Přelom 19. a 20. století, to byl zlatý věk maratonských cyklistických klání. Čím delší a těžší, tím lepší!
Evropu postihla přímo horečka zakládání závodů a bylo nad síly teprve vznikající sportovní novinařiny, aby zvládla veškeré kousky často na hraně bláznovství pokrýt.
V případě Paříž–Roubaix jako by ale téměř od začátku v českých zemích tušili, že na severu Francie vzniká cosi výjimečného.
Věřím, že jsem blízko. Bittner o touze vítězit, roli lídra i peklu na Roubaix |
Nejstarší dohledatelná zmínka o závodě je už z roku 1898, tedy dva roky od založení, a Národní listy tehdy Paříž–Roubaix použily jako referenci k vítězi úvodního ročníku Josefu Fischerovi, který se měl zúčastnit chystaného závodu v Praze, aby tím ukázaly jeho kvality.
V prosinci následujícího roku pak zvaly na nadcházející jaro na „Paříž–Roubaix, 288 km, pro velocipedisty a motocykle.“ (V prvních ročnících závodu byli totiž povoleni vodiči, což bylo v tehdejší době běžné – pozn. red.)
Josef Fischer, vítěz závodu z roku 1896 na dobové ilustraci:
20 janvier 1865 - Naissance de Josef Fischer. Ce dessin illustre sa victoire dans Paris-Roubaix 1896, le premier de l'histoire. https://t.co/rqz0UPTk6k
První text o závodě, který šel informačně za pouhé vypsání výsledků, si mohli čtenáři přečíst z ročníku 1902. Národní listy tehdy referovaly: „Po sedmé konal se ku konci m. m. velký distanční závod Paříž–Roubaix, a sice za špatného počasí, neboť neustále pršelo. Dostavilo se ke startu ze 77 přihlášených 55 závodníků. Od startu vedl Wattelier až do Beauvais minutu před Lesnou. V Amiensu dohoněn Lesnou a nyní nastal velký boj mezi oběma závodníky, v němž zvítězil Lesna, neboť v Doullens podařilo se mu Wattelierovi ujeti. Dlužno podotknouti, že Lesna byl lépe vodiči opatřen.“
Žádného obsáhlejšího zpravodajství se cyklističtí nadšenci ještě dlouho nedočkali a ani na něj nebylo v hustě potištěných novinových sloupcích místo.
#ThrowbackSunday On ne connaît pas exactement la date de la prise de vue (vers 1900), mais il s'agit ici d'une des plus anciennes photos sur https://t.co/9zhhUOHYtz de cyclistes qui arrivent au Vélodrome de #Roubaix pour #ParisRoubaix 🚴 @Paris_Roubaix https://t.co/fKn4u6T7vt
Co ale vlastně tehdy obyvatelé českých zemích o francouzském Roubaix věděli? S čím si město spojovali? Nechme se zasvětit reportáží v Hlasu lidu z roku 1902.
„Roubaix (Rubé) město severofrancouzské se 150 000 obyvatelů, má velkolepé továrny na vlněné i bavlněné látky, barvírny, cukrovary, pivovary, hospodářské stroje, tedy Prostějov ve velkém, (vyrobí ročně tovarů v ceně 250 milionů) – jest od roku 1892 v rukou sociálních demokratů; totiž purkmistr a většina obecního zastupitelstva jsou soc demokraty, což jest zcela přirozeným ve městě s tak ohromným procentem dělnictva za všeobecného práva volebního a hlasovacího. A město to se nezbořilo, ba vzkvétá vůčihledně vzdor té vládě podvratné.“
Paříž–Roubaix 2026: trasa, startovní listina, Češi. Kde sledovat živě? |
Ještě více než přes socialistickou vládu si ale v Čechách možná zapamatovali Roubaix díky události z roku 1899. Tehdy se totiž v městské aréně konal zápas mezi býkem a lvem. Bohužel nešlo o žádné přezdívky místních bijců, ale o skutečná zvířata. A nelze se vyhnout poznámce, že na popis takového pozdvižení bylo v denním tisku místa dost…
„Zápas konal se v obrovské kleci, do které vpuštěn nejprve lev, jenž jí procházel a pozoroval netečně obecenstvo, v čemž nedal se vyrušiti, ani když do klece přihnal se již býk. Tento vrhl se neprodleně na krále zvířat, ale z klidu ho nevyrušil. Lev snesl klidně první náraz do boku a otočil se k býku zády. Obecenstvo jej ‚vypískalo‘.“
Národní listy následně detailně popisovaly osudnou chybu lva, za kterou zaplatil tržnou ránou v tlamě, i to, jak jeden z diváků tloukl zuboženou šelmu, aby se znovu býkovi postavila. „Býk odměněn bouřlivým provoláváním ‚slávy‘. Jedna dáma uvítala však diváka, který lva tloukl a kolem ní se vracel, tím, že naházela mu na hlavu, co mohla uchopiti.“
Než se stalo město synonymem pro jeden z nejobtížnější a nejslavnějších cyklistických závodů, zapsala se ještě jedna událost v Roubaix do podvědomí tuzemských čtenářů. V květnu 1911 se v Roubaix stalo české fotbalové mužstvo amatérskými mistry Evropy.
Ne, Evenepoel do Roubaix nepojede. Už novinářům nelži, kárá ho bývalý šéf |
Lidové noviny tehdy psaly: „I největší optimisté neočekávali tak skvělých výsledků, jakých docílili naši footbalisté. V Roubaix porazili výborné mužstvo francouzské 4:1, ač soudce vyloženě soudcoval proti nim. Kulminačním bodem jejich vítězného zájezdu ovšem byl zápas s mistrovským teamem anglických amateurů.“
Mezitím se stalo z Paříž–Roubaix tak populární klání, že ve stejném roce informoval český tisk o „kombinovaném závodě běžců, jezdců na koních a cyklistů“, který kopíroval jeho trasu, byl však rozdělen na dvě etapy.
Po dobu první světové války přicházely ze severní Francie pouze smutné zprávy z fronty, a tak bylo Roubaix zmiňováno v souvislosti s tím, kdo poblíž něj zemřel. Jako třeba francouzský důstojník Jan Danysz, „spolupracovník pí. Curie-Sklodowské a asistent v její laboratoři v Sorboně,“ jak informoval deník Čas.
Cyklisté v roce 1919 projížděli krajinou kráterů a trosek. Od toho také vznikla přezdívka „Peklo severu“.
Přestože trasa závodu procházela válkou nejvíce zasaženými oblastmi, klání se rychle obnovilo, a tak už v dubnu 1920 mohly Lidové noviny referovat o „tradicionelním zápasu Paříž–Roubaix“.
O tři roky později informovaly o ohromném zájmu o závod, už v lednu bylo podáno 246 přihlášek.
Přímo v roce 1926 československé noviny Paříž–Roubaix jaksi opomenuly, snad kvůli závodu Jihlava–Stonařov–Jihlava. O rok později Národní listy informovaly o unikátním 28. ročníku, kde za vítězným Belgičanem Georgesem Ronssem „v témže čase, ale odděleni od sebe centimetrovými rozdíly, dojelo ještě 15 jezdců.“
Ve výsledkové listině je skutečně uvedeno prvních šestnáct závodníků se stejným časem, což je na závod, který měřil 260 kilometrů a trval osm a půl hodiny, až nepředstavitelné.
A je téměř jisté, že ve finiši 123. ročníku se nic podobného neodehraje. Už dlouho je dojezd na velodrom v Roubaix záležitostí jediného muže, maximálně spurtující dvojičky či trojičky. Ve 21. století zatím největší skupina bojující o vítězství dorazila do Roubaix v sedmi lidech, a to před 11 lety, kdy Zdeněk Štybar spurtoval na druhém místě.
Statisticky se tak dá v neděli očekávat další sólo představení. Jistotou ale je podrobné pokrytí závodu, jako ostatně už více než sto let.
