Včera otevíral v Praze první pobočku Saxo-Bank ve střední a východní Evropě a velebil Romana Kreuzigera: "Roman je jedním z pěti favoritů Tour. On a náš Andy Schleck se budou utkávat o tituly mnoho dalších let. Tak rád bych měl Romana v týmu, ale bohužel patří Liquigasu."
Vy sám jste kdysi začínal v Motorole s Lancem Armstrongem. On se teď v 37 letech vrací. Chápete ho?
Moc ne. Tolik toho může ztratit, podobně jako když se podruhé vracel Michael Jordan. Nečekal jsem, že to Lance udělá. Ale když ho teď po tolika letech zase vidím na trati, říkám jen:Wow.
Za 16 let v profipelotonu jste závodil vedle mnoha dalších velikánů. Povím vám pět dalších jmen.Můžete o každém říci jednu větu? Začnu tím nejmladším: Alberto Contador.
Současnost i budoucnost velkých závodů.
Jan Ullrich.
(přemýšlí) Cyklista, který promrhal svůj talent víc než kdokoli jiný.
Marco Pantani.
Charizmatický, ale pomatený.
Floyd Landis.
(vzdychne) Pokud nemáte nic dobrého, co o někom můžete říct, tak radši neříkejte nic.
Bjärne Riis.
Perfektní příklad někoho, kdo se poučil ze svých chyb v minulosti.
Riis dopoval v Telecomu, teď vlastní vaši stáj a tvrdě potírá doping. Může se člověk tak změnit?
Je to složité, málo časté, ale je to možné. Lidé jako Bjärne jsou toho příkladem. Především díky němu je dnes Saxo-Bank stoprocentně čistý.
Přesto je doping stále největším problémem cyklistiky. Souhlasíte?
Ano. Kvůli malému procentu idiotů, kteří ho stále berou. Je jich tak pět procent z pelotonu, ale starají se o 98 procent titulků v novinách. Testujeme však daleko víc než všechny jiné sporty. Získáme důvěru zpět.
Patřil jste mezi nejzavilejší bojovníky proti dopingu. Proč?
Sledoval jsem ty chlapce a říkal si: Dělají hrozné věci, likvidují se. Po skandálu Festiny v roce 1998 cyklisté na chvíli dostali strach, že kvůli dopingu půjdou do vězení. Jenže vzápětí je ovládly nové high-tech metody, krevní doping, ještě větší hazard se zdravím.
Určitě vám doping také nabízeli. Jak jste takové distributory odmítal?
Takhle to nefunguje. Ti lidé nepřicházejí za vámi do pokoje, nejsou moc viditelní. Ale každý, kdo má zájem o doping, dobře ví, kde je najde. Já kolem sebe utvořil jakýsi ochranný kruh. Díky tomu jsem po 16 letech opouštěl profipeloton zdravý.
Mám před sebou fotografii tří nejlepších z Tour 1998. Jste na ní s Pantanim a Ullrichem, jejichž kariéry zruinovaly doping a drogy. Jaké emoce ve vás ten snímek vyvolává? Cítíte se morálním vítězem té Tour?
To ne. Je to tak dávno. Tehdy jsem si říkal: Jednou Tour určitě vyhraju. No, nepovedlo se. Přišla zranění, špatné volby týmů. Ale ti dva... Byli to skuteční lidé, co ztratili kontrolu nad svými životy. Mysleli si: Jsme nedotknutelní. Pantani neustál tlak, začal brát kokain, Jan cosi podobného. Je mi jich líto. Ale zároveň jsem hrdý na sebe, že jsem odolal.
Je dobře, že se nyní vracejí hříšníci jako Basso, Vinokurov, Landis?
Pokud projdou všemi testy, budiž. Když se vrátíte z vězení, také vám má společnost umožnit opětovné začlenění. Ale vybízím: testujte je o překot, dvakrát týdně. Mohou si za to sami.
