenbergu vytvořila v čele závodu trojice, ve které šlapal on a dva jezdci Alpecinu Van der Poel a Philipsen, musel takovému rozložení sil přizpůsobit strategii.
„Bylo mi jasné, že přijet na velodrom se dvěma nejrychlejšími kluky v balíku není moc dobrý nápad,“ povídal. „Snažil jsem se tedy, aby se něco stalo a navyšoval jsem opakovaně tempo. Jaspera (Philipsena) jsem se dokázal zbavit, ale Mathieu byl příliš silný. Z velké snahy zbavit se také jeho se pak zrodil můj pád.“
On i Van der Poel nyní mají na kontě po osmi vítězných monumentech, což je řadí na dělené šesté místo historického pořadí. Tomu dominují Eddy Merckx s 19 triumfy a Roger de Vlaeminck s 11 vítězstvími.
Nejvíce vítězných monumentů19 Eddy Merckx (Bel.) 11 Roger De Vlaeminck (Bel.) 9 Constante Girardengo, Fausto Coppi (oba It.), Sean Kelly (Ir.) 8 Rik Van Looy (Bel.), Tadej Pogačar (Slovin.), Mathieu van der Poel (Niz.) 7 Gino Bartali (It.), Tom Boonen (Bel.), Fabian Cancellara (Švýc.) |
Van der Poel je navíc třetím mužem v historii, jenž Paříž–Roubaix ovládl třikrát v řadě. Prvním od Franceska Mosera v sezoně 1980.
„Tentokrát jsem na trati trpěl více než kdy jindy,“ podotkl Nizozemec. „Nečekal jsem, že budu muset jet tak dlouho sám. Protivítr na posledních kilometrech mi rychle ubíral síly.“
Přesto letošní vítězství za své nejkrásnější na Pekle severu neoznačil.
„Tím bylo to loňské, protože jsem na něj dosáhl v duhovém dresu. Tehdy jsem se také cítil na trati nejlépe. Letos jsem měl na posledních úsecích pocit, že cítím dopad kola na každou kostku. Zato loni jsem si připadal, že přes ně létám.“
Pogačara se poté kdosi zeptal, jestli není škoda, že fanoušci už letos patrně neuvidí žádnou další bitvu těchto dvou titánů na nejprestižnějších klasikách.
„Nebuďte chamtiví,“ zasmál se Slovinec.
Až se za dva týdny na trati Lutych–Bastogne–Lutych pokusí o devátý vítězný monument, nepotká tam sice Van der Poela, zato přibudou protivníci z kategorie vrchařů.
