Je to Wout van Aert!
Věčný čekatel na monumentální dlážděný triumf. Mnohonásobný smolař. Nesčetněkrát zraněný. Po mizerné přípravě na sezonu.
A přece to dokázal!
Jedenatřicetiletý lídr stáje Visma dominoval na velodromu v Roubaix v závěrečném spurterském souboji s Pogačarem, zřítil se na zem, skryl hlavu do dlaní a plakal štěstím.
„Vítězství právě na Roubaix pro mě znamená všechno. Byl to můj cíl od roku 2018, kdy jsem tu poprvé startoval,“ líčil. Vzápětí mnohé dojal ještě víc, když věnoval svůj triumf někdejšímu týmovému kolegovi Michaelu Goolaertsovi, jehož na Paříž–Roubaix 2018 postihla zástava srdce a v nemocnici zemřel.
„Prst vztyčený k nebi patřil Michaelovi,“ vysvětloval. „Od chvíle, kdy jsme o něj přišli, jsem chtěl tenhle závod vyhrát pro něj, pro jeho ženu i pro celý náš realizační tým.“
Jak prožívali klíčové okamžiky závodu v doprovodném voze Vismy:
Do neděle bylo Van Aertovým maximem na pověstném Pekle severu druhé, třetí a čtvrté místo.
Letos zkraje ledna si při pádu na cyklokrosu v Molu zlomil kotník. Když se vykurýroval, v únoru pro změnu onemocněl.
Ale v březnu říkal: „Trpělivost je krásná ctnost. Snažím se být trpělivý.“
Na Omloopu, první worldtourové klasice sezony, jej v závěru chytly křeče. Na úvodním monumentu Milán–San Remo před Cipressou upadl. V závodě Gent–Wevelgem jeho únik pohltili těsně před cílem sprinteři a na posledních metrech závodu Napříč Flandry jej přespurtoval Filippo Ganna.
V neděli se však stigma velkého poraženého jarních klasik zbavil.
„Mnohokrát v kariéře jsem ztrácel víru, ale další den jsem se zase postavil a znovu začal snít,“ řekl.
Dokázal to! Van Aert prolomil smůlu a po sprintu s Pogačarem vítězí na Roubaix |
Všichni největší favorité na cestě do Roubaix řešili aspoň jeden defekt. Pogačar měnil kolo třikrát, Van der Poel dvakrát (na Arenbergu, kde nabral ztrátu dvou minut), Van Aert jednou, 71 kilometrů před cílem.
Přesto to byl právě on, kdo po rychlé výměně kola a dojetí vedoucí skupiny vyprovokoval 55 kilometrů před metou rozhodující útok, který dokázal zachytit jen Pogačar. Společně letěli vstříc cíli se zhruba půlminutovým náskokem na pronásledovatele, mezi něž se po heroickém výkonu probil zpět i Van der Poel.
„Tolikrát na mě Tadej útočil a snažil se mě setřást a já byl tolikrát na hraně. Před cílem jsem nevěděl, kolik sil ve mně zbylo,“ popsal Van Aert.
Jestliže byl Pogačar před startem psychicky nachystaný na možný sprinterský duel s Van der Poelem, najednou si uvědomoval, že proti němu stojí ještě kvalitnější spurter. Muž, jenž v jediném ročníku Tour dokázal vyhrát časovku, horskou etapu i hromadný finiš. Muž, který jej loni porazil při souboji na Montmartru. Nebo který v roli klíčového pomocníka Jonase Vingegaarda obřím dílem přispěl k Pogačarově porážce na Hautacamu při Tour 2022.
„Věřil jsem, že Wouta na dlážděných úsecích odpářu, ale byl příliš silný,“ svěřil se Slovinec. „Jakmile se mi to nepovedlo ani na úseku Carrefour de l’Arbre, na 99 procent jsem tušil, že nebude možné vyhrát. Při spurtu jsem už potom měl místo nohou špagety.“
Sprinterská koncovka se proměnila v jednoznačnou záležitost Van Aerta. Přivlastnil si dosud nejrychlejší ročník Pekla severu průměrnou rychlostí 48,91 km/h na 258 kilometrech. Napsal nezapomenutelný příběh o síle vytrvalosti a odhodlání, který (nejen) celý mediální cyklistický svět velebil.
Televizní společnost TNT Sports: „Oko nezůstalo suché.“
Server Domestique: „Den velkého vykoupení.“
Eurosport Espaňa: „V pekle se Van Aert dotkl nebe.“
Časopis Cycling Weekly: „Triumf po letech marného snažení a zlomených srdcí.“
Tým UAE Emirates: „Gratulace, Woute. Ta dnešní bitva vejde do historie.“
Spurt v Roubaix a emoce v podání italských komentátorů:
Také velký rival Mathieu van der Poel uznale pronesl: „Respekt před tím, co dnes Wout předvedl.“
Van der Poel se nestal prvním jezdcem v historii, který vyhrál Paříž–Roubaix čtyřikrát v řadě.
A Pogačar letos nebude prvním cyklistou všech dob, jenž ovládne v jediné sezoně všech pět klasikářských monumentů.
Lídr týmu UAE stál nejprve za cílem se skloněnou hlavou, než se usmál a prohlásil: „Tak příště.“
Zatímco on už byl myšlenkami v budoucnosti, Van Aert si nadále užíval sladkou přítomnost: „Vždyť není lepší pocit než přijet do Roubaix po boku mistra světa a porazit ho v souboji tělo na tělo.“






















