„Tahle Vuelta ještě není u konce,“ hlásaly po středečním brutálním výšlapu na Los Machucos titulky cyklistických webů.
Vincenzo Nibali v něm na Chrise Frooma najel úctyhodných 42 vteřin a v cíli se blaženě usmíval od ucha k uchu.
Vlastně i na startu čtvrteční etapy u přímořského městečka Suancés byla nálada u Nibaliho týmu Bahrain-Merida pohodová. Focení s fanoušky? Proč ne. Pár podpisů? Proč ne. Italský cyklista a jeho tým byli očividně tři dny před koncem závodu v dobrém rozmaru.
Zato u Sky?
I u černočerných autobusů britské ekipy byla snaha o úsměv, ale byl to výraz spíše křečovitý - Froome se svým týmem totiž netušil, co přijde. A to ve Sky nemají rádi.
Jak jiné byly výrazy ve tvářích obou táborů toho dne o pár hodin později...
Vzpomínky na Fuente Dé
Čtyři stoupání druhé nebo třetí kategorie nabídla osmnáctá pouť Vuelty křižující Asturii s Kantábrií. Před startem se hodně mluvilo o možnosti, že týmy bojující o celkový triumf nenechají ujet uprchlíky, aby v závěrečném stoupání mohli bojovat také o bonifikační vteřiny.
A ze začátku tomu vše nasvědčovalo.
Vždyť za první bleskurychlou hodinu se nikomu z pelotonu nepodařilo ujet, až po 60 kilometrech se vytvořil nakonec dvacetičlenný únik dne.
Favorité na chvíli vytáhli bílou vlajku příměří a odstup mezi skupinami se vyšplhal až na čtrnáct minut. Bylo jasné, že o vítězi dne se rozhodne vepředu.
To už se ale cyklisté blížili do až posvátných míst.
Tyčily se před nimi vrcholy Colladda de Ozallba a Collada La Hoz.
Že vám to nic neříká?
Před pěti lety právě tady zaútočil Alberto Contador v sedmnácté etapě do Fuente Dé a zvrátil zde celou Vueltu. „Na ten útok jsem si v tu chvíli vzpomněl. Přesně si ten moment pamatuju, dokonce ještě nejel ani živý přenos,“ vyprávěl Contador ještě na startu.
Tam dostal spoustu otázek, jestli to na stejném místě zkusí znovu a on vytrvale odpovídal: „Ani náhodou.“
Věřil mu ale někdo?
Těžko říct, ale v momentě, kdy se na čele poprvé objevila Kaťuša a zvýšila tempo pelotonu, to byl on, kdo se k ní připojil.
Až sedmkrát podle španělského sportovního listu AS Contador zaútočil, ale pokaždé ho letka Chrise Frooma dojela.
Zatímco nástupy Contadora skupinu favoritů zeštíhlovaly a zeštíhlovaly, dopředu se 37 kilometrů před cílem vydal Fabio Aru.
Až italského šampiona v červeno-bílo-zeleném dresu černá letka Sky pustila a Arua tak čekala dlouhá a vyčerpávající časovka až do cíle. „Ztrácí víc než pět minut, takže pro nás teď není velkou hrozbou. Se vší úctou, pro něj je to teď spíš boj o nejlepší pětku než o pódium,“ vysvětloval pak Froome.
Aruovi se odvážný tah vyplatil. Minutový náskok před Froomem a spol. sice neudržel, i tak se na konci dne posunul z devátého místa na osmé.
Nibali ztrácí, jeď, jeď!
Pevnost Sky zatím opět jednou vypadala nedobytně.
„V jednu chvíli nás bylo ve skupině dvacet a z toho snad sedm lidí ze Sky,“ uvažoval Contador. Přesto se nevzdal, tohle nemá v povaze.
Navíc v etapě, která mu toho tolik připomněla.
Dál se svými výpady snažil oslabit černou letku, ale i při příjezdu do Potes, odkud pak cyklisté dva a půl kilometru stoupali až ke klášteru Santo Toribio de Liébana, s Froomem stále zůstávali Gianni Moscon s Woutem Poelsem.
A ti navíc měli svůj plán.
Tušili totiž, že Nibalimu tyhle krátké a prudké dojezdy do kopce nesvědčí. Jen si vzpomeňte na pátou etapu, kde italský cyklista i přes veškerou snahu ztratil 26 vteřin.
Tehdy do cíle dorazil se svým pomocníkem Valeriem Agnolim, za čárou se ještě oba otočili na časomíru.
„Tyhle krátké a prudké kopce pro mě byly vždycky tvrdé, často jsem na nich zaplatil,“ vyprávěl. A zaplatil i tentokrát.
Moscon s Poelsem totiž na úpatí závěrečného vrcholu dne rozjeli až zběsilé tempo, ze kterého navíc 600 metrů před cílem nastoupil sám Froome.
Tentokrát byl i Contador tím, kdo se musel bránit. A zvládl to ještě s Michaelem Woodsem. Oni jediní se Frooma během Britova nástupu udrželi.
Naopak za nimi trpěli Ilnur Zakarin s Wilkem Keldermanem opět jednou mezi sebou bojující o každou vteřinu a třetí místo celkově.
A ztrácel hlavně Nibali.
Když to Wout Poels zmerčil, okamžitě se naklonil ke své vysílačce a začal zběsile pokřikovat: „Nibali ztrácí, Nibali ztrácí, jeď, jeď!“
Brit tak se svým nenapodobitelným stylem šlapal do pedálů, seč mu síly stačily. Hlava mu klimbala nahoru a dolů a když projel cílem, otočil se, aby sám zkontroloval odstup mezi ním a Italem.
Byl slušný, hodně slušný, pomyslel si.
Čísly vyjádřeno - 21 vteřin.
Nibali projel páskou ne zlomený a na smrt vysílený. Vlastně nevypadal ani unaveně, přesto v etapě nestačil.
„Nikdy jsem nebyl explozivní typ, vždycky se v podobných dojezdech jenom bráním,“ rozpovídal se. Těch posledních 500 metrů bylo hrozných, rychleji jsem šlapat nemohl, takže těch 20 vteřin ještě není zas tak moc.“
Není?
Tři dny před koncem Vuelty je další ztráta 21 vteřin a ta celková 1.37 minuty zatraceně dost!
A ve čtvrtek vpodvečer to věděli i v obou soupeřících táborech, kde nálada po dojezdu Frooma s Nibalim byla úplně opačná než na startu v Suancés.
Když pak Froome stoupal ve stínu katolického kláštera na pódium, už opět měl ve tváři spokojený výraz, když znovu přebíral červený dres.
„Všechno dneska vyšlo podle plánu. Spousta lidí se snažila zaútočit na předposledním kopci, i proto jsme nasadili tak vysoké tempo v tom závěrečném. A na něm někteří zaplatili za včerejší úsilí,“ usmál se Froome a myslel přitom na Nibaliho.
Když už se zdálo, že Vuelta bude mezi kalkulujícím Britem a zarputilým Italem soubojem o vteřiny až do posledního dne, Nibaliho potkal jeden z jeho horších dnů.
„Ale závodí se až do Madridu. V každé etapě se může něco stát a my Vincenzovi věříme,“ tvrdí dál sportovní ředitel Bahrainu Gorazd Štangelj.
Tak či tak, už jen dvě šance na sesazení čtyřnásobného krále Tour z výsostné pozice na Vueltě budou mít Nibali a spol.
Před sobotním vrcholem vrcholů na Angliru totiž ještě v pátek čeká nenápadná etapa do Gijónu, kde ale 15 kilometrů před cílem ční čtyřkilometrový krpál Alto de San Martin de Huerces s 19 procentním maximem.
I tady se může cokoliv stát.